Minulý týden jsem se s kamarády ze Švýcarska (italský Švýcar, francouzský Švýcar původem z Bosny a chorvatský Švýcar) vydala Fiatem Bravo na výlet do Splitu (cca 90 km od místa, kde jsem). Zhruba 20 km před Splitem jsem si všimla, že něco smrdí, jeli jsme asi 140 km/h. Jó, guma. Gumy. Jedna úplně kaput, tři ještě jakž takž ok. Třiadvacetiletí hoši se jali poprvé v životě měnit pneumatiku, i jim to šlo, kdyby jeden z nich neupustil tu starou na moji nohu. I po týdnu je trochu fialová a trochu zelená. Neva, aspoň to namažu nějakým krémem z krabičky první pomoci. Hm, asi si tu kpp předávali z generace na generaci, všechny tuby sice nafouklé, ale po zmáčknutí jsem došla k nepříjemnému zjištění, že se obsah vypařil, náplasti nelepily, snad jen ty špendlíky byly funkční. Výměna se chlapcům povedla a my se vydali na cestu zpět.
Sjeli jsme z dálnice, s tou rezervou jsme mohli jet max 60 kph, a nechali se vést navigací, která občas problikávala a házela nás na švýcarské mapy. Divila jsem se, že Tom Tom nefunguje tak, jak má, aha, Ital ji koupil ve výprodeji. Neva. Najednou nás vedla čím dál tím víc pryč od moře, až mi to začalo být podezřelé, ale nikde nikdo, všude jen pole a prázdné vesničky. Klimatizaci jsme neměli zapnutou (ani rádio), protože se s ní prý moc všechno přehřívá (v poledne v Chorvatsku značka ideál), půl litru vody už taky bylo dávno pryč, takže mi po nějaké chvilce začalo být špatně a museli jsme zastavit u cesty. Yay. Konečně jsme dojeli do vesničky, kde byl jeden dům a v zahradě dvě starší dámy. Poradily nám, kam jet (kam se vrátit a kde odbočit), daly nám dvě flašky s vodou a po zhruba 100 kilometrech jsme dojeli zpátky, dali si oběd a usnuli.
P.S.: Fotky jsou z jednoho krásného červnového dne v Praze. : )
Šaty - H&M, mikina - Weekday, sluneční brýle - Ray Ban, loď - Moschino (z Asosu), boty - Napapijri z Destroy, Adélka z Inadequate Cliché
