Sandra Kisić

Místo poctivého lednového sněhu tu máme neférový déšť se spoustou naschválů. Před pár dny se mi stala hrůzostrašná věc. Rozpadly se mi (čti roztrhly na více místech opotřebením/dlouholetým praním) moje nejoblíbenější květinové kalhoty, které jsem nosila roky, navštívila v nich nejméně pět evropských zemí, úspěšně zvládla zkoušku na vysoké škole, dělala stojky, chodila na večírky a dokonce v nich byla zvěčněna na maturitní fotce. Bylo mi jasný, že Boo bez květovaných kalhot už nikdy nebude tou pravou Boo, tak jsem se panicky jala hledat náhradu. Povedlo se mi to docela rychle v Zaře. A kabát je náhoda - Mango, slevy, znáte to, nikdy nečekám nic dobrého (samé akryly a polyestery všude!), tenhle vypadal příjemně, 70 % vlna a zbytek viskóza a kašmír? ANO!

P.S.: Na můj smutek z roztrhaných kytek se mi ozvaly dvě dívenky, že ty kalhoty mají taky a nenosí je. "Chceš je?" CO JE TO ZA OTÁZKU?! Takže teď mám jedny ve své velikosti (na poště) a jedny navíc v o číslo větší velikosti - třeba za pár let nabydu nevídaných rozměrů, no ne? ; )

Kalhoty -

Zara

, kabát -

Mango

, triko -

Mango

, šála -

Zara

, boty -

Pat Calvin

HUMANICu

), prsten -

ANTIPEARLE

, kabelečka -

H&M

& & & fotky -

Linlin

Ač letos nejspíš už dosněžilo, aspoň v Praze doufám, že jo, boty do sněhu se vždycky hodí. Na podzim minulého roku jsem si uvědomila, že nemám žádný boty do sněhu - tragédie. Jo, tuny kožených bot mě od sněhu sice taky zachrání, ale s teplem to po chvíli asi nebude žádná sranda. A to ani nemluvím o soli, která mi kdysi totálně zničila (SAMOZŘEJMĚ NEJOBLÍBENĚJŠÍ!) kožené kozačky. Proto jsem se vydala na hon za estetickou obuví vhodnou do sněhu. A voilá, v Destroy se mi poštěstilo a odnesla jsem si tyhle.

Napapijri jako značka mě vždycky přitahovala. Moje kamarádka, která měla mimochodem včera 21. narozeniny (všechno nejlepší, Domčo!), měla pár Napapijri věcí a jako první mě zaujala výslovnost. Čte se to [napapi:ri], takže prostě na papíry. Smála jsem se tomu. : ) Značka je to italská, název finský - znamená to polární kruh. Na své produkty dávají tradičně vlajku, aby nás ještě víc popletli, tak samozřejmě norskou. Z plného srdce je doporučuju, prochodila jsem v nich půlku zasněženého prosince a obstály i andělíčka ve sněhu. Doufám, že je brzo vytáhnu i na hory!