Šťastné špunty

Modelová situace. Máte iPhone a iPod, tedy dva páry sluchátek. Jeden půjčíte kamarádovi ("sakra, pojedu teď domů hodinu a půl a zapomněl jsem si doma sluchátka") a druhá jsou někde, neznámo kde, - nejspíš v černé díře (v jedné z kabelek). Šťastné ponožky už jsme tu měli, s poslechem hudby by vám stejně nepomohly, takže na řadu přichází švédské šťastné špunty do uší. Já jsem je dostala, ale mají je i na Alze nebo v iStyle (asi si zajdu ještě pro nějakou barvu... stříbrný nebo červený!). Ze začátku jsem je vůbec nechtěla vybalit, vždyť ta nota je tak krásná! A včera jsem po měsíci používání náhodou zjistila, že mají mikrofon (furt jsem si říkala, že je to nějaký spojovátko těch dvou šňůr), takže teď v zimě rezignuju na držení mobilu u ucha při telefonování, protože mrznu. Radši odkliknu hovor a nechám ho v kapse (spolu s rukama).

Jak to děláte vy, nosíte rukavice? Já mám vždycky prsteny a buď bych se do rukavic nevešla s nimi - nebo by je ty prsteny poničily. Palčáky? Nenosit prsteny? Sundat prsteny, nandat rukavice, sundat rukavice, nandat prsteny? Druhá fotka je moje oblíbená - happy Buddha, Happy Plugs! : ) Fotila jsem to na kočičí kožešině (úplně jak Lanvin, co?) v bytě, který jsme si na dvě noci pronajali v Berlíně přes Airbnb, který všem doporučuju z celého srdce! Je to osobitější než hotely - a většinou i o dost levnější.

Mám, co jsem chtěla

Před dvěma měsíci jsem kdesi narazila na tuhle rozmilou hvězdičku. Jasně, na Asosu byla k sehnání od Johnny Loves Rosie (značka, od které mám tu megamašli), ale poslední dobou mám tak nějak dost krásných bižuterních šperků. V červnu jsme si s kamarádkou koupily v Sarajevu nádherný řetízek. V létě jsem ho nenosila, byla jsem stále u moře, ale měla jsem ho na sobě víceméně celý červen, září a říjen. Tři měsíce každodenního nošení se na něm fakt ošklivě podepsaly. Proto jsem si řekla, že od příště už jen věci, co mi vydrží. Zlato, stříbro, ba i mosaz - každým dnem čekám na pošťáka s mosazným řetězem.

Jeden poklidný říjnový večer jsem projížděla Etsy ve snaze najít řetízek se zlatou hvězdou. Všechny byly hnusný. Nebo drahý. A pak jsem narazila na nějakou slečnu, co vyrábí tyhle rozkošné šperky, objednala jsem si od ní řetízek za nějakých 35 dolarů i s poštou, 14 karátů mi bohatě stačilo. Minulý týden mrknu do schránky, ha, nějaký doporučený balíček na poště, YES IT'S HERE! Ten den jsem měla s kamarádem naplánovaný oběd, skočili jsme ale nejdřív na poštu pro moji hvězdičku. Hm, dopis od celníků. Hm. A v něm parník - jo, to jediný mě pobavilo. Parník s nápisem "Hola Nikita, pozdrav od PeeJaye!" Asi tři čtyři roky zpět jsem jela na jakýsi španělský víkend do nevím_jakých hor. Byli tam i čtyři chlapci ze zemědělky, i zrovna tento PeeJay, kterého jsem od té doby neviděla. Parník v úředním psaní, neslýchané!

Hodili jsme do sebe oběd a jeli na Košíře vyřešit to. Kdybych se s tím vyplňovala a skenovala a posílala a volala, trvalo by to prý nejmíň dva týdny, tak jsme se to vydali řešit osobně. Kamarád s tím má zkušenosti, tak teda ok. Proč to sakra neposlala jako gift, jak jsme se dohodly! Jedna přepážka, druhá přepážka, jedno patro, další patro, do skladu, k výdeji, vyndat fakturu, zalepit balíček, k první přepážce odevzdat fakturu, na třetí přepážku zaplatit dph (stopade), na čtvrtou přepážku pro potvrzení o zaplacení, na osmou přepážku zaplatit manipulační poplatek (96 kaček), na desátou přepážku odevzdat potvrzení o zaplacení, k dvacáté přepážce podepisovat lejstra, k výdeji a pro hvězdičku.

Debilní hvězda.

U dvou prstenů

Před pár lety jsem chodila s jedním chlapcem, znáte to, láska převeliká. To jsme tak jednou trávili víkendové odpoledne u nich doma a prohrabávali staré krabice a hle - on z jedné vytáhl naprosto božský prsten. Hned se mi rozzářily oči! "Chceš ho?" - "Jooooooo!" a měla jsem ho. Tehdy jsme si mysleli, že je to prostě jen nějaký nahodilý prsten z nahodilé staré krabice, ale časem jsme zjistili, že to byly vlastně krabice se starými věcmi z divadla, kterých se jeho babička, akademická malířka, zbavovala. Časem jsem zjistila další věc, není to jen tak nějaký pouťový prsten - pochází z Toleda, je taušírovaný pravým zlatem, je z šedesátých let a já jsem z něj nadšená každým dnem víc a víc, nosím ho denně už dobrých pár let.

Nevěřili byste, jako překvapení na mě čekalo před dvěma měsíci doma, když jsem se vrátila z práce. Pro změnu staré krabice tentokrát prohledávala moje maminka a vytasila pár desítky let starých šperků. Mezi nimi byl skoro identický (ale o něco větší) zlatý prsten s ptáčkem. Starý asi padesát let. Zvláštní náhoda, že? Děda ho přivezl babičce z Toleda, spolu s broží ve stejném stylu - nejsem (Katka) brožová, tak je stále u mámy ve šperkovnici - narozdíl od prstenu, který nesundavám. Prstenů jste si možná všimli už v nějakém outfitovém příspěvku, třeba jste jim nepřikládali pozornost, ale já je nosím pořád: v LV a v Berlíně a v Chorvatsku a s ptáky a v metru a ve Fusionu a v Gantu a na Pohořelci a na Příkopech a jako kulisa a s kůží... Až budu velká, založím si kavárnu U dvou prstenů s Quentinem z Montargis.

Me springsta.

V Praze už je jaro v plném proudu, všichni vytahují kola a koloběžky, ponožky do sandálů a vyráží na malinovku do parku. Já vytáhla po skoro půl roce obruč a taky vyrazila ven. A po sto letech zas pomalu /ale jistě/ začínám nosit hodinky. Tyhle jsem dostala od kamaráda k narozeninám. Při předávání mi oznámil: "Říkal jsem si, že k dvacetinám to chce něco trvalýho. A co je trvalý? Zlato." A tak jsem, mí drazí, dostala zlaté Swatchky. Jsou dost velký (přišly mi docela pánské), ale to je dneska asi cool. Hlavně, že jsou velký.

P.S.: Za tři týdny jedu do Stockholmu na deset dní, nebyla jsem tam nikdy v životě, takže uvítám tipy na kavárny, restaurace, obchody, muzea, galerie, parky, čtvrtě, cokoliv. Dík!

Tričko - Zara, brýle - H&M, kalhoty - Zara, hodinky - Swatch, taška - Playbag, rtěnka - MAC