Řekla jsem ano

Večírky a oslavy tak moc nevymetám, radši si hovím v teple domova či nějaké kavárny, nebo zajdu do kina. Pozvání na GANT svatbu se ale rozhodně neodmítá! Tato preppy svatba byla letos mou druhou, o té první si povíme třeba někdy jindy. Dorazila jsem přesně na čas, prošla džunglí balonků, místo bublinek přijala skleničku vody, pár minutek si povídala s Ivii a Zuz a pak se najednou otevřely obrovské bílé dveře do místnosti, ze které se linula nádherná hudba. Viva La Vida od Coldplay a Something Stupid, kterou všichni známe ve verzi od Franka a Nancy Sinatrových a která byla mimochodem svatební písní mých rodičů, v podání smyčcového tria mě rozněžnily natolik, že jsem se cítila jako na opravdové svatbě. Výměna preppy slibů a nasazení prstýnků, které měla na starost Marti Maty, házení rýže, potkávání známých i neznámých tváří, neustálé jásání nad výzdobou i kolekcí (hedvábí a viskózy, pojďte k mamince!), to vše bylo tak příjemně něžné a láskyplné, až bych vám přála být tam taky!

Že jsem na jídlo, to všichni ví. Proto mi bylo nad slunce jasné, že na čtvrteční odpoledne si musím nechat prázdný žaludek (což nebylo tak těžké, když vstanete v poledne). Prvním předkrmem byla variace grilovaných sýrů, které byly obalené jak v klasickém bílém, tak i v černém sezamu. Miluju sýry. Ok, pojďme dál. Jako druhý předkrm nám rozkošní číšníci přinesli krabí placičky s nakládaným zázvorem (jak jsem kdysi psala, nakládaný zázvor se hodí ke všemu, ale i samotný) a křenem wasabi. Tohle pro mě byl asi hřeb celé hostiny (btw, to svatební menu je prý klasikou na Long Islandu, kam nás nese GANT kolekce na příští jaro a léto. Poté jsem se vrhla bramborovo-pórkovou krémovou polévku s kousky slaniny (SLANINAAA!), nejsem velký fanda pórku, ale to vám bylo něco, přátelé. Chci recept! Hlavní chod byl pečený halibut s rajčatovo-šafránovou omáčkou na houbách shiitake. A pak ó, tak TAK lahodný marcipánový dort! To je trošku jiný kafe než knedlíčková se svíčkovou, viďte. Zajímalo mě, kdo stál za cateringem a... byl to Stones Catering, jejich dodávky čas od času vidím a logo mají pěkné, ale kéž by si přidali do motta tu chybějící čárku! : )

Co se týká samotné kolekce a jednotlivých kousků, mrkněte se spíš k Víťovi nebo na Iconiq, já totiž stále vstřebávám dojmy z jídla, květin, sladkých dobrůtek, číšníků, svatebního dua, koncertu a celé té krásné atmosféry a pohody. Smekám před organizátory, bylo to nejlepší! A děkuju mé nejmilovanější fotografce Marunce Bartošové za fotky. ; ) Velké ano GANTu!

Mám ptáka

Michael Bastian je úchyl na ptáky (ale no tak, nechte toho, Michael je heterosexuál), před rokem to byl kardinál červený a letos je terej modronohý tím, kdo se objevuje na všech cedulkách jeho kolekce pro Gant. Terej je anglicky booby, to mě dost pobavilo. Jinak mně se tam ti ptáci TAK líbí! Jednu MB šálu jsem si v Gantu koupila skoro jen kvůli tomu. Abych se na toho ptáka mohla jednou za čas podívat. : ) V létě byly na cedulkách palmy a slunce, to tak hezký jako ptáci nebylo. Jednoho ptáka, ač z nebastianovské kolekce, mám taky - na saku.

Bastian žere ptáky, já zas žeru jeho. Příští jaro a léto strávíme na Galapágách - tam, kde Charles Darwin vytvořil celou teorii evoluce. Dobrý, ne? A proto se hezky všichni oblékneme jako badatelé, abychom do té divoké přírody zapadli. Baví mě, že Gant tu snad poprvé používá technické materiály, jako je síťovina a nylon, vypadá to hodně dobře. Maskáčový vzor mě neba, přijde mi moc drsný, ale Bastian svoji kamufláž vytvořil z listů a... to už je jemnější a pro mě skousnutelnější. Šedé dávám v kolekci velké plus, křiklavě žlutá a červená mě dost překvapily, ovšem pozitivně.

Za pár měsíců se těšte! Já už si vzala do hlavy, že tmavě modrý (skoro černý) svetr s obrovskou bílou hvězdou musím mít, co na tom, že je pánský... A teď mě omluvte, jsi si upéct gantovské cuketové brownies a cookies s kiwi.

P.S.: Přechod v Jindřišské se asi rozhodl, že mi ty koženkové kalhoty z H&M nesluší. Či co. No, aspoň jsem neměla punčochy, to bych byla silně roztržená spíš já.

Kalhoty - H&M, sako - Gant, boty -

Asos

(dneska tam ještě platí kód na slevu 20 %: FBSHOPSAVVY), taška - Mango

Krásné fotky:

Marie Bartošová

Obag.cz jede!

Když se mi poprvé dostala do rukou tato taška, byla jsem opět poněkud skeptická - stejně jako u gumových bot, ale zas jsem byla příjemně překvapená. Jak sami píšou, v tašce můžete tahat i cihly, což většina žen asi uvítá. : ) Pro mě je hlavní, že se mi tam vejde Macbook, zrcadlovka, peněženka a další dvě tuny klasické denní výbavy. Obag má ucha z provazu, která se dají v případě nouze použít i jako pásek (true story). Nevěřila jsem, že se s ní sžiju, ale v posledních dnech ji nesundavám z ramene, je to v létě příjemnější než těžké kožené tašky (a že tohle tvrdím já, to už je co říct). A abych pravdu řekla, největším problémem pro mě byl výběr barvy. Je jich dvacet, jedna hezčí než druhá. Ale tak vybrala jsem si světlou šedou (stříbrnou), protože je dost univerzální a ladí k těm cihlám, co v ní budu nosit.

Před pár minutami byl spuštěn e-shop Obag.cz, tak neleňte a objednávejte.

Taška - Obag.cz, šortky - Gant by Michael Bastian, tílko - H&M, sako - F&F, brýle - Weekday, náhrdelník - H&M, baleríny - Zara

Foto - Marunka

OCD

Začátek poruchy nastává většinou mezi 18. a 25. rokem. Ok, to sedí. Její průběh je dlouhodobý a po zhoršení do určitého stádia intenzita kolísá. Kolísání jsem si zatím nevšimla, ba naopak. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, kompulze, které jsou také běžně nazývány rituály. Je to tak, mám neustále potřebu si kupovat nové boty. A když se mi fakt líbí, tak si koupím ne jedny, ne dvoje, ale všechny barvy, co nabízí. To jde, co? No nevim, asi to tak dobrý zas není. Jasně, obsedantně kompulzivní porucha to ještě není, ale kdo ví, kam se to za pár (měsíců, let, desetiletí) posune, že!

Nejdřív jsem v Zaře viděla ty černé. Mmmm, ty nejsou špatný. Mmmm, kůže. Mmmmm, 37. Mmmmm, beru. Za pár dní - hele, růžový - hele, 37 - a už jsem stála u pokladny. Za další dva týdny? Jů, modrý, jé, 37. Shut up and take my money and give me my shoes. No, takže tu mám troje kožené baleríny, přitom jsem nikdy pořádně baleríny nenosila, bolely mě z nich paty/nohy, občas mi rozedřely nohu, na bosou nohu mi to taky vždy nebylo příjemný, ale teď? Vem to čert, budu je nosit do roztrhání.

Foto - Marunka