Vzpomínáme a rekapitulujeme

Byl to krásný rok, přiznejme si to. Jasně, ten další bude ještě lepší, ale pojďme si připomenout nějaká ta pozitiva předešlého! Silvestra jsem oslavila pracovně a v divadle. V lednu jsem se zamilovala do letní kolekce Gantu a pak si v červnu koupila ty své vysněné šaty s uzly a megaslamák. Zašla jsem na premiéru Soukromého vesmíru Heleny Třeštíkové - a to jsem ještě netušila, že o pár měsíců později pojedu do Karlových Varů s jejím synem Tomášem fotit jednu kampaň. Za rok 2012 se mi má sbírka kožených bund rozrostla ze tří kousků na celých šest. Oslavila jsem dvacetiny a to s nejlepšími přáteli, dostala jsem nádherné květiny, kosmetiky, zlaté Swatchky, knihy a skvělou rudou peněženku Furlu - víte, že byste měli mít červenou peněženku? Lákají prý peníze. Fotila jsem pro Marie Claire, třeba v H&M na Marni, šla ven s každou botou jinou, dala si nic moc burger u Pohlreicha, na Valentýna jela s kamarádkou do Drážďan, abych ji rozveselila - a bylo nám krásně. V únoru jsem poprvé potkala Rytmuse, velkej sympaťák!

V dubnu jsem si koupila Macbook Air a hned s ním letěla na 10 dní do Stockholmu ke kamarádovi na erasmus. Poprvé jsem ochutnala švédské masové kuličky - originálně ve Švédsku. Naprosto skvělých deset dní to bylo, spousta koncertů, alkoholu, Vasy a krásy. Zabila jsem spoustu času přípravou článků o produktech na oči, obličej a pusu, vedla pře kvůli botám, koupila si největší tašku světa (a Ditunka pak taky!), na párty v kostýmech jsem šla za obraz, strávila zas měsíc a půl svého léta v Chorvatsku, kde jsem jezdila na výlety s drahokamem, zase začala nosit brýle, ztratila pár let svého života psaním o jídle, v květnu jela s kamarádkou do Chorvatska a do Sarajeva na pár dní, v říjnu zas do Sarajeva s jinou kamarádkou. Byla jsem zlá na Louis Vuitton, objevila kouzelný prsten číslo 2, přišla o obočí, v září jela s kamarády na Berlin Festival a v listopadu jsem letěla do Chorvatska skočit do bazénu, taky jsem vám doporučila ty nejlepší vánoční dárky a zorganizovala velkou párty ve třech.

A kolikery nové boty přiskočily do mého botníku? Troje stejné baleríny ze Zary (tyrkysové, růžové a černé), jedny Badgley Mischka, šestery Conversky (béžové, Marimekko, (RED), kožené Star Player, bílé kožené a vytoužené stříbrné, které mi kamarád přivezl z Ameriky) - těch nikdy není dost, jsem 37.5 nebo 38, dík; jedny DKNY, dvoje z Manga, dvoje Kedsky, jedny Napapijri z Destroy, jedny Buffalo, jedny z H&M, jedny Finsk, dvoje z Asosu, jedny Martensky, jedny z Benettonu, jedny TUK, jedny z Topshopu, troje Havaianas, jedny Miista, jedny Dico Copenhagen, jedny Viktor&Rolf, troje MMM (z nichž dvoje jsou x H&M) - a o těch třeba někdy příště. Třicet čtyři párů, přátelé, uf. Ale zase jsem se spousty starých zbavila!

Během roku 2012 jsem taky spolupracovala se Zootem, Clinique, Converse, H&M, Gantem (pro který jsem i stajlovala!), Benefitem, Sephorou, MACem, Sarenzou, Urbanluxem, Lush, F&F a lehce s Antipearle. Taky mám za sebou nějakou tu práci pro Urbanlux, Marie Claire, Médiář, již neexistující Kraus magazín a další.

U dvou prstenů

Před pár lety jsem chodila s jedním chlapcem, znáte to, láska převeliká. To jsme tak jednou trávili víkendové odpoledne u nich doma a prohrabávali staré krabice a hle - on z jedné vytáhl naprosto božský prsten. Hned se mi rozzářily oči! "Chceš ho?" - "Jooooooo!" a měla jsem ho. Tehdy jsme si mysleli, že je to prostě jen nějaký nahodilý prsten z nahodilé staré krabice, ale časem jsme zjistili, že to byly vlastně krabice se starými věcmi z divadla, kterých se jeho babička, akademická malířka, zbavovala. Časem jsem zjistila další věc, není to jen tak nějaký pouťový prsten - pochází z Toleda, je taušírovaný pravým zlatem, je z šedesátých let a já jsem z něj nadšená každým dnem víc a víc, nosím ho denně už dobrých pár let.

Nevěřili byste, jako překvapení na mě čekalo před dvěma měsíci doma, když jsem se vrátila z práce. Pro změnu staré krabice tentokrát prohledávala moje maminka a vytasila pár desítky let starých šperků. Mezi nimi byl skoro identický (ale o něco větší) zlatý prsten s ptáčkem. Starý asi padesát let. Zvláštní náhoda, že? Děda ho přivezl babičce z Toleda, spolu s broží ve stejném stylu - nejsem (Katka) brožová, tak je stále u mámy ve šperkovnici - narozdíl od prstenu, který nesundavám. Prstenů jste si možná všimli už v nějakém outfitovém příspěvku, třeba jste jim nepřikládali pozornost, ale já je nosím pořád: v LV a v Berlíně a v Chorvatsku a s ptáky a v metru a ve Fusionu a v Gantu a na Pohořelci a na Příkopech a jako kulisa a s kůží... Až budu velká, založím si kavárnu U dvou prstenů s Quentinem z Montargis.

Sandra ♥ Converse ♥ Marimekko

Bude to za chvíli pět let, co jsem poprvé přišla do styku s finskou značkou Marimekko. V H&M totiž zrovna byla kolekce vytvořená ve spolupráci právě s Marimekko. Většina těch věcí se mi nelíbila, ale jedno růžovo-zelené tílko jsem musela mít. Nosím ho někdy i teď, ačkoliv je pravda, že žmolků je na něm asi kvadrilion. Podruhé jsem se s Marimekko potkala o nějaké tři roky později v Berlíně, kdy jsem náhodou zavítala do jejich docela čerstvě otevřeného obchodu v Berlíně a všechny ty látky a vzory mě nadchly. A pozor: jelikož jsem, jak jistě víte největší Converse fanda světa, vyvalila jsem své oční (jaké jiné?!) bulvy na Marimekko x Converse tenisky. OMG, NEED.

Střih, studená sprcha, pohled na cenovku. Stopadesátéčeknotosisnaddělajsrandu. Jo, fakt, 150. Ne, taky jsem to nechápala, ani teď to moc nechápu, jelikož jejich oficiální cena byla tak poloviční. Musím ale říct, že jsem byla na velkých vážkách - mám si je koupit, nemám si je koupit, říkala jsem si „jó, kdyby tak stály aspoň o pade míň,“ nechala je tam s těžkým srdcem a rok na ně ani nepomyslela. A přišlo léto 2012. A přišly slevy. Jak do kamenných obchodů, tak na internety. A já klikla na newsletter mého milovaného Asosu a tam byly ONY. Mého srdce žampiony.

Neuvěřitelný. Na Asosu asi desatery Marimekko Conversky za poloviční cenu. Ty mé jsem ukořistila za 30 liber. Jsou nejlepší, spolu s těmi mými stříbrnými se hned staly mými nejoblíbenějšími. Dvoje tkaničky a dustbag (látkový protiprachový sáček?) by měly být ke každým Converskám! Mají je tam ve všech velikostech a teď má Asos ještě akci 10 % slevu na celý zlevněný nákup s kódem MEGA10, takže vás vyjdou na něco málo přes osm stovek, vzhledem k tomu, že je pošta zadarmo. Hurá do nich!

Berlin Festival 2012

Nejsem největším fanouškem indie hudby a obecně těch moderních hudbiček, ale když jsem se dívala, co se bude v Berlíně dít během našeho pobytu, spočinulo mé oko na takové větší akci. Na docela sympatickém festivale indie hudbice! "Stejně tam nic nebudu znát," pomyslela jsem si a stejně ten line up rozklikla. Ha, Killers, TYJO! Bonaparte, ježiši ježiši, tam musim jít (geniální show před rokem a půl v pražské Arše, kam mě vzal Petr, dík!), rozhodla jsem se. Pak už jsem jen dávala na doporučení kamarádů - musíš vidět Sigur Rós, Friendly Fires jsou rozkošní (a fakt jsou!), iamamiwhoami je pecková (je to spíš takový děsivý mop), Franz Ferdinand musíš slyšet! Nicolas Jaar! Orbital! Simian Mobile Disco! Little Dragon! Kate Nash! Miike Snow! Každý byl nadšený z něčeho jiného, že.

Díky Proti Šedi jsme se tam s kamarádkou mohly podívat, poznat skvělé lidi (ať už návštěvníky festivalu nebo umělce či fotografy) a užít si parádní akci. Moje kamarádka Bára napsala takové menší pojednání o Berlin Festivalu, které je plné jejího ostrovtipu, vřele vám ho doporučuji! Přečtete si ho tady. A pokud byste se chtěli podívat na nějaké ty moje fotky, tak tak učiňte zde. : )

Jsem hrozně ráda, že jsem tam byla. A jsem docela ráda i za ten press vstup - co jsem slyšela (a viděla), tak normálně se u vchodu čekalo každý den i půl hodiny na to, abyste mohli vejít do letištní haly, kde vás čekaly čtyři kontroly nepříjemných sekuriťáků. Novináři si dovnitř mohli nosit cokoliv, všem to bylo jedno. Zvláštní. Tým Berlin Festivalu byl extra ochotný, všechno s radostí a rychle zařídili. A povězme si to na rovinu, nejradši jsem byla za toalety, které mohlo používat jen třeba tři sta, čtyři sta lidí - narozdíl od Toi Toiek a stojacích toalet pro pány, které tu byly pro více než 25 000 návštěvníků. Oba dny BF jsem strávila v kožených Converskách - a superka. Na jeden koncert (Bonaparte, žejo) jsem si vzala klíny koupené den předtím a klasicky - překvapivě klínově - jsou megapohodlné, ale vzhledem k tomu, že bylo mokro a stále jsme někde pobíhali, zas jsem se přezula.

Atmoška byla neuvěřitelná, lidi rozjaření, umělci taky (that awkward moment when you're sitting next to some weird bald guy and then get told he was Paul Kalkbrenner or what), ceny pití přepálený (0,4 piva, které stejně nepiju, za 4 eura? Red Bull s vodkou 6.50? Samotná vodka 6 euro?), fronty u stánků s jídlem pětikilometrový (ale vege hot dog byl jedním z nejlepších jídel toho týdne, to tofu bylo fakt nepřekonatelný), počasí sychravé, sekuriťáci usměvaví, stánky s hadry druhej den vykoupený (chtěla jsem tašku It's my Flughafen and I'll Rave if I Want to! - celá akcička se odehrávala na Flughafen Tempelhof, že, letišťátko, které není už skoro dvacet let v provozu). Škoda, že jste tam nebyli se mnou!

Killers

Bonaparte

Franz Ferdinand

Bonaparte

Franz Ferdinand

iamamiwhoami

Friendly Fires

Bonaparte

Kožená sukně z jehněte - Zara, tričko (z viskózy, nejlepší materiál světa) - H&M, punčocháče - Marks&Spencer, boty - Primark (za pětadvacet éček!), mašlice - Johnny Lover Rosie z Asosíčku, batoh - Croatia As It IsConversky ze Sarenzy