Sandra ♥ Converse ♥ Marimekko

Bude to za chvíli pět let, co jsem poprvé přišla do styku s finskou značkou Marimekko. V H&M totiž zrovna byla kolekce vytvořená ve spolupráci právě s Marimekko. Většina těch věcí se mi nelíbila, ale jedno růžovo-zelené tílko jsem musela mít. Nosím ho někdy i teď, ačkoliv je pravda, že žmolků je na něm asi kvadrilion. Podruhé jsem se s Marimekko potkala o nějaké tři roky později v Berlíně, kdy jsem náhodou zavítala do jejich docela čerstvě otevřeného obchodu v Berlíně a všechny ty látky a vzory mě nadchly. A pozor: jelikož jsem, jak jistě víte největší Converse fanda světa, vyvalila jsem své oční (jaké jiné?!) bulvy na Marimekko x Converse tenisky. OMG, NEED.

Střih, studená sprcha, pohled na cenovku. Stopadesátéčeknotosisnaddělajsrandu. Jo, fakt, 150. Ne, taky jsem to nechápala, ani teď to moc nechápu, jelikož jejich oficiální cena byla tak poloviční. Musím ale říct, že jsem byla na velkých vážkách - mám si je koupit, nemám si je koupit, říkala jsem si „jó, kdyby tak stály aspoň o pade míň,“ nechala je tam s těžkým srdcem a rok na ně ani nepomyslela. A přišlo léto 2012. A přišly slevy. Jak do kamenných obchodů, tak na internety. A já klikla na newsletter mého milovaného Asosu a tam byly ONY. Mého srdce žampiony.

Neuvěřitelný. Na Asosu asi desatery Marimekko Conversky za poloviční cenu. Ty mé jsem ukořistila za 30 liber. Jsou nejlepší, spolu s těmi mými stříbrnými se hned staly mými nejoblíbenějšími. Dvoje tkaničky a dustbag (látkový protiprachový sáček?) by měly být ke každým Converskám! Mají je tam ve všech velikostech a teď má Asos ještě akci 10 % slevu na celý zlevněný nákup s kódem MEGA10, takže vás vyjdou na něco málo přes osm stovek, vzhledem k tomu, že je pošta zadarmo. Hurá do nich!

Trochu té berlínské kultůry

Do Berlína jsem jela potřetí. Poprvé jsem tam byla dva dny a to opravdu stačilo jen na ty hlavní pamětihodnosti - jasně, Braniborskou bránu, Památník holocaustu, Reichstag ani Unter den Linden prostě minout nesmíte, i kdybyste tam byli jen na pět hodin. Podruhé - minulý rok - jsem tam jela s kamarádem na necelé čtyři dny. Památky jsme si sice dali taky, ale hlavně to bylo o procházení secondhandů a posezení v kavárnách a hospodách s Vítězslavem. To se mi líbilo náramně, musím říct. A tento rok? Letos jsem se do Berlína vydala s kamarádkou, hlavně za tou, no, kultůrou! Byly jsme ve třech (!) muzeích, na dvou koncertech (ve dvou klubech) a hlavně na jednom festivale (vlastně na dvou, součástí toho prvního byly ty dva klubové koncerty). A celý týden jsem nosila jen bílé kožené Conversky, které jsem si objednala ze Sarenzy za účelem pomalovat je (i jsem si koupila ve Zlaté Lodi čtyři barvy na kůži, se kterými teď... nevím), ale nakonec jsem se rozhodla nechat je tak, jak jsou.

Až tedy pojedete do Berlína, najděte si čas na ta "naše" tři muzea. Prvním z nich, které rozhodně nesmíte vynechat, je DDR. Tam zjistíte, jaký byl vlastně každodenní život ve východním Německu. Jaká auta řídili, jak to vypadalo na nudistických plážích, otevřete si skříň s oblečením a botami (a určitě si rádi něco vyzkoušíte), zkusíte si napsat své jméno azbukou a vytvořit na počítači pravého socialistického muže (či ženu), omrknete jejich kuchyně a toalety... a bude to zábava, to mi věřte! Pokud jste studenti, tak si připravte 4 eura a ISIC.

Další vaší zastávkou by mělo být Židovské muzeum. Půdorys muzea připomíná rozložené fragmenty židovské hvězdy. Interiér stavby má navozovat pocit nicotnosti a rozpolcenosti, beznaděj víry trýzněných židů. Součástí muzea je zahrada exilu, která se nachází níže než okolní prostory a betonové zdi zabraňují pohledu na okolí. Je tam 49 vysokých betonových sloupů, symbolizujících rok založení Státu Izrael (1948), uprostřed stojící 49. sloup symbolizuje Berlín, z každého sloupu roste strom a do celé zahrady je, viz nápis na dveřích, vstup na vlastní nebezpečí. Na několika místech muzea se nacházejí prostory zvané „voids“ (prázdnota), které jsou naprosto prázdné, nejsou přístupné a je možno je nahlédnout pouze různými okny z chodem muzea. Mají upomínat na prázdnotu, kterou v Německu zanechal holocaust. Jedinou výjimkou je tzv. „memory void“ (prázdnota paměti), kde se nachází instalace „schalechet“ - „spadlé listí“, jejímž autorem je Menashe Kadishman. Jedná se o přibližně 10 000 obličejů, zhotovených ze železa a oceli, které mají upomínat na zavražděné Židy. Návštěvník může do místnosti vstoupit a na obličeje šlapat; vznikají tak hlasité zvuky, kdy se kov otírá o kov (čemuž není možno se vyhnout), podle úmyslu umělce se tak zavražděným vrací jejich hlas. Taky si tam můžete koupit košer gumové medvídky a napsat přání na strom přání. Studenti za euro a půl, žádná pálka.

A na co nesmíte zapomenout, je Muzeum Komunikace, vstup je taky asi euro a půl, takže nějakých 38 kaček. Sranda, co, vzhledem k tomu, že tam mají dvě nejcennější známky na světě - modrého mauricia (tehdá hodnota dvě pence) a červeného mauricia (před 172 lety za jednu penci). Modrý mauricius se nedávno vydražil za více než 32 milionů korun. Uf. No a taky si tam můžete poslechnout Hitlerovy či Goebbelsovy projevy, potřást si rukou se strojem, hrát si s roboty a míčem (našla jsem si nového kamaráda, který pískal a vřískal, jakmile jsem se oddálila s míčem), sednout si do kulatého křeslá alá to z Men in Black a poslouchat zvuky pralesa, poslat tajný psaní potrubní poštou, mrknout na všechny telefony, co kdy byly, na všechny možné známky, telegramy, psaní, pasy... A orazítkovat si tam třeba celý svět. Jo, to mě tak napadá, všude možně po Berlíně (u Checkpoint Charlie, East Side Gallery atp.) se nabízí orazítkování (PRAVÉHO!) pasu historickými nebo turistickými razítky. Smí se to vůbec? To je jak dát si tam srdíčkové razítko z papírnictví. Ne?

Kytkované kalhoty jsou z Manga, šedé tílko z H&M, pruhované tílko z H&M, vínová sukně taky H&M, bílé kožené Conversky ze Sarenzy, černé saténové šortky z Manga, černé triko z H&M, náramek z Filipín, brýle z Manga

Čičinky

Dneska jsem (nadmíru) úspěšně složila zkoušku z práva (kde jsem se mimojiné dozvěděla, že pan docent nemůže zapomenout na mé nohy) a hned po ní mi volal chlapec z UPS, že má pro mě balík. Lepší načasování mít nemohl! Minulý týden jsem přemýšlela, jaké boty bych si tak koupila, ty baleríny mám totiž už od března, nemyslete si, nejsem zas až takovou shopaholičkou (?). A nakonec jsem si ze Sarenzy objednala čičinky. Ok, ty kosti jsou trochu creepy, ale na podrážku si člověk zas tak často nekouká. Je to značka T.U.K., někteří možná znáte, jiní asi ne, boty inspirované rock'n'rollem, oujé. Ačkoliv jsem nikdy nebyla na podobné rockabilly oblečky nebo boty, tyhle mě fakt dostaly. Ale jsou to jedny z mála T.U.K. bot, co se mi líbí, projížděla jsem si jejich lodičky a dost mi to připomíná Iron Fist a to já nemám ráda. Nicméně, čičinky jsou čičinky, a když mají pruhy a kotvu k tomu, tak získávají i mé srdce.

A kdo se ještě nezúčastnil soutěže o řasenky, tak šup.