Rekonstrukce bytu intenzivně běží a my už se nemůžeme dočkat, až ho začneme konečně vybavovat. Teď poptáváme truhláře, řešíme kuchyň, koupelnu a ladíme podlahy. Ale jako vždycky mi pozornost sklouzává k maličkostem, na kterých v konečném důsledku vlastně vůbec nezáleží. Tak jsem si řekla, že vám dneska ukážu pět věcí, které zbožňuju a nemůžu se dočkat, až budou zdobit nový byt.
Líbí se mi tak moc, že jim dokonce odpustím, že se na ně bude po většinu času jen prášit. Říkali jsme si s mužem, že byt budeme koncipovat jako co nejméně prašný a snadný k údržbě (nejen kvůli alergiím). Ze stávajícího bytu se totiž stěhujeme poučeni:
kuchyňská dvířka ani interiérové dveře nesmí mít žádné ozdobné vlysy,
kuchyň i vestavné skříně musí být doražené až ke stropu, aby se nahoře nesbíral prach,
gauč musí být tak vysoký, aby pod ním projel robotický vysavač,
v obýváku musí mít čestné místo čistička vzduchu
a žádné zbytečné lapače prachu!
Ačkoliv těchto pět věcí si v bytě vystavím moc ráda – a tři z nich budeme i pravidelně používat:
1. Akt od Jitky Forejtové
Tuhle sošku jsme našli v domě u babičky mého muže v Kutné Hoře. Soška už skoro 20 let seděla netknutá na klavíru v horním pokoji a přišla nám nesmírně krásná. Jenže do horního pokoje už se nechodí – a nikdo tak sošku nevídal každý den. Proto jsme se rozhodli jí dát nový domov u nás.
Je to dílo od Jitky Forejtové a někteří z vás od téhle československé sochařky a sklářky určitě máte nějaké plastiky doma nebo u rodičů. Tvořila od padesátých let až do roku 1996, kdy zemřela a zanechala stopu v československém designu mimo jiné právě figurální tvorbou pro porcelánku Royal Dux. Vystavovala taky na EXPO 58 v Bruselu (z té je tahle soška, myslím) i na EXPO 67 v Montréalu.
Hodně lidí zná věci od Jaroslava Ježka, jehož tvorba měla na EXPO v Bruselu obrovský ohlas (asi znáte jeho volavky nebo sousoší tří koní) a tahle figurka od Forejtové je právě z té doby. Stejně jako Ježek i ona se snažila odprostit co nejvíc od detailů tak, aby plastika dosáhla „maximálního účinku ve vyjádření námětu“. Mně se tahle jednoduchost líbí, a proto právě do našeho bytu patří.
2. Juicy Salif od Philippa Starcka
Legendární odšťavňovač od legendárního Starcka se mnou putuje už snad do čtvrtého bytu. Vždycky byl vystavený na čestném místě a chci ho vídat i teď, protože je to krásná věc – byť uznávám, že ho nepoužívám zrovna každý den k vymačkání čerstvých citrusů.
Philippe Starck jej navrhl v roce 1988 na dovolené, když čekal v restauraci na olihně. Na ubrousek nakreslil pár skic, ubrousek dal do obálky a poslal do Alessi. Vlevo na ubrousku byly načmárané olihně a postupně přecházely ve finální tvar odšťavňovače. Majitel značky Alessi vzpomíná, že jak Starck jedl olihně a mačkal na ně citrón, spojily se mu tyhle dvě věci dohromady, nakreslil je na ubrousek a vyšel z toho Juicy Salif. V roce 1990 začali odšťavňovač vyrábět masově a měl takový úspěch, že se vyrábí a prodává dodnes. Do své sbírky jej zařadila i MoMA v New Yorku, tak snad u nás v bytě také obstojí.
Starck také s oblibou říká, že jeho odšťavňovač není určen na vymačkání citrusů, ale k zahájení konverzací. Mimochodem, právě tenhle odšťavňovač podnítil další designéry k návrhu dalších designových odšťavňovačů, takže pokud byste cítili, že Juicy Salif není pro vás, doporučuju třeba AHOI od Paola Pedrizzettiho.
3. Eames House Bird od Vitry
Třetí věc do bytu bude dřevěný pták od Charlese a Ray Eamesových. Tyhle dvě designérské legendy 20. století znáte určitě kvůli jejich luxusní Lounge Chair nebo barevnému věšáku Hang It All. Ty mi bohužel doma chybí – zatím!
Věc, kterou ale mám – a která tyhle manžele také proslavila, je právě tenhle „domácí pták“, kterého pořídili někde v Appalačském pohoří během svých cest. Objevoval se často na fotkách z interiéru jejich domu a na výstavce se jim tak zalíbil, že se rozhodli ho začít vyrábět a prodávat sami. Originál byl z borovice, nový pták z masivní olše. V roce 1957 podepsali Eamesovi smlouvu s Vitrou a tak teď toho ptáka můžeme mít všichni.
Já po tom černém toužila roky a roky, ale nikdy jsem si ho nekoupila. Když pak dělala Vitra v roce 2018 limitku bílého, už jsem neodolala a musela jsem si ho jít koupit. A stejně jako u Eamesových doma, i my ho teď máme na vizualizacích nábytku od architekta a postupně se bude objevovat na našich fotkách.
4. Skleněná dóza na bonbóny
K téhle dóze jsem toho moc nevěděla. Našla jsem ji jednou u druhé babičky mého muže ve skříni na chatě a moc se mi líbila. Pak jsem díky spolužačce zjistila, že se jedná o cukřenku vzor „Perlička” od Adolfa Matury ze sklárny v Libochovicích, cca rok 1970. Přijde mi, že jako solitér na velký jídelní dřevěný stůl bude ideální a vynikne v celé své jednoduchosti.
Mám taky ráda představu, že jsou na stole v misce dobrůtky, zase o kousek víc to navozuje vřelou a sladkou atmosféru domova.Myslím, že tahle dóza v kombinaci s občasným bonbonem je přesně ta správná ingredience k veselejšímu životu. A vám doporučuji to samé – sladkůstky na stůl.
5. Pulcina od Michela de Lucchiho
Poslední věcí a určitě tou nejpraktičtější je moka konvička od Alessi z roku 2015, kterou dostal můj muž ke svým posledním narozeninám. Vybrala jsem mu variantu na indukční desku a jak ho znám, Pulcina u nás bude v permanentním provozu – a myslím, že bude trvale stát v kuchyni.
První moka konvičku vynalezl Alfonso Bialetti v roce 1933. Celosvětově ji ale proslavil a zbohatl na ní jeho syn Renato známý jako pan Italská Káva, jehož popel byl v roce 2016 dokonce uložen do velké moka konvičky (doporučuji si najít fotky z pohřbu). Za těch skoro sto let, co je moka konvička na světě, byla předmětem mnoha designových iterací. Mechanismus fungování zůstal stejný, ale průběžně přicházely některé vynikající designy.
Jedním z nich je i návrh z pera Michela de Lucchiho z roku 2015 pro společnost Alessi. To je ta samá firma, která stojí za Juicy Salif a jejíž prezident je designér Alberto Alessi, vnuk Alfonsa Bialettiho! Tahle moka konvička se jmenuje Pulcina neboli kuřátko. To člověk uvidí, když nahlédne do vrchní části konvičky. Je kulaťoučká, oblá a nahoře má ostrý zobáček. Jako kuře.
Rozhodla jsem se kvůli indukci jít extravagantní cestou červeného madla, konzervativní kávomilci samozřejmě volí držadlo černé (to zatím na indukci není). A já osobně se už nemůžu dočkat, až nám první ranní káva provoní byt!
Máte doma taky nějaké kousky, které vám zdobí byt a nedáte na ně dopustit?
Disclaimer: Článek, který jste právě dočetli, je součástí série příběhů o tom, jak jsme hledali, kupovali a přestavovali byt, ve kterém nyní bydlíme. Jde jen o naši zkušenost, která odpovídá naší životní situaci a našemu přístupu k životu. Není to recept na pravdu a spokojený život – jen nám to zrovna vyšlo. :)