První a poslední.

Ano, vskutku první ples tohoto roku, předpokládám, že i poslední, nejsem moc plesová. Když mi bylo jedenáct, nastoupila jsem do prvního ročníku víceletého gymnázia. Po pár měsících mě čekal imatrikulační ples, what the heck, řekli si rodiče neznalí těchto českých zvyklostí, ale dobrá, absolvovali jsme ho spolu. Když jsem v patnácti jednou po návratu domů ze školy rodičům oznámila, že začnu se spolužáky chodit do tanečních, nechápavě se na mě podívali. Taneční?! Přišlo jim to asi jako záležitost z devatenáctého století. Na můj maturitní ples se přišli podívat jak rodiče, tak jejich kamarádi. ("Sandro, kdo jsou ti čtyři asi_opilí pánové u vašeho stolu?" zeptala se mě třídní během večera.) Na YouTube je crappy video našeho vystoupení, které si překvapivě asi nejvíc užijou mí bývalí spolužáci, že. Ale vy byste si mohli užít video, ze kterého jsme čerpali (tady).

Minulý týden jsem se tedy po roce vrátila na místo činu, abych se podívala na letošní maturanty, hlavně na úžasnou (15cm podpatky bych nezvládla ani já!) Natálku. Zástupce ředitelky se mi omlouval za svoji nepřítomnost na plese před rokem (měla jsem s ním tancovat) a nabízel tanec aspoň ten večer. Byl to zatím nejlepší večer tohoto roku (a že těch večerů za sebou máme, že), i když jsem na parket za účelem tance ani nevstoupila.

Šaty - H&M (a pod nimi sukně ze Zary), boty - Topshop, řetěz na krku - H&M, kabelka - Topshop