Modrá je dobrá

"Ty máš dneska modrý řasy!" Ehm. To jsem měla i včera. "Ne, neměla, to bych si všiml!" Fakt, že si mých modrých řas všimne i muž, mluví snad za vše. Víte, s chlapci si moc často nepopovídáte o podkladových krémech a odstínech BB a CC, nevidí těch 10 produktů, co jste na sebe musely naplácat, abyste vypadaly, že jste zrovna vstaly jak čerstvá a rozkošná růžová poupátka. Proto si važte, když vám kluci pochválí oční linky nebo rtěnku, protože víc toho tam prostě neuvidí, i kdybyste se na hlavu postavily.

Nevěřila jsem, že by jakákoliv barevná řasenka mohla na mých tmavě hnědých řasách být vidět. Vždycky jsem si přála mít řasy růžové, zlaté, zelené, modré... Hmmm, no way, José. Párkrát jsem si v drogerce koupila nějakou barevnou řasenku, nic samosebou nikdy vidět nebylo, takže jsem je zahrabala do šuplíku a šla si plakat do polštáře. Pak jsem si řekla, že už mám dost černé a zkusila jsem konvertovat na tu modrou. Věřte nevěřte, ono to šlo.

Doma se mi tvoří malé

MAC

empérium, ale není divu, když jsou všechny ty věcičky nejen krásný, ale i neskutečně funkční. Nedám dopustit na MAC tužky na rty a na obočí, jejich pudry a rtěnky se mi těžko mění za jiné... Je jasné, proč se modelky na všechny přehlídky líčí

MACem

, všechno to drží jak židovská víra a nejsou v tom zbytečné parfémy a alergeny. Ale zpět k této

False Lashes

řasence v odstínu

Blue Charge

! No, vlastně není, co k ní říct, úvodní slovo vás, doufám, všechny přesvědčilo. Je nádherná, dlouho na řasách drží, když na sobě máte modrou, tak je vidět ještě víc. Chci si ji koupit i v hnědé, k hnědým očím bude podle mě parádní.

Linky, to je moje. Ty tekuté ze

Sephory

v odstínu

noir marin/navy black

jsou super, vydrží dlouho, samy od sebe se nijak nerozmazávají ani nerozpíjí, ale zároveň je nemám problém ve sprše dostat dolů. Koupila jsem si je na podzim, používám je tak 2x týdně a stále je tam toho fůra, takže si tam asi půjdu i pro nějakou další barvu. Zelenou třeba? : ) Co se týká tužek na oči, neměla jsem je moc v oblibě, ve třinácti jsem si oči samozřejmě orámovávala černou /vy?/ a bylo to asi super (?), ale teď na to úplně pomyšlení nemám. A když už jakoukoliv tužku, tak bych si prosila vysunovací, nesnáším ořezávání. Takže nevím, co se mnou je, že mi vyhovuje tahle kajalová

expression

od

Maybelline

, kterou si dělám linky pod okem (jen do půlky). Modrá je dobrá, už je to tak.

<>

Trochu té berlínské kultůry

Do Berlína jsem jela potřetí. Poprvé jsem tam byla dva dny a to opravdu stačilo jen na ty hlavní pamětihodnosti - jasně, Braniborskou bránu, Památník holocaustu, Reichstag ani Unter den Linden prostě minout nesmíte, i kdybyste tam byli jen na pět hodin. Podruhé - minulý rok - jsem tam jela s kamarádem na necelé čtyři dny. Památky jsme si sice dali taky, ale hlavně to bylo o procházení secondhandů a posezení v kavárnách a hospodách s Vítězslavem. To se mi líbilo náramně, musím říct. A tento rok? Letos jsem se do Berlína vydala s kamarádkou, hlavně za tou, no, kultůrou! Byly jsme ve třech (!) muzeích, na dvou koncertech (ve dvou klubech) a hlavně na jednom festivale (vlastně na dvou, součástí toho prvního byly ty dva klubové koncerty). A celý týden jsem nosila jen bílé kožené Conversky, které jsem si objednala ze Sarenzy za účelem pomalovat je (i jsem si koupila ve Zlaté Lodi čtyři barvy na kůži, se kterými teď... nevím), ale nakonec jsem se rozhodla nechat je tak, jak jsou.

Až tedy pojedete do Berlína, najděte si čas na ta "naše" tři muzea. Prvním z nich, které rozhodně nesmíte vynechat, je DDR. Tam zjistíte, jaký byl vlastně každodenní život ve východním Německu. Jaká auta řídili, jak to vypadalo na nudistických plážích, otevřete si skříň s oblečením a botami (a určitě si rádi něco vyzkoušíte), zkusíte si napsat své jméno azbukou a vytvořit na počítači pravého socialistického muže (či ženu), omrknete jejich kuchyně a toalety... a bude to zábava, to mi věřte! Pokud jste studenti, tak si připravte 4 eura a ISIC.

Další vaší zastávkou by mělo být Židovské muzeum. Půdorys muzea připomíná rozložené fragmenty židovské hvězdy. Interiér stavby má navozovat pocit nicotnosti a rozpolcenosti, beznaděj víry trýzněných židů. Součástí muzea je zahrada exilu, která se nachází níže než okolní prostory a betonové zdi zabraňují pohledu na okolí. Je tam 49 vysokých betonových sloupů, symbolizujících rok založení Státu Izrael (1948), uprostřed stojící 49. sloup symbolizuje Berlín, z každého sloupu roste strom a do celé zahrady je, viz nápis na dveřích, vstup na vlastní nebezpečí. Na několika místech muzea se nacházejí prostory zvané „voids“ (prázdnota), které jsou naprosto prázdné, nejsou přístupné a je možno je nahlédnout pouze různými okny z chodem muzea. Mají upomínat na prázdnotu, kterou v Německu zanechal holocaust. Jedinou výjimkou je tzv. „memory void“ (prázdnota paměti), kde se nachází instalace „schalechet“ - „spadlé listí“, jejímž autorem je Menashe Kadishman. Jedná se o přibližně 10 000 obličejů, zhotovených ze železa a oceli, které mají upomínat na zavražděné Židy. Návštěvník může do místnosti vstoupit a na obličeje šlapat; vznikají tak hlasité zvuky, kdy se kov otírá o kov (čemuž není možno se vyhnout), podle úmyslu umělce se tak zavražděným vrací jejich hlas. Taky si tam můžete koupit košer gumové medvídky a napsat přání na strom přání. Studenti za euro a půl, žádná pálka.

A na co nesmíte zapomenout, je Muzeum Komunikace, vstup je taky asi euro a půl, takže nějakých 38 kaček. Sranda, co, vzhledem k tomu, že tam mají dvě nejcennější známky na světě - modrého mauricia (tehdá hodnota dvě pence) a červeného mauricia (před 172 lety za jednu penci). Modrý mauricius se nedávno vydražil za více než 32 milionů korun. Uf. No a taky si tam můžete poslechnout Hitlerovy či Goebbelsovy projevy, potřást si rukou se strojem, hrát si s roboty a míčem (našla jsem si nového kamaráda, který pískal a vřískal, jakmile jsem se oddálila s míčem), sednout si do kulatého křeslá alá to z Men in Black a poslouchat zvuky pralesa, poslat tajný psaní potrubní poštou, mrknout na všechny telefony, co kdy byly, na všechny možné známky, telegramy, psaní, pasy... A orazítkovat si tam třeba celý svět. Jo, to mě tak napadá, všude možně po Berlíně (u Checkpoint Charlie, East Side Gallery atp.) se nabízí orazítkování (PRAVÉHO!) pasu historickými nebo turistickými razítky. Smí se to vůbec? To je jak dát si tam srdíčkové razítko z papírnictví. Ne?

Kytkované kalhoty jsou z Manga, šedé tílko z H&M, pruhované tílko z H&M, vínová sukně taky H&M, bílé kožené Conversky ze Sarenzy, černé saténové šortky z Manga, černé triko z H&M, náramek z Filipín, brýle z Manga