V průběhu rekonstrukce i na jejím konci jsme některých věcí litovali, řadu věcí bychom udělali jinak a rozhodně bychom si vybrali jiného truhláře (dám dohromady i článek plný takových litovaček – málo jich není). Jedné věci jsme ale nelitovali nikdy – spolupráce s ABB. A taky se nám (podle mě) povedl výběr světel.
Byt jsme kupovali před totální rekonstrukcí a věděli jsme, že elektro se bude muset udělat celé znovu. V rámci elektra jsme chtěli hlavně:
krásné vypínače a zásuvky,
logické rozmístění vypínačů,
dostatečný počet zásuvek,
možnost domácnosti v nočním režimu (slovy mého muže: mód hampejz),
elektrické vnitřní rolety,
co nejméně viditelných kabelů (kolem telky, lampiček, reproduktorů…)
a pár hezkých světel.
Chytrý termostat doporučuju, tenhle náš se jmenuje TADO°, dá se ovládat z telefonu – v zimě je to úžasná věc. Hoďku dvě před návratem domů hezky zatopíme a nepřijdeme do šestnácti stupňů (been there, done that). A navíc manželovi bonzuje, když zapomenu při odchodu zavřít okno. To pak vždycky dostanu céres.
Zároveň jsme ale chtěli řešení bytu, které nebude úplně 100% „smart”. Chtěli jsme, aby základ bytu obstál i bez internetu, dálkových ovládání, aby to prostě byla klasika, kterou nebudeme muset upgradovat a která s časem nezastará. Takže i to topení se dá zapnout normálně manuálně.
ABB Decento – porcelán do každé rodiny
Co se týče estetiky, já jsem od začátku chtěla porcelánové vypínače od ABB. S manželem jsme se o to docela přeli, protože jsme spočítali, že budeme potřebovat vyšší desítky zásuvek a vypínačů. Náklad na porcelánové varianty by nám udělal dost velkou díru do rozpočtu a opět jsme se dostali k diskuzi: „Opravdu to za to stojí?”
Hlavní argument mého muže, proč bychom měli zvolit ekonomičtější variantu byl, že si vypínačů nikdo nevšímá. Lidi je nevnímají, používají je automaticky. Důležitá je účelnost, je to nástroj a standard je esteticky akceptovatelný (pokud to není nějaká extrémní úchylnost). Dlouho jsme se na to soustředili při všech návštěvách a náhodně jsme se ptali lidí, jaké mají doma vypínače – málokdo si vzpomněl z hlavy, nikdo to vlastně neřešil. Většinou to byly takové ty decentní plastové hranaté vypínače, na úřadech už ochmatané a zažloutlé.
To byla pro mého muže vždycky výhra. „Vidíš? Nezáleží na tom, řešme radši barvu gauče. Tou růžovou si nejsem jistej.” Ale já jsem se naštěstí nedala (tedy máme Decenta i růžový gauč). Tvrdila jsem, že vypínače jsou umístěné v zorném poli. A nad to jsou používané každý den a každý na ně alespoň jednou za den sáhne, spíš víckrát.
Muž viděl, že je to pro mě důležité a nakonec ustoupil. Zároveň jsme se dohodli, že kde zásuvky nejsou vidět, tam dáme základní řadu a něco ušetříme (zapojení myčky, ledničky a mikrovlnky za kuchyní, zásuvky schované v nočních stolcích na bezdrátové nabíječky atd.). Spojili jsme se s ABB a ti mi nabídli, jestli bych nechtěla vypínače odprezentovat na svém blogu v rámce spolupráce, což mě potěšilo dvojnásob.
Podařilo se mi najít asi jedinou fotku těch hranatých plastových vypínačů – tyhle už jsou schované za nočním stolkem.
No a teď mi muž čas od času řekne, že jsem měla pravdu – a že ty zásuvky a vypínače jsou dokonalé. A protože nejsou tak běžné a tím, jak jsou krásné, si jich všímáme každý den. A co mě původně vůbec nenapadlo, porcelánové vypínače vypadají krásně na keramické desce v kuchyni, výborně spolu ladí, stejně tak jako na dřevěném obložení. Tam by ten plast prostě nefungoval.
A vzhledem k tomu, že příští týden máme výročí svatby, napadlo mě: pokud vám chce ke svatbě babička mermomocí dát porcelánovou sadu nádobí, tak ji zkuste spíš poprosit o nějaký ten porcelánový vypínač. Když se na to složí celá rodina, budete mít krásný dárek, který opravdu vydrží. Nebo si je nadělte sami k porcelánové svatbě (inu, po 20 letech manželství podle mě super upgrade domácnosti).
Rozmístění vypínačů
Krásu máme, teď ty praktické věci, která nás trápily. Rozmístění vypínačů je složité plánovat v bytě, ve kterém jste nikdy nebydleli a nebo u kterého se podstatně změní dispozice. Měli jsme sice nějakou vizi, ale užívání bytu se mění v čase a s každým novým nábytkem. Jakmile přidáte do bytu třeba pohodlný ušák na čtení, najednou vznikají v prostoru nové cesty a trajektorie v pohybu. Chodíte si z křesla v rohu obýváku do kuchyně pro čokoládu, do lednice pro mléko, do ložnice pro deku, ke knihovně ještě pro jednu knížku. A to je jen jedno přidané křeslo posunuté trošku nad rámec původního záměru.
Pár nápadů se nám ale osvědčilo:
Mít možnost zhasnout v obýváku a kuchyni všechna světla při odchodu z bytu.
Možnost zhasínat světlo z postele (aby nás nechytila strašidla, když jdeme zhasnutým pokojem od vypínače do postele).
V předsíni mít možnost vypnout/zapnout světlo jak u ložnice, tak obýváku, tak u WC/dětského pokoje.
Přiznám se ale, že některá světla (a tedy i jejich vypínače) používáme méně než jiná, takže se mi i po roce občas stane, že se u dvojitého vypínače spletu. Ale to se vyladí a vy se tím nemusíte trápit tolik. Rozmístění zásuvek – stejně jako množství snězené čokolády – prostě nejde vždycky snadno naplánovat.
Zásuvky
Tuto část jsme nechali na architektech, přece jen jim pod rukama prošlo víc bytů než nám. Věděli jsme ale, že je nutné řídit se heslem “zásuvek není nikdy dost”. Mezi okny v obýváku máme kupříkladu zásuvky čtyři, zprvu nám to přišlo dost, ale jedna navíc by se neztratila. Je tam totiž permanentně zapojená čistička vzduchu, velmi často nabíječky na telefon a na notebook, o Vánocích tu máme zapojená světýlka stromku a leckdy tu nabíjíme různé další gadgety. A v kuchyni taky není nikdy dost zásuvek – a budu se opakovat, ale na té keramice vypadají naprosto fantasticky, viďte? Víc o té desce tady – jakou celou kuchyň jsme ji pořizovali u SIKO koupelny & kuchyně.
Krom kvantity je ale potřeba myslet i na samotné umístění a tedy i využití – máme robotický vysavač a rovněž vysavač tyčový, oba jsou schované a oba mají ve skříních své zásuvky a docky, kde se stále nabíjí. Ten robotický má i svoji skrýš pod skříní, kam vždy po dokončení úklidu zajede, ten tyčový má svou stanici také schovanou v rámci naší úklidové skříně. Neviditelné a tuze praktické.
Jeskynní světlo na večer
Kombinace Hynka Medřického a knížky Cirkadiánní kód nás ještě před startem rekonstrukce navedla na červené (nebo klidně jantarové) světlo odspoda na večer a na noc. Je všude krom dětského pokoje – tam totiž krom jednoho vypínače a pár zásuvek nebylo donedávna ještě vůbec nic krom cyklotrenažéru a telky. A červenou také nemáme na WC (ale před WC máme červenou bludičku v zásuvce, která v noci dodává zcela dostatečný přísun světla). V obýváku a v kuchyni je to červené světlo ale večer a v noci úplně klíčové – samozřejmě to už není na vaření, ale jíst se u toho dá příjemně. O kuchyni si můžete počíst případně více v tomto a tomto článku.
Nejsem světelný expert, proto doporučuju nechat si navrhnout světelný plán od odborníků a myslet na to ideálně před rekonstrukcí, aby se dala elektřina správně rozvrhnout a zasekat. My teď máme červené led pásky pod knihovnou, pod kuchyní, pod botníkem, pod šatní skříní a zásuvkami a na mém oblíbeném místě – pod skříňkou v koupelně. Večerní sprcha za tlumeného červeného světla mě totiž zaručeně příjemně unaví a líp se mi pak spí. A je na vás, jestli si dáte do svého obydlí vyloženě červenou jako my – nebo oranžovější noční pásky PC amber. Perfektní je prý na noční kojení a přebalování (bejby v děloze vidí akorát tak černočernou tmu nebo za světla červenou), ale i proti komárům – pokud v létě bez větrání neusnete, tak červené světlo s delší vlnovou délkou je přesně to, co vás ochrání před nevyžádaným hmyzem. Nejen v létě.
Foceno přes den, proto je venku světlo, večír je to o něčem úplně jiném. Labůžo. A o koupelně vám víc povím v příštím článku, který bude jen a pouze o ní.
Červené světlo je super i na čtení v křesle. A pokud vám maminka někdy říkala, ať si nečtete ve tmě, že si zkazíte oči, není to tak úplně pravda, víc to vysvětluje pan Medřický třeba v tomhle článku. V rohu na komodě vidíte náš oblíbený reproduktor Sonos Five, ze kterého hraje hudba prakticky pořád, když jsme doma.
V ložnici máme ještě lampičky s biodynamickými žárovkami pro zdravé svícení – na večerní čtení, které nikoho neruší. Pojmy jako CRI, flicker nebo CCT tu radši otvírat nebudu, to zas nechám na panu Medřickém, u kterého se ta žárovka dá případně i vypůjčit za maličký měsíční poplatek.
Rolety
U rolet jsme věděli, co nechceme – nechceme denně tahat za kuličkový řetízek, aby se nám ta roleta povytáhla, tuhle noční můru mi stačí vidět v různých oldschool kancelářích. A ještě to zažívat každý den u šesti rolet. Ani za nic.
Logicky z toho vyplynulo, že chceme něco elektrického a automatického. V obýváku máme původní špaletová okna, mezi která se dá perfektně napasovat roleta i s konzolí. V této místnosti jsme tedy nebyli moderně bezdrátoví a propojili rolety s porcelánovými vypínači. Nevýhodou je, že stáhnout jdou rolety pouze u vstupu do obýváku a ne líně z gauče.
V zadních pokojích máme plastová okna a tedy automatické rolety na baterku, které se cca 1x za rok musí nabít, ale tam je zas nevýhoda, že čas od času hledáme ovladač, pokud náhodou někam zapadne. Máme vlastně tak v bytě obě varianty a upřímně nevím, která je lepší nebo horší. Obě mají něco do sebe a nevadí nám ani jedna.
Pojistky a kabely
Pojistky jsou pro většinu naprosto nezáživným tématem a hlavně na ně nepotřebujete každý den koukat, ale pokud rozvodnici chytře schováte za multifunkční dvířka, můžete si místo nich užívat zrcadlo jako my, nebo třeba nástěnku, magnetickou tabuli, obraz s podsvícením… My máme zrcadlo těsně u dveří a já i manžel děláme last check právě tam. Kuk do zrcadla a odchod.
Maličko přemýšlím i nad nějakou nenápadnou poličkou na řasenku, brýle a náušnice takhle pod tím zrcadlem…
Je to rozvodnice ABB UK600 – na webu si můžete proklikat i všechny možnosti těch designových dvířek.
Zároveň takhle schovanou rozvodnicí uvádíme do rozpaků i různé instalatéry/montéry/elektrikáře, kteří už za svou kariéru viděli snad všechno. Jednou se mě pan elektrikář ptal: „Kde máte rozvodnici?” „Tady”, ukázala jsem na zrcadlo. Snad 15 vteřin koukal zaraženě na svůj odraz a pak řekl: „To je zrcadlo, já potřebuju tu skříňku s tim, jak tam cvakáte nahoru a dolu, aby zhasly světla.” Vítězoslavně jsem přikráčela a zrcadlo odklopila. Od tý doby už mi ani jednou „paninko” neřekl.
U TV se nám vždy líbil tzv. levitující efekt – tedy že ta televize ani nesedí na stolku/komodě, ani není viditelně uchycená na zeď. Podařilo se nám najít otočný držák na TV, takže ji můžeme vyklápět a natáčet třeba na osobu v kuchyni nebo v křesle, zároveň ta televize vypadá, jak kdyby visela ve vzduchu. Jednoduchý a proto vlastně geniální.
Zároveň je za tou naší Philips televizí i Ambilight svícení, které by možná spadalo spíše do světel – ale patří to i sem. Mysleli jsme si, že to používat nebudeme a že je to jen další marketingový výmysl, ale používáme jej denně a má to vážně šmrnc. Jen je potřeba myslet na to, aby kolem televize byl dostatečně velký prostor. Manžel původně chtěl větší televizi s tím, že ambi nebude používat. Ale i tady na mě nakonec dal a dopadlo to dobře i do třetice všeho dobrého.
Světla
Měli jsme tendenci jet do IKEA a všechna světla koupit tam, ale díky tomu, že se nám rekonstrukce prodloužila, měli jsme více času nad tím přemýšlet a scrollovat po internetech. Zkrátím to s prachobyčejným výčtem našich světel, kdybyste se třeba chtěli inspirovat nebo jen tak podívat, že.
Obývák nad gaučem – Osmont Tania, český lustr z opálového foukaného skla s mosaznou tyčí. Říkáme mu tic-tac.
Obývák u křesla – Ferm Living Arum Lamp, dánská stojací lampa s těžkou základnou z travertinu.
Jídelna nad stolem – 2x Gubi Semi Pendant 47 cm, dánské trumpetky, do kterých jsme použili žárovky se zlatou polevou, aby korespondovaly s lustrem nad gaučem.
Předsíň + strop v koupelně + strop na toaletě + strop v ložnici – velmi jednoduchá stropní svítidla od Osmontu, do jejichž sídla v Hybrálci jsme se vydali i na kukačku. Tady ani nemám fotku, ale jsou to prostě obyč kulaté stropnice.
Lampičky v ložnici – Artemide Tolomeo v bílé, klasická italská značka, použili jsme biodynamické žárovky Vitae od Hynka Medřického, které mají možnost 3 různých světel (ale my je zapínáme primárně kvůli tomu červenému na večerní čtení).
Světlo na zrcadle v koupelně – Rendl Marina, česká značka, řešili jsme hlavně, aby to svítilo dobře nahoru i dolů a smělo to do koupelny.
Dětský pokoj – IKEA REGNSKUR / SUNNEBY lustr, který vypadá trochu sprostě, ale večer dělá moc příjemné světlo.
Disclaimer: Článek, který jste právě dočetli, je součástí série příběhů o tom, jak jsme hledali, kupovali a přestavovali byt, ve kterém nyní bydlíme. Jde jen o naši zkušenost, která odpovídá naší životní situaci a našemu přístupu k životu. Není to recept na pravdu a spokojený život – jen nám to zrovna takhle vyšlo :) Tenhle článek jsem sepsala v rámci spolupráce se společnostmi ABB a Philips, které mi poskytly výše zmíněné produkty. A všechny fotky jsou od Martina Faltejska, který v tom s námi byl od začátku až do konce.