Dneska bych vám chtěla ukázat, jak jsme se popasovali s koupelnou a záchodem. Už dříve jsem psala o dispozici bytu a jak jsme se natrápili nad umístěním záchodu a řešením koupelny obecně. Zrovna koupelnu považuji za důležitý bod v životě rodiny. Asi vám nemusím říkat, že když zrovna tenhle prostor v bytě nefunguje a není hezký a příjemný, tak to žití prostě není ono.
Proto jsme nad koupelnou a záchodem strávili spoustu času a taky jsme cítili, že potřebujeme vedle architekta podporu i profíků z oboru. Navázala jsem stejně jako v případě kuchyně tedy spolupráci se SIKO koupelny & kuchyně a bylo to správné rozhodnutí. Udělala jsem si před začátkem dost rešerši na internetu, ale pořád to byla moje první koupelna a záchod, co jsem kdy měla „navrhnout“. Prodejci v SIKO ale takových koupelen navrhli minimálně desítky a stovky a nám hodně pomohlo, že jsme se mohli opřít o jejich praktickou zkušenost. Naše „domácí“ pobočka byla na Zličíně a pokud můžu doporučit, ptejte se tam ohledně koupelen po panu Kučerovi. Má dost praktický vhled do věcí a několikrát nás zastavil s tím, že některá řešení nejsou praktická anebo byla třeba zbytečně drahá. Nad to byl hodně flexibilní a velmi dobře komunikoval, takže i díky němu jsme stihli dokončit rekonstrukci koupelny a záchodu skoro načas.
V této nice bylo původně okno do kuchyně. My se rozhodli ji využít na umyvadlo, zrcadlo a šuplíky.
Dispozice v bytě
První velké téma bylo, jestli záchod v koupelně anebo samostatně. Prosadila jsem si nakonec, že záchod bude odděleně a muž mi teď s odstupem pár měsíců občas řekne, že je rád a že jsem měla pravdu. Oddělit záchod a koupelnu nám radilo hodně lidí a já bych doporučila to samé – pokud je to technicky řešitelné. Závisí samozřejmě na dispozicích a rozměru místností, ale i umístění stoupaček, skladbě podlahy a milionu dalších věcí. Jenže samostatný záchod je prostě mnohem větší komfort a pro rodinu je to velmi praktické. A k tomu si tam přidejte bidetovou spršku, geniální věc.
Koupelna in progress. Chybí zrcadlo, vestavěný nábytek, vypínače… Ale už se blížíme.
Sprcha sice zabírá prakticky půlku koupelny, ovšem bylo to jedno z těch velmi dobrých rozhodnutí!
Zároveň pokud to řešitelné není, netrapte se tím, prostě se nedá nic dělat. My jsme před rekonstrukcí i během ní dostali desítky (vyžádaných i nevyžádaných) rad a některé byly skutečně bláznivé. Máme 80metrový byt a bylo nám doporučeno mít nejlépe záchody tři (vážně) anebo doplnit ložnici (12 m2) ještě druhou malou koupelnou! Vždycky jsem si říkala, že lidi kolem mě mi radí to, co považují za nejlepší, chtějí mi pomoct a myslí to dobře. Ale taky jsem si z těch rad a názorů vzala jen to, co mi přišlo rozumné. Jinak bychom nezrekonstruovali nikdy nic, nebo bychom žili v záchodovém království.
Vlasové produkty Sachajuan a ty tělové od Noble Isle mají své čestné místo v nice.
Dispozice vnitřní
Vnitřní dispozice koupelny a záchodu už byl doslova tetris. Záchod byl dost jednoduchý – musí tam být mísa a doporučuje se aspoň malé umyvadélko na mytí rukou, k tomu ta bidetová sprška, takže tam bylo uspořádání tak nějak jasné. Dispozice koupelny ale bylo jiné cvičení.
My jsme měli tyhle priority:
Prostorná sprcha, ne vana.
Pračka a sušička v koupelně, ne v kuchyni.
Kotel v koupelně, ne v chodbě.
Namačkat všechny tyhle věci na 4 m2 nebyla žádná legrace. I proto jsme umístili umyvadlo do niky (tím jsme dostali o půl metru čtverečního navíc – ze čtyř metrů najednou byly čtyři a půl!) a vzdali se dvojumyvadla. Já ani muž jsme s dvojitým umyvadlem nikdy nevyrůstali, takže i když jsme slyšeli, že je to fajn a pohodlné, zvolili jsme jen jedno umyvadlo. Máme prostě malou koupelnu, nedá se jinak.
V koupelně máme nejvyšší stropy v celém bytě, něco přes 330 cm, ale obklad jsme se na doporučení architektů rozhodli dát do dvou a půl metrů, aby byl srovnaný se zrcadlem. A funguje to.
Sprcha: Hodně zuřivé diskuse probíhaly ohledně vany. My jsme oba sprchovací, ale snad 90 procent lidí, se kterými jsme se bavili, tvrdili jednoznačně: „Zachovat vanu!”. Argumenty byly dva: (a) místo k relaxu a v zimě promrzlé tělo zahřeje jenom horká vana s hromadou pěny a (b) děti vanu milují, unaví se tam a líp se ve vaně myjí. A bez vany jim zkazíme dětství. My v tomhle tedy půjdeme proti proudu. Vana pro nás pohodlná není, napouštíme si ji zřídka a jestli budeme potřebovat pětkrát do roka prohřát, skočíme si do sauny nebo wellness. A co se týče mytí dětí? Mimina budeme mýt ve vaničce, větší děti pak prostě osprchujeme a hotovo.
Pračka a sušička: Je několik témat, která polarizují společnost. Po dilematech sprcha vs. vana a vestavná lednice vs. volně stojící, nás čekalo další rozhodnutí, které by mohlo vyvolat papežské schizma: pračka se sušičkou v jednom, nebo pračka a k ní ještě sušička navíc?! No, drama.
I tady jsme si nechali poradit od zkušenějších a rozhodli se pro dva přístroje na sobě s mezikusem. Opravdu funkční praní a sušení v jednom přístroji nabízí snad jen Miele, ale 70-80 tisíc za jeden stroj se nám moc dávat nechtělo – a na AEG jsme slyšeli také samé dobré reference, vydali jsme se tedy touto druhou (taky německou) cestou.
A i pračky se od mého dětství dost posunuly. Skvělá je funkce automatického dávkování pracího gelu – pračka si sama zváží, kolik prádla se bude prát, a adekvátně přileje z dávkovače prací prostředek. Pecka, prášek doléváme 1x za 2 měsíce. Druhá věc je wifi v pračce. To umožňuje spuštění na dálku, takže v pátek do pračky připravíme prádlo, odjedeme na víkend a cestou zpět v neděli pračku zapneme. Hned po příjezdu domů můžeme sušit. Sušičku mít propojenou s aplikací podle mě nutné není, neumím si představit situaci, kdy v ní čeká mokré prádlo na dálkové zapnutí… Ale možná vás napadne nějaký jiný use case. Další obrovská výhoda je, že oba přístroje jsou neuvěřitelně tiché, takže občas pračku nastavíme tak, aby doprala v 7:30 ráno – čili začala prát třeba ve 4:00.
Každopádně i s pračkou nás vypekli dělníci, kteří nám rekonstruovali celý byt. Můj muž říká: „Šefe, až to budete zapojovat, vyndejte z toho prosimvás ty stabilizační šrouby.” A reakce byla nafouknutá papula dělníka - „Přece nemontuju pračku prvně, to víte, že je vyndám, tohle nejsou moje první taneční, pane.”
Po prvním zapnutí pračka doskákala až do obýváku. Muž kolem toho chodil tři dny, vyvažoval nožičky, četl návod, škrábal se na hlavě a špekuloval. Nic nepomáhalo, ale přece by ten dělník nebyl tak hloupej, aby zapomněl vyndat ty šrouby. Možná to nebyly první taneční toho dělníka, ale rozhodně to byly první taneční té pračky. Pak jsme teda vyndali ty šrouby. A příště si i takhle na první pohled „jednoduché spotřebiče” necháme nainstalovat raději profesionály ze SIKO nebo AEG.
Styl
Kachličky: Stejně jako v případě podlahy a kuchyně jsme i v koupelně chtěli odkázat na původní byt i funkcionalistický styl, který sem neodmyslitelně patří. Vzpomínáte na fotky koupelny „před” a na to obložení vany kachličkami 15x15 cm? Tak to nám i architektům přišlo jako milý prvek, který je velmi snadné a dostupné zreplikovat – dlažba Rako má v sérii Color One naprosto identické kachličky a to za velmi dobrý peníz. Je dost dobře možné, že ten původní obklad právě z rakovnických keramických závodů byl, ale to už nezjistíme. Zároveň si u nich vždy vzpomenu na báječné kalifornské The Getty, neboli Muzeum J. Paula Gettyho, jehož budova je z bílých kachliček s tmavě šedým spárováním, zrovna tak jako naše koupelna. A Getty se k tomu ještě krásně vlní. To zkusíme příště.
Zdroj fotky: Global Times
Dlažba: Málo se to ví, ale výše zmiňované Rako vyrábí i mrazuvzdorné obklady a dlažby do vnitřních i vnějších bazénů. My se rozhodli pro malé světle modré kachličky z řady Color Two, které perfektně suplují velké protiskluzové dlaždice a připomínají nám tak milované bazény, které byly za a) během covidu velmi často uzavřené a za b) nejsou úplně vhodné pro ekzematiky, pokud tam je chlorovaná voda. A přitom mám to prostředí bazénů TAK ráda! Navíc dost často myslím na fotky slovenské fotografky Márie Švarbové – znáte? Vlastně bych si s tím klidně ještě časem pohrála víc a doplnila sem ještě nějaké další bazénové prvky – nemáte nějaký nápad? Možná nápis ZÁKAZ SKÁKÁNÍ? Navíc tvarovky jsou taky z řady Pool.
Chrom: Ve funkcionalismu byl chrom používán pro rozšíření prostoru, jak se v něm předměty odráží, místnost působí větší – vzpomeňte si na ikonické židle od Marcela Breuera nebo křeslo Barcelona od Ludwiga Miese van der Rohe. A tento efekt se v koupelně, která má necelých pět metrů čtverečních, velmi hodí. V chromu jsme tedy s architekty vybrali sprchový systém a baterie Grohe, od stejné značky máme taky držák na kartáčky a dávkovač na mýdlo. Chromovou máme i sprchovou zástěnu Huppe, radiátor Rosendal i světlo na zrcadlo.
Porcelánové vypínače od ABB jsme zařadili i do koupelny – tady je podrobný článek o celém elektru.
Radiátor: Vrátím se ještě k tomu radiátoru – tady jsme popravdě vybírali podle velikosti a vzhledu a pak nás trošku překvapila cena, ale nechtěli jsme, aby z topení trčel zatočení „telefonní” kabel, hledali jsme co nejjednodušší vzhled. A nedávno jsme navíc byli v naší oblíbené liberecké kavárně Mikyně, já si tam zašla na toaletu – a světe div se, přímo náš radiátor v matné černé! Svět je očividně ještě menší, než naše koupelna.
Na to, že ta koupelna zabírá pouhých 5 % bytu (jak je to u vás?), je podle mě šikovně zařízená.
Mramorové prvky: Mramor v podobné kresbě, jako je náš konferenční stolek a pracovní deska v kuchyni, jsme vybírali v kamenictví na Praze 9. V kamenictví jsem byla v Česku poprvé a byla to nádhera – obrovské kusy překrásného onyxu (v mysli jsem se hned teleportovala do Vily Tugendhat), mramoru a travertinu, co srdce ráčí, to mé tu plesalo! Skočte si někdy jenom tak na kukačku do kamenictví, možná uvidíte zase něco nového. Vlastně mě trošku mrzí, že jsem se tam nešla podívat dřív, než jsme začali na našem bytě pracovat. Určitě bych s tím mramorem vymyslela víc věcí, je tolik příležitostí a nápadů, co se s tím dá dělat. Ale zas bacha, ať to nepřeženete. S přebytkem mramoru můžete z bytu snadno udělat hrobku a to asi není ten zamýšlený vibe.
Dávno, dávno. To tu ještě nebyla ještě ani pračka a sušička, natož skříň a skříňka. Ale sprchovat se tu už dalo!
Vychytávky
Polička na nožku: Na jednu věc bych ráda upozornila. Je jednoduchá a tuze praktická - všechny ženy (a cyklisti) poslouchejte! Kdysi jsem v jednom hotelu narazila na takovou nízkou rohovou poličku o velikosti cca 15 na 15 cm ve sprchovém koutě. Na sezení to nebylo, na šampony to bylo moc nízké… Aha, polička na holení nohou! Pokud nemáte vanu a tedy i kraj vany, na který si ženy (či i muži) většinou nožku při holení položí, je to opravdu game-changer. Praktická věc, stojí to vlastně jen pár stovek a trošku práce při obkládání. Je potřeba ji zakotvit pořádně hluboko do stěny, aby se o ni člověk mohl pohodlně opřít s jistotou, že ji neutrhne ze zdi. A je to pa-rá-da.
Podlahové topení: Kromě topení na stěně jsme dali i elektrickou rohož pod dlaždičky. Jasně, není to nic nového, ale v zimě je to klíčová věc, aby nožky nezábly. Jen je potřeba na to při rekonstrukci myslet.
Dešťová sprcha: Kromě běžné ruční sprchy si manžel vynutil tu dešťovou. Očividně to muži preferují (hlavně muži v reklamách na šampony), mně bohatě stačí ruční hlavice. V našem případě jsme dali dešťovou hlavici asi do výše 230 cm. Muž je z toho nadšený, ale já to nepoužívám. Přece jenom než by ke mně doputovala voda z více než dvou metrů, už by dávno vychladla.
Červené světlo: I v koupelně jsme zapojili červené světlo od země. Není to samozřejmě intenzita na líčení před plesem v Opeře, ale vytváří tak akorát milé přítmí, které člověka utlumí, zatímco si čistí zuby nebo se sprchuje. A červenému světlu v našem bytě jsem se více věnovala v minulém článku.
Disclaimer: Článek, který jste právě dočetli, je součástí série příběhů o tom, jak jsme hledali, kupovali a přestavovali byt, ve kterém nyní bydlíme. Jde jen o naši zkušenost, která odpovídá naší životní situaci a našemu přístupu k životu. Není to recept na pravdu a spokojený život – jen nám to zrovna vyšlo. :) Tenhle článek jsem sepsala v rámci spolupráce se společností SIKO koupelny & kuchyně, která mi poskytla slevu na koupelnu. A všechny fotky jsou od Martina Faltejska, který v tom s námi byl od začátku až do konce.