Podolská vodárna

Jako co si budeme nalhávat, venku už to na sandálky a šaty není. Takže! Cítila jsem silný nedostatek podzimních bund a vlítla do H&M pro tuhle. No není nejlepší? Je. A v těch Converskách asi strávím i zimu, možná i kus té zasněžené zimy, protože do nich (zatím) neteče a je v nich teplo. Ve čtvrtek bude soukromý mini-koncert brněnské kapely Ghost Of You v Converse zkušebně a já tam jdu. Pokud byste se na ně taky rádi podívali, tak stačí hodit nějaký váš crazy příběh nebo fotku semhle a uvidíme se už za čtyři dny! Jestli máte kapelu a jste na tom na štíru s penězmi, tak si každý den můžete "pronajmout" Converse zkušebnu v Nuslích úplně zadarmo od od dvanácti až do čtyř odpoledne. A to je docela fér nabídka, ne? ; )

P.S.: Nějaký tip, jak se donutit vstát a jít do školy na mikro a makroekonomii, když tam vlastně prakticky vůbec nemusím?

P.P.S.: Ale teď beze srandy, doporučíte mi nějaký jazyk kromě angličtiny a španělštiny? : ) Dík!

Košile -

GANT by Michael Bastian

Bunda -

H&M

Kalhoty -

J BRAND

Tenisky -

Converse

/

Chuck Taylor All Star Rubber

/

Taška -

H&M

Sluneční brýle -

H&M

Prsteny -

ANTIPEARLE

Řekla jsem ano

Večírky a oslavy tak moc nevymetám, radši si hovím v teple domova či nějaké kavárny, nebo zajdu do kina. Pozvání na GANT svatbu se ale rozhodně neodmítá! Tato preppy svatba byla letos mou druhou, o té první si povíme třeba někdy jindy. Dorazila jsem přesně na čas, prošla džunglí balonků, místo bublinek přijala skleničku vody, pár minutek si povídala s Ivii a Zuz a pak se najednou otevřely obrovské bílé dveře do místnosti, ze které se linula nádherná hudba. Viva La Vida od Coldplay a Something Stupid, kterou všichni známe ve verzi od Franka a Nancy Sinatrových a která byla mimochodem svatební písní mých rodičů, v podání smyčcového tria mě rozněžnily natolik, že jsem se cítila jako na opravdové svatbě. Výměna preppy slibů a nasazení prstýnků, které měla na starost Marti Maty, házení rýže, potkávání známých i neznámých tváří, neustálé jásání nad výzdobou i kolekcí (hedvábí a viskózy, pojďte k mamince!), to vše bylo tak příjemně něžné a láskyplné, až bych vám přála být tam taky!

Že jsem na jídlo, to všichni ví. Proto mi bylo nad slunce jasné, že na čtvrteční odpoledne si musím nechat prázdný žaludek (což nebylo tak těžké, když vstanete v poledne). Prvním předkrmem byla variace grilovaných sýrů, které byly obalené jak v klasickém bílém, tak i v černém sezamu. Miluju sýry. Ok, pojďme dál. Jako druhý předkrm nám rozkošní číšníci přinesli krabí placičky s nakládaným zázvorem (jak jsem kdysi psala, nakládaný zázvor se hodí ke všemu, ale i samotný) a křenem wasabi. Tohle pro mě byl asi hřeb celé hostiny (btw, to svatební menu je prý klasikou na Long Islandu, kam nás nese GANT kolekce na příští jaro a léto. Poté jsem se vrhla bramborovo-pórkovou krémovou polévku s kousky slaniny (SLANINAAA!), nejsem velký fanda pórku, ale to vám bylo něco, přátelé. Chci recept! Hlavní chod byl pečený halibut s rajčatovo-šafránovou omáčkou na houbách shiitake. A pak ó, tak TAK lahodný marcipánový dort! To je trošku jiný kafe než knedlíčková se svíčkovou, viďte. Zajímalo mě, kdo stál za cateringem a... byl to Stones Catering, jejich dodávky čas od času vidím a logo mají pěkné, ale kéž by si přidali do motta tu chybějící čárku! : )

Co se týká samotné kolekce a jednotlivých kousků, mrkněte se spíš k Víťovi nebo na Iconiq, já totiž stále vstřebávám dojmy z jídla, květin, sladkých dobrůtek, číšníků, svatebního dua, koncertu a celé té krásné atmosféry a pohody. Smekám před organizátory, bylo to nejlepší! A děkuju mé nejmilovanější fotografce Marunce Bartošové za fotky. ; ) Velké ano GANTu!

New York v Praze

Kdo mě zná, tak ví, jakou mám slabost pro New York, ač jsem tam zatím ještě nebyla. A kolekce podzim/zima Gantu je inspirovaná právě touto mekkou módy. Žluté taxíky, hot-dogy a bagely, donuty, pečená jablíčka, trilión amerických plechovek (vanilková Cola, ledové čaje Arizona, americké pivo...) a cupcakes. Hot-dogy byly s cibulkou (obyč i smaženou), nějaké ty papričky, kečup, hořcice a prý byly fantastické - já si raději dala sezamový bagel s uzeným lososem, česnekovou pomazánkou a rajčaty. Jo a smaženou cibulkou. : ) A to vám je něco, co bych snad jedla denně, kdyby mi to vždycky ke snídani připravovala krásná 'prodavačka od stánku' jako v NYC Gantu.

Dámská kolekce nás přenáší na půdu prestižních amerických univerzit, má tři hlavní linie - New York Stories inspiroval NYC street style a 70. léta, najdeme tu manšestr, měkké žebrované pleteniny a flanel. Stejně jako listy stromů v Central Parku se barví na podzim do zlatohněda, tak i tady najdeme mechově zelenou, tmavě hnědou a pískovou. Kluziště Rockefellerova centra se otevírá nedočkavým návštěvníkům, v kolekci to symbolizuje modrá barva. Collegiate je docela typickou Gant kolekcí - preppy styl 50. a 60. let, Yale (a ostatní členové Ivy League), teplé vlněné kabáty s olivkami, parky, vlna z shetlandských ovcí, opět manšestr a tvíd v odstínech šedé, modré a khaki, ale i růžové, jasně zelené a oranžové. Téma White Label se mi líbilo nejvíc - je ztělesněním sofistikovaného oblékání východního pobřeží USA. Stejně jako New York Stories se toto téma vyznává z lásky k New Yorku a zaměřuje se na siluetu města samotného. Přijde mi super, že se inspirovali art deco architekturou, a tak se v kolekci objevují potisky inspirované Empire State Building a dalšími ikonickými newyorskými mrakodrapy. A taky jsou tu mé oblíbené materiály - viskóza, šifon a telecí kožešinka!

U pánské kolekce zas jednou lituju, že mám ňadra a že mi tam dole něco chybí. Stejně jako u dam se kolekce dělí na tři linie. New York Stories opět oslavuje obyvatele žijící v jednom z nejstylovějších měst na světě a nahlíží do šatníku opravdových lidí, ve kterém se objevují praktické kousky hodící se do města - teplé flanelové a manšestrové kalhoty, pleteniny, sportovní i elegantní vlněné kabáty a to vše v odstínech šedé, modré, vínivé a olivové. Collegiate = preppy téma letošní pánské kolekce, oxfordské košile, knoflíky na límečku, sportovní větrovky, praná bavlna, žerzej, břečťanově zelená (Ivy League, že!), bordó, růžová a fialová. Luxury, jak sám název napovídá, je naprosto nejvíc. Znalci ocení neuvěřitelnou zručnost a krejčovský talent přenesený do ikonických kousků. Lehká saka, jemné pleteniny, ležérní a zároveň elegantní bundy a kabáty, kašmírové a vlněné směsi, jemný manšestr, broušený nylon či dvouvrstvé přízové košiloviny, tlumené odstíny námořnické modré, krémové a tmavé vojenské zelené. Může být!

Zlatým hřebem kolekce Gant je pak řada Stockbridge, kterou vytvořil Michael Bastian. Ten letos zůstal věrný jen pásnké kolekci a dámské dal sbohem. Bohužel. Hlavní inspirací této kolekce byl americký ilustrátor Norman Rockwell, který je známý svými ilustracemi titulních stran časopisu The Saturday Evening Post. „Kolekci jsem tvořil v předvolebním období,“ říká Bastian, „a hodně jsem přemýšlel o tom, co nás Američany definuje – jaké jsou naše nejlepší a nejvýznamější charakteristiky národa – a právě kresby Normana Rockwella mě velice oslovily. Tehdy byly jeho ilustrace označovány za zidealizovanou formu reality, ale když se podíváte pozorně, pak uvidíte, že zachycoval také nelichotivé momenty, kterým společnost čelila – rasismus, nábožensku netoleranci a osobní oběti válečné Ameriky – to vše jsou témata, která jsou i v dnešní Americe velice aktuální.“ Kolekce samotná pak často reflektuje uniformy, pracovní oblečení a každodenní oděv, které nosily Rockwellovy kreslené postavy. Fotbalové klubové triko, pletený svetr s logem jablka, opraná kožená bunda, kostkované flanelové košile, dobře padnoucí kalhoty chinos s potiskem, tmavě modré klubové sako, bekovka, nebo třeba originální vzorovaná kravata... To vše z nejpříjemnějších materiálů - chino bavlna, bavlněný flanel, oxfordská košilovina, manšestr či shetlanská vlna. Barevně je pak kolekce plná námořnické modři, olivové, vojenské béžové, šedé, bělavé, burgundské, zelenomodré, lesní zelené, nebo tmavé rašelinové barvy.

Nemám zrak jak ostříž

Mí rodiče brýle nenosili, ani jako malí, ani jako velcí. Celou základku (ano, celých pět tříd) jsem i já viděla dobře. Ale někdy v sekundě na gymplu už jsem musela mhouřit oči, abych na tu tabuli viděla. Takže jsem ve svých 12 či 13 letech dostala první brýle. Červené plastové obroučky, byly moc fajn, pak jsem někdy ve 14 nebo 15 zatoužila po jiných, tak přišly tmavě modré kovové obroučky, ty taky byly super, ale bohužel se mi někdy v 18 rozbily v autobuse cestou do Chorvatska. A stejně už jsem je ani moc nenosila. Jakto? No... od patnácti nosím čočky. Čočky mám od září 2007, tehdy jsme jeli se třídou do Barcelony a Katalánska, dioptrické sluneční brýle nesnáším, takže čočky byly jedinou volbou.

Tyhle Ray Bany mám už rok, nejdřív jsem si myslela, že je budu nosit jen doma po večerech, o víkendu a během nějakých problémů s očima /ječná zrna, spojivky, ekzém a podobně/, ale staly se takovou stálicí, že je střídám s čočkami skoro půl na půl. Kupovali jsme je s tátou v Grand Optical, dlouho jsem se nemohla rozhodnout, ale personál se mnou byl trpělivý, tak jsem si po dvou týdnech vybírání domů odnesla tyhle a jsem za to hrozně ráda. A přijde mi, že na mně vypadají docela (dost) dobře, co říkáte? : )

Čočky. Jó, za čočky jsem opravdu ráda. Čtení, ležení u telky, běhání a jiné sporty, cestování, koukání z výšky dolů bez strachu, že mi brýle spadnou... Na začátku mi samozřejmě trvalo se naučit aplikaci, pak jsem se vykašlala na návod (čočku na ukazováček, rozevřít oko, koukat na čočku, nasadit na rohovku, zavřít oko, otevřít, hotovo) a rozhodla se to zkusit po svém. Dám si čočku na prst, koukám někam pryč, dám ji na bělmo a pak ji jen posunu lehkým tlakem na kůži pod okem a je to. Nikoho k tomu samozřejmě nenabádám, pro mě je to ale už skoro šest let rutinou. Jednodenní čočky jsem zkoušela a skončila jsem akorát tak s krvavýma očima a naštvaná. Stačí si jemně promnout oko a už je venku. Blbý. Proto mám nejradši měsíční čočky, s těmi mými můžu i usnout a mnout si oči a dobrý. A vyndavají se jednoduše i bez zrcadla. Vždycky je objednávám z e-shopu Vaše čočky, protože miluju dárky k nákupu (a cestovní roztoky se hodí!) a protože je to nejrychlejší, nemusim čekat týden. Dneska objednám, zítra je mám, teď mají i kamennou prodejnu s internetovými cenami, takže není co řešit. Proč si nekupuju čočky v optikách nebo u oftalmologa? Protože to stojí dvakrát i třikrát víc než na netu. Nuda. Jasně, samozřejmě, že chodím jednou ročně na kontrolu, ale dioptrie už mám asi 4 roky furt stejné (-2.25 a -1.75), takže objednávám docela na jistotu. Čočky už těch šest let používám taky stále stejné (Air Optix), roztoky mi jsou dost jedno, nikdy jsem s žádným neměla problém, ale nejčastěji beru tenhle. U moře jsem s čočkami taky spokojená, nikdy mi nevypadly, slaná voda je spíš přitiskne víc na oko (zato v bazénu by vám mohly vypadnout), vim, co říkám, jsem u moře dva měsíce a potápím se a tak vůbec! : )

Posledním přírustkem mého dioptrického arzenálu jsou tyhle brýle, které jsem ukradla Harrymu. Ne, dobře, jsou z Gantu - z kolekce Michaela Bastiana. I tady jsem se dlouho rozhodovala , ale nakonec - po konzultaci s půlkou mého světa - jsem se rozhodla pro tyhle kulaté. Jo, jsou docela extravagantní, ale přemýšlela jsem, které z těchto čtyř (podobné prvním mám, druhé mi padaly z nosu, srdíčka má dneska každej...), tak mě nelynčujte za můj výběr, já jsem spokojená! A vo vo vo tom to je. V Berlíně a Londýně kulaté brýle nosí všichni, mně se to líbí, tak se teď budou nosit i v Praze!

Foceno na šatech z Gantu. : )