Jak jsme píchli

Minulý týden jsem se s kamarády ze Švýcarska (italský Švýcar, francouzský Švýcar původem z Bosny a chorvatský Švýcar) vydala Fiatem Bravo na výlet do Splitu (cca 90 km od místa, kde jsem). Zhruba 20 km před Splitem jsem si všimla, že něco smrdí, jeli jsme asi 140 km/h. Jó, guma. Gumy. Jedna úplně kaput, tři ještě jakž takž ok. Třiadvacetiletí hoši se jali poprvé v životě měnit pneumatiku, i jim to šlo, kdyby jeden z nich neupustil tu starou na moji nohu. I po týdnu je trochu fialová a trochu zelená. Neva, aspoň to namažu nějakým krémem z krabičky první pomoci. Hm, asi si tu kpp předávali z generace na generaci, všechny tuby sice nafouklé, ale po zmáčknutí jsem došla k nepříjemnému zjištění, že se obsah vypařil, náplasti nelepily, snad jen ty špendlíky byly funkční. Výměna se chlapcům povedla a my se vydali na cestu zpět.

Sjeli jsme z dálnice, s tou rezervou jsme mohli jet max 60 kph, a nechali se vést navigací, která občas problikávala a házela nás na švýcarské mapy. Divila jsem se, že Tom Tom nefunguje tak, jak má, aha, Ital ji koupil ve výprodeji. Neva. Najednou nás vedla čím dál tím víc pryč od moře, až mi to začalo být podezřelé, ale nikde nikdo, všude jen pole a prázdné vesničky. Klimatizaci jsme neměli zapnutou (ani rádio), protože se s ní prý moc všechno přehřívá (v poledne v Chorvatsku značka ideál), půl litru vody už taky bylo dávno pryč, takže mi po nějaké chvilce začalo být špatně a museli jsme zastavit u cesty. Yay. Konečně jsme dojeli do vesničky, kde byl jeden dům a v zahradě dvě starší dámy. Poradily nám, kam jet (kam se vrátit a kde odbočit), daly nám dvě flašky s vodou a po zhruba 100 kilometrech jsme dojeli zpátky, dali si oběd a usnuli.

P.S.: Fotky jsou z jednoho krásného červnového dne v Praze. : )

Šaty - H&M, mikina - Weekday, sluneční brýle - Ray Ban, loď - Moschino (z Asosu), boty - Napapijri z Destroy, Adélka z Inadequate Cliché

Na jaře surově

Pryč od neduhů a zpátky k povrchnějším tématům, přátelé! Jaro je tady, ač se vám to teda asi dneska úplně nezdá, takže jsem měla aspoň důvod si pořídit nový boty. Kdo ví, jak moc mám ráda kůži, mě určitě pochopí. Surovou kůži miluju, tyhle tenisky vypadají naprosto skvěle, jsem nadšená. Líbily se mi už na internetu (tady), 37 měli jen v Plzni a na Andělu, do Plzně kvůli botám nepojedu /ale do Paříže jo, haha/, takže jsem jela na Anděl a fakt tam byly a v životě jsem na sobě neměla pohodlnější boty. Wow. Takže v čem prochodím (mimo Havaianas) léto, je asi jasné. Že mám ráda Napapijri, taky možná víte, mě osobně ta značka mile překvapuje čím dál tím víc. Jinak - abych pravdu řekla - ačkoliv jsem pro ně byla rozhodnutá prakticky hned, dělala jsem si starosti s ušpiněním. Není to plast, takže setření hadříkem by pomoct nemuselo, nejsou ani plátěné, abych se je nebála bát do pračky... Takže co s tím? Milá paní prodavačka v Destroy mi hned nabídla speciální gumu na kůži, která opravdu funguje (včera jsem to zkoušela, nějaká zlá osoba mi v tramvaji šlápla na nohu). V Destroy ji mají za osmdesát korun, na internetech jsem ji našla za dvě stovky, takže víte, kam jít! A rovnou k ní vezměte i ty boty, stojí za to.

P.S.: Zezadu mi trochu připomínají cvičky, no ne? : )

P.P.S.: Když už jsme u té syrovosti, zkuste tenhle dort.

Finsko + Norsko = Itálie

Ač letos nejspíš už dosněžilo, aspoň v Praze doufám, že jo, boty do sněhu se vždycky hodí. Na podzim minulého roku jsem si uvědomila, že nemám žádný boty do sněhu - tragédie. Jo, tuny kožených bot mě od sněhu sice taky zachrání, ale s teplem to po chvíli asi nebude žádná sranda. A to ani nemluvím o soli, která mi kdysi totálně zničila (SAMOZŘEJMĚ NEJOBLÍBENĚJŠÍ!) kožené kozačky. Proto jsem se vydala na hon za estetickou obuví vhodnou do sněhu. A voilá, v Destroy se mi poštěstilo a odnesla jsem si tyhle.

Napapijri jako značka mě vždycky přitahovala. Moje kamarádka, která měla mimochodem včera 21. narozeniny (všechno nejlepší, Domčo!), měla pár Napapijri věcí a jako první mě zaujala výslovnost. Čte se to [napapi:ri], takže prostě na papíry. Smála jsem se tomu. : ) Značka je to italská, název finský - znamená to polární kruh. Na své produkty dávají tradičně vlajku, aby nás ještě víc popletli, tak samozřejmě norskou. Z plného srdce je doporučuju, prochodila jsem v nich půlku zasněženého prosince a obstály i andělíčka ve sněhu. Doufám, že je brzo vytáhnu i na hory!