Berlin Festival 2012

Nejsem největším fanouškem indie hudby a obecně těch moderních hudbiček, ale když jsem se dívala, co se bude v Berlíně dít během našeho pobytu, spočinulo mé oko na takové větší akci. Na docela sympatickém festivale indie hudbice! "Stejně tam nic nebudu znát," pomyslela jsem si a stejně ten line up rozklikla. Ha, Killers, TYJO! Bonaparte, ježiši ježiši, tam musim jít (geniální show před rokem a půl v pražské Arše, kam mě vzal Petr, dík!), rozhodla jsem se. Pak už jsem jen dávala na doporučení kamarádů - musíš vidět Sigur Rós, Friendly Fires jsou rozkošní (a fakt jsou!), iamamiwhoami je pecková (je to spíš takový děsivý mop), Franz Ferdinand musíš slyšet! Nicolas Jaar! Orbital! Simian Mobile Disco! Little Dragon! Kate Nash! Miike Snow! Každý byl nadšený z něčeho jiného, že.

Díky Proti Šedi jsme se tam s kamarádkou mohly podívat, poznat skvělé lidi (ať už návštěvníky festivalu nebo umělce či fotografy) a užít si parádní akci. Moje kamarádka Bára napsala takové menší pojednání o Berlin Festivalu, které je plné jejího ostrovtipu, vřele vám ho doporučuji! Přečtete si ho tady. A pokud byste se chtěli podívat na nějaké ty moje fotky, tak tak učiňte zde. : )

Jsem hrozně ráda, že jsem tam byla. A jsem docela ráda i za ten press vstup - co jsem slyšela (a viděla), tak normálně se u vchodu čekalo každý den i půl hodiny na to, abyste mohli vejít do letištní haly, kde vás čekaly čtyři kontroly nepříjemných sekuriťáků. Novináři si dovnitř mohli nosit cokoliv, všem to bylo jedno. Zvláštní. Tým Berlin Festivalu byl extra ochotný, všechno s radostí a rychle zařídili. A povězme si to na rovinu, nejradši jsem byla za toalety, které mohlo používat jen třeba tři sta, čtyři sta lidí - narozdíl od Toi Toiek a stojacích toalet pro pány, které tu byly pro více než 25 000 návštěvníků. Oba dny BF jsem strávila v kožených Converskách - a superka. Na jeden koncert (Bonaparte, žejo) jsem si vzala klíny koupené den předtím a klasicky - překvapivě klínově - jsou megapohodlné, ale vzhledem k tomu, že bylo mokro a stále jsme někde pobíhali, zas jsem se přezula.

Atmoška byla neuvěřitelná, lidi rozjaření, umělci taky (that awkward moment when you're sitting next to some weird bald guy and then get told he was Paul Kalkbrenner or what), ceny pití přepálený (0,4 piva, které stejně nepiju, za 4 eura? Red Bull s vodkou 6.50? Samotná vodka 6 euro?), fronty u stánků s jídlem pětikilometrový (ale vege hot dog byl jedním z nejlepších jídel toho týdne, to tofu bylo fakt nepřekonatelný), počasí sychravé, sekuriťáci usměvaví, stánky s hadry druhej den vykoupený (chtěla jsem tašku It's my Flughafen and I'll Rave if I Want to! - celá akcička se odehrávala na Flughafen Tempelhof, že, letišťátko, které není už skoro dvacet let v provozu). Škoda, že jste tam nebyli se mnou!

Killers

Bonaparte

Franz Ferdinand

Bonaparte

Franz Ferdinand

iamamiwhoami

Friendly Fires

Bonaparte

Kožená sukně z jehněte - Zara, tričko (z viskózy, nejlepší materiál světa) - H&M, punčocháče - Marks&Spencer, boty - Primark (za pětadvacet éček!), mašlice - Johnny Lover Rosie z Asosíčku, batoh - Croatia As It Is, Conversky ze Sarenzy

Trochu té berlínské kultůry

Do Berlína jsem jela potřetí. Poprvé jsem tam byla dva dny a to opravdu stačilo jen na ty hlavní pamětihodnosti - jasně, Braniborskou bránu, Památník holocaustu, Reichstag ani Unter den Linden prostě minout nesmíte, i kdybyste tam byli jen na pět hodin. Podruhé - minulý rok - jsem tam jela s kamarádem na necelé čtyři dny. Památky jsme si sice dali taky, ale hlavně to bylo o procházení secondhandů a posezení v kavárnách a hospodách s Vítězslavem. To se mi líbilo náramně, musím říct. A tento rok? Letos jsem se do Berlína vydala s kamarádkou, hlavně za tou, no, kultůrou! Byly jsme ve třech (!) muzeích, na dvou koncertech (ve dvou klubech) a hlavně na jednom festivale (vlastně na dvou, součástí toho prvního byly ty dva klubové koncerty). A celý týden jsem nosila jen bílé kožené Conversky, které jsem si objednala ze Sarenzy za účelem pomalovat je (i jsem si koupila ve Zlaté Lodi čtyři barvy na kůži, se kterými teď... nevím), ale nakonec jsem se rozhodla nechat je tak, jak jsou.

Až tedy pojedete do Berlína, najděte si čas na ta "naše" tři muzea. Prvním z nich, které rozhodně nesmíte vynechat, je DDR. Tam zjistíte, jaký byl vlastně každodenní život ve východním Německu. Jaká auta řídili, jak to vypadalo na nudistických plážích, otevřete si skříň s oblečením a botami (a určitě si rádi něco vyzkoušíte), zkusíte si napsat své jméno azbukou a vytvořit na počítači pravého socialistického muže (či ženu), omrknete jejich kuchyně a toalety... a bude to zábava, to mi věřte! Pokud jste studenti, tak si připravte 4 eura a ISIC.

Další vaší zastávkou by mělo být Židovské muzeum. Půdorys muzea připomíná rozložené fragmenty židovské hvězdy. Interiér stavby má navozovat pocit nicotnosti a rozpolcenosti, beznaděj víry trýzněných židů. Součástí muzea je zahrada exilu, která se nachází níže než okolní prostory a betonové zdi zabraňují pohledu na okolí. Je tam 49 vysokých betonových sloupů, symbolizujících rok založení Státu Izrael (1948), uprostřed stojící 49. sloup symbolizuje Berlín, z každého sloupu roste strom a do celé zahrady je, viz nápis na dveřích, vstup na vlastní nebezpečí. Na několika místech muzea se nacházejí prostory zvané „voids“ (prázdnota), které jsou naprosto prázdné, nejsou přístupné a je možno je nahlédnout pouze různými okny z chodem muzea. Mají upomínat na prázdnotu, kterou v Německu zanechal holocaust. Jedinou výjimkou je tzv. „memory void“ (prázdnota paměti), kde se nachází instalace „schalechet“ - „spadlé listí“, jejímž autorem je Menashe Kadishman. Jedná se o přibližně 10 000 obličejů, zhotovených ze železa a oceli, které mají upomínat na zavražděné Židy. Návštěvník může do místnosti vstoupit a na obličeje šlapat; vznikají tak hlasité zvuky, kdy se kov otírá o kov (čemuž není možno se vyhnout), podle úmyslu umělce se tak zavražděným vrací jejich hlas. Taky si tam můžete koupit košer gumové medvídky a napsat přání na strom přání. Studenti za euro a půl, žádná pálka.

A na co nesmíte zapomenout, je Muzeum Komunikace, vstup je taky asi euro a půl, takže nějakých 38 kaček. Sranda, co, vzhledem k tomu, že tam mají dvě nejcennější známky na světě - modrého mauricia (tehdá hodnota dvě pence) a červeného mauricia (před 172 lety za jednu penci). Modrý mauricius se nedávno vydražil za více než 32 milionů korun. Uf. No a taky si tam můžete poslechnout Hitlerovy či Goebbelsovy projevy, potřást si rukou se strojem, hrát si s roboty a míčem (našla jsem si nového kamaráda, který pískal a vřískal, jakmile jsem se oddálila s míčem), sednout si do kulatého křeslá alá to z Men in Black a poslouchat zvuky pralesa, poslat tajný psaní potrubní poštou, mrknout na všechny telefony, co kdy byly, na všechny možné známky, telegramy, psaní, pasy... A orazítkovat si tam třeba celý svět. Jo, to mě tak napadá, všude možně po Berlíně (u Checkpoint Charlie, East Side Gallery atp.) se nabízí orazítkování (PRAVÉHO!) pasu historickými nebo turistickými razítky. Smí se to vůbec? To je jak dát si tam srdíčkové razítko z papírnictví. Ne?

Kytkované kalhoty jsou z Manga, šedé tílko z H&M, pruhované tílko z H&M, vínová sukně taky H&M, bílé kožené Conversky ze Sarenzy, černé saténové šortky z Manga, černé triko z H&M, náramek z Filipín, brýle z Manga

Zadar

Než zapomenu, hezky na začátek, výherkyní ZOOT giveaway je Lucia Banárová ze Slovenska, gratuluju! Takže pokud jste nevyhrály, mé milé, nevěšte hlavu, speciálně pro vás ZOOT totiž aktivoval slevový kód na dopravu zdarma! V nákupním košíku stačí zadat do políčka „Slevový kód“ BOO, potvrdit a doprava vám bude automaticky odečtena. To jde, ne? : ) Akce trvá do 30. srpna, tak hurá do toho!

Minule jsem vám lehce představila Šibenik, dnes se vydáme do Zadaru, kam jsme si s Kristou a jejím milým udělali v úterý výlet. Alfred Hitchcock řekl o Zadaru, že má ten nejkrásnější západ slunce na celém světě. My jsme tam bohužel byli pouze přes den, ale chystám se tam v pátek k večeru, tak snad i ten západ zažiju. Prošli jsme si hlavní přímořskou promenádu, kde se nachází mořské varhany. Zní to divně, co? Skládají se z 35 trubek o různém průměru, v každé trubce je otvor, trubky jsou různě dlouhé a různý je i jejich náklon. Na nich jsou pak umístěny píšťaly, které vydávají 7 akordů složených z 35 tónů vyluzovaných proudem vzduchu vytlačovaného v trubkách vzdutými vlnami. Je tam vedle i široké schodiště, po němž lze sejít až k mořské hladině (viz fotka našich nohou), na jehož schodech lze posedět a zaposlouchat se do libozvučných tónů. Vše působí velmi přirozeně a esteticky. Říká Wiki a já souhlasím. Hned vedle se nachází Pozdrav Slunci (fakt si o tom přečtěte!), kde je jak Slunce, tak všechny planety (je to nový, takže žádný Pluto). To je prý v noci taky nejhezčí, tak se těším na pátek.

Pak jsme se vydali na nejlepší pizzu v Chorvatsku, prošli si uličky, dali si zmrzlinu (s čokoládovou polevou!) a vydali se hledat nějaký bar. Došli jsme k The Garden, což je jedno z nejhezčích lounge míst, kde jsem kdy byla. Ceny sice trošku přepálené, ale za posezení/poležení na slunci u moře, s příjemnou hudbou a obsluhou v zádech... to stojí. A já jsem ten den na sobě zrovna náhodou měla šaty z The Garden Collection, co byla v H&M na jaře 2010. : )

Šaty - H&M Garden Collection, gumové žabkosandály -

Havaianas

ze

Sarenzy

(ty mé jsou skoro stejné jako

tyhle

... že bych si objednala ještě jedny?)

Čer(ve)ná se line záře

Pokud budete někdy v Dalmácii, tak kromě Splitu určitě navštivte i Šibenik (někteří klienti mu říkají žertovně Šibeničník), stojí to za to. Je to krásné historické město s rozmilou katedrálou, třemi pevnostmi, spoustou nádherných kamenných uliček, schodů, útulných restaurací a kaváren, horami obchodů s botami (hned naproti přes moře je Itálie a tuny kůže) a zmrzlináren!

Jinak u mě ve Vodicích v neděli ráno hořelo. Takovýto požár místní (ani ti, co jsou třeba o padesát let starší než já) nepamatují. Lehce po čtvrté se rozhořel suchý lesík u místní diskotéky Haciendy, na pomoc přispěchalo přes 70 hasičů (24 hasičských aut!) plus desítky zdejších obyvatel a po šesté ráno i dva Canadairy a dvě práškovací letadla, které nemohly vzlétnout v noci, protože by prý piloti pořádně neviděli. Mě vzbudili klienti kolem páté ráno ("Tady hoří, co máme dělat?" - nic jiného než jít k moři asi nezbývá, že, do moře se oheň moc hrnout nebude - "Vedle nás evakuovali hotel, máme taky jít pryč?"), nakonec ale vše dobře dopadlo a po pěti hodinách usilovného zalévání ohně bylo 20 hektarů trávy, keřů a stromů uhašeno. Nejsmutnější na tom je, že ten požár byl založený úmyslně (dokonce tu i koluje video startu ohně), ale na druhou stranu je fajn, že pachatele už policisté dopadli. Kdyby někoho zajímaly fotky/videa, tak tu.

Tílko - Massimo Dutti, šortky - Mango, sluneční brýle - Mango, taška - vyměněná od Adélky za oběd, boty - Havaianas