Rekonstrukce bytu pro nás nebyla legrace. Byly doby, kdy jsme si mysleli, že už máme skoro hotovo. Že všechno běží jako po drátkách, jen pár drobností a vše je za námi. Byly doby, kdy jsme v červenci koupili byt před rekonstrukcí a čekali jsme, že v něm oslavíme Vánoce ten samý rok. Netrefili jsme se asi o deset měsíců. Byly to doby, kdy jsme se na všechno chtěli vykašlat. Bydleli jsme měsíce v Airbnb, protože jsme příliš optimisticky ukončili nájem bytu. Z Airbnb jsme tak plánovali svatbu, tu jsme řešili příjmení mého muže s matrikou, obratem jsme volali zase na stavební úřad. Jó, to byly doby.
Tak to tu vypadalo po zaklopení podlah a když nám dorazily pračka se sušičkou. Jaro 2021.
Původní parkety, tyhle byly podle nás ještě jakž-takž ok, i když podlahář se ani na tyto netvářil. A i když jsme je nabídli za odvoz, neudaly se. Zima 2020/2021.
No a teď po tom všem stojím bosky ve zrekonstruovaném bytě, koukám na dřevěnou podlahu kam až oko dohlédne a říkám si: stálo to za to.
V každém světle ta podlaha vypadá o trochu jinak. My se vydali cestou „prostředního“ odstínu, který nám připadal tak mile medový a struktura v něm krásně vynikla. Tmavší by se sem nehodily a ty světlejší už byly na nás moc světlé.
Nejvíc se mi líbí to, že mezi pokoji nejsou žádné prahy a podlaha tak všude přirozeně navazuje. Máme podlahu méně sukovitou a myslím, že sem zapadla skvěle. A vlevo je vidět nedokončené zalištování (čekali jsme na dokončení truhlařiny).
Dneska budu psát o podlaze a nebojte, nebude to tak přízemní, jak by téma napovídalo. Na podlaze totiž (doslova) všechno stojí. Bylo mi jasné, že zrovna podlahu nemůžeme podcenit a musíme ji udělat pořádně. Důležité to pro mě nebylo jen z praktických důvodů, ale taky proto, že jsme cítili závazek vůči původnímu stavu bytu. Když jsme totiž byt kupovali, byly v něm původní parkety. Museli jsme je sice zlikvidovat a já jsem za to dostala na internetech docela bídu, ale věřte mi, nešlo to jinak.
Stávající parkety byly hodně zničené, byť s troškou péče a lásky by snad pár let ještě vydržely. Nakonec jsme se s těžkým srdcem rozhodli pro jejich odstranění proto, že:
Původní sto let stará podlaha už si toho zažila dost. Uprostřed byl koberec.
skladba podlahy nebyla ideální. Podlahy vrzaly a skrz ně vzlínal prach ze stavební suti vysypané pod nimi (ano, ekzém, ekzém, ekzém), a navíc
parkety zdaleka nebyly v celém bytě. Na mnoha místech jsme odstraňovali příčky a doložit je by nebyla legrace. Posouvala se řada příček, odstraňovaly se prahy, v bývalé kuchyni (teď v pracovně) nebyly vůbec.
Bývalá kuchyň měla podlahu z prken, dlaždiček a betonu. To jsme zachovávat úplně nechtěli, teď je z toho pracovna s cyklotrenažérem a zároveň je to i budoucí dětský pokoj.
Obrátila jsem se proto na Quick-Step, abych se s nimi poradila. Je to holandská firma, která vyrábí podlahy už desítky let a já jsem je znala z několika zajímavých eventů (a ještě k tomu sponzorují oblíbený cyklistický tým mého muže, takže bylo rozhodnuto) – a vždy byli velmi vstřícní a nápomocní. Nikdy jsem podlahy neřešila, doteď jsem bydlela v nájmech a vlastně jsem nikdy třeba při návštěvách nepřemýšlela o tom, jestli stojím na dlažbě, linu nebo parketách. Jen jsem věděla, že na něčem je mi víc zima a nechci tam chodit bosá a někde byla podlaha zašlapaná a špinavá víc a někde míň. To bylo na rozhodování o finálním povrchu, po kterém chci chodit dalších pár let, docela málo.
Obrovská radost z více než stovky balíků podlahy, lepidel a lišt, které nám dorazily loni v létě.
Tak začalo dlouhé načítání, rešeršování, hledání, scrollování Pinterestem, osahávání různých povrchů, návštěv kamarádů, showroomů, stavebních veletrhů a spousta dalšího výzkumu. Hodně nám pomohla přehlídka inspirace přímo na webu Quick-Step. Doporučuju i jejich nový podcast o designu, který zas člověka nasměruje třeba i jiným směrem, než bylo původně v plánu. Co jsme nakonec vybrali my, najdete na konci článku. A tady máte shrnutí toho, co jsem zjistila a co jsme při výběru podlahy řešili my:
Proces řezání mě při pokládce fascinoval.
Materiál:
Existuje přehršel materiálů, které si člověk může do bytu vybrat. Během úplně prvních průzkumů v náhodných obchodech na mě všichni mluvili, jako kdybych byla minimálně docentka na katedře pokládání podlah na VŠP (Vysoká škola podlahářská). Ale já v té době habilitaci ještě neměla a byla jsem při těch diskuzích dost ztracená.
Naše podlaha má dva způsoby instalace – Uniclic a lepení. Rozhodli jsme se pro lepení.
Pokud nemáte nějaké úplně speciální požadavky, vystačíte si se znalostí svaté trojice: dřevo, vinyl, laminát (nezaměňovat s otcem, synem a duchem svatým). Samostatné kategorie můžou být třeba ještě dlažba a lino, ale pro naše účely do bytu bohatě stačilo vybrat něco z těchto tří.
Toho kulatého rohu jsem se dost bála, ale pánové pokladači se toho zhostili výborně. A kouřili snad jen na balkóně.
Laminát vítězí hlavně cenou. Pokud řešíte především rozpočet (a při stavbě to není nic neobvyklého), tak sáhněte po laminátu. Není to přírodní materiál, ale je tvrdý a velice odolný. Říká se, že laminát nesmí do vlhka a nedoporučuje se do kuchyně, ale Quick-Step umí lamino udělat i stoprocentně voděodolné a můžete si ho dát do koupelny (k tomu níže). Nevýhodou je tzv. „kročejový hluk” a laminát je potřeba podložit kročejovou izolací, hlavně pokud pod vámi někdo bydlí.
Vinyl je ideální v šířce vzorů a praktická k údržbě. Je na dojem o něco měkčí, snese vodu a vlhko a je prý vhodnější na podlahové topení (lépe vedou teplo). Na druhou stranu, jak je měkčí, tak je náchylnější na poškození. Ale jen o trošku. My jsme o vinylu hodně přemýšleli právě kvůli vzorům, které byly v nabídce.
Dřevo je přírodní materiál a z nabízených možností je to nejnákladnější varianta. A taky je to povrch nejnáročnější na údržbu a nejnáchylnější na poškození. Třemi slovy: Nejdražší a nejnepraktičtější. Zároveň je ale na dotyk nejpřirozenější a má charakteristickou strukturu.
Na každém prkně je datum výroby, pak nějakou dobu cestuje do Evropy, pak musí odpočívat v těch správných podmínkách… Naše podlaha brzy oslaví rok od výroby, položenou ji ale máme tak půl roku.
U téhle trojice je potřeba myslet i na důležité věci, které jsme ale neřešili a já je nemám moc prozkoumané: Jak se který materiál chová s podlahovým topením a jak funguje s domácími mazlíčky. Nejsme moc zvířecí a proto jsme neřešili, co je nejlepší pro tlapky a drápky. Moc jsme o tom nezjišťovali, takže tady musíte zkoumat sami.
Přemýšleli jsme, že si tu podlahu položíme sami pomocí bezlepidlového klikacího systému Uniclic, ale nakonec jsme se rozhodli pro profesionály a pro lepidlo.
Základní rozhodnutí:
Nejdříve jsme si řekli, jakým způsobem chceme na té podlaze žít. Nějaké vlastnosti má mít podlaha v obýváku, jiné v koupelně a další zase v garáži a ve sklepě. My jsme vybírali podlahu jenom do obytné části bytu, ale i v různých pokojích jsou různé požadavky na povrch podlahy. V chodbě za vstupními dveřmi může stát člověk v botách od bahna, v ložnici je ta šance menší. V koupelně bude zase mokro víc než v pracovně. A tak dále.
No a tak první velkou volbou bylo, jestli bude podlaha v celém bytě stejná a nebo jestli více zatěžované pokoje budou mít podlahy jiné. To se týkalo hlavně koupelny, záchodu, chodby a kuchyně. Quick-Step se pyšní tím, že mají materiály, které obstojí i při velké zátěži a v náročných podmínkách. Takže bychom dokázali nakombinovat třeba vinyl do chodby a koupelny – a do ložnic a obývacího pokoje bychom mohli dát dřevěnou podlahu. Možností bylo nespočet.
Dubová podlaha a dubová stolička. It’s a match.
My jsme zvolili dřevěnou podlahu, kterou jsme nechali proběhnout po celém bytě. Je tak bez přechodů, bez prahů a vypadá to skvěle. Jedinou výjimkou byla koupelna a záchod, kde jsme se nakonec rozhodli pro dlaždičky. Důvod by ten, že jsme chtěli walk-in sprchový kout a ten bylo nejpraktičtější napojit na dlažbu v koupelně.
Na druhou stranu, řešení koupelny mi nedá spát. Myslím, že koupelnu většina lidí pořád vnímá jako „užitnou” místnost, která musí být praktická. Jasně, musí být praktická. Ale taky se nemusí všechno řešit dlaždičkami. Dlažba je studená, takže kdo může, dává pod ní (aspoň) elektrické topení, kdo nemůže, používá koupelnové předložky, aby ho/ji nezábly nožky. My jsme byli omezení tím, že máme koupelnu „jen” jednu a chtěli jsme sprchový kout. Ale kdybychom dělali druhou koupelnu, určitě by v ní byly tři prvky, které teď v koupelně nemáme: 1) denní světlo, 2) samostatně stojící vana, a 3) růžová vinylová podlaha.
Na téhle fotce zbožňuju všechno. Překrásná dubová podlaha, dubová stolička, porcelánová zásuvka a obrazy Davida Hanvalda.
Lak vs. olej
Pokud se rozhodnete pro dřevěnou podlahu, tak následuje série voleb. První je povrchová úprava materiálu, známá též jako schizma: lak vs. olej. Lakovaný povrch vytváří svrchní speciální vrstvu, olej prostupuje dřevo do hloubky. Říká se, že lak je odolnější, chladnější na dotyk a subjektivně má prý horší vzhled. Olej je naopak méně odolný (vydrží méně zátěže), ale lépe se opravuje a je prý hezčí, protože je matný.
My jsme se vydali cestou princezny koloběžky. Vybrali jsme lakovanou podlahu, která má ale kartáčovanou úpravu, takže povrch vypadá matný a neleskne se (jako v tanečním sále).
Neměli jsme sice ani gauč a s truhlařinou se ani nezačalo, ale jóga se už na té podlaze dala skvěle cvičit.
Podlaha z dubu, stůl z jasanu a lavička z buku. Tyhle židle jsou prozatím v pracovně, nemáme pro ně využití.
Podlaha je třívrstvá, tzn. měla by jít dvakrát zbrousit a znovu nalakovat. Úvaha je asi taková: Jednou zbrousíme podlahu, až půjdou děti na vysokou školu. Podruhé už ji budou brousit naši dědicové.
Prkna vs. parkety
Zároveň jsme ale chtěli novou podlahou zase aspoň trošku odkázat na minulý stav. Takže jsme chtěli podlahu dřevěnou a se vzorem rybí kosti, který byl v bytě doposud. Jenže máme docela velký obývák (46 metrů) a kdybychom zvolili standardní parketu (okolo 5*30 cm), vypadal by obývák jako tělocvična - na značky a rozcvička! Naštěstí jsme našli řešení a vybrali jsme větší lamely (14,5*58 cm), které nám proporčně do toho většího prostoru zapadají lépe – pro lepší představu velikosti: na tu jednu novou by se vešlo zhruba šest původních.
Rybí kost byla docela jasná volba, ale dost nás v showroomu Quick-Step nalomili na prkna. S prkny se dá velmi dobře opticky hrát v rámci bytu (některé místnosti prodlouží, dlouhé naopak můžou na pohled zkrátit) a v Čechách nejsou zas tak běžné. Pro mě je městský byt spíše o parketách, ale v domě určitě prkna dávat budeme. Jen nemůžu zaručit, že nebudou růžová.
Všímáte si, jak ta podlaha na každé fotce vypadá o trochu jinak? A naživo je to tak taky.
Koberce
Chtěli jsme hezkou podlahu hlavně kvůli tomu, že vím, že ji nikdy nebudeme moci zakrýt. A to navzdory tomu, že jsem obrovský fanda koberců a tak moc ráda si na nich prohlížím vzory. Do kobercových prodejen vždy ráda zapluju jen tak na kukačku (ať už v Praze nebo v Helsinkách), na trhy v jihovýchodních zemích chodím výhradně kvůli nabídce koberců a pro kamarády jsem přitáhla koberce z Bosny i z Jordánska. Jenže doma mi nedělají dobře. Ať se snažím, jak se snažím, roztoče a prach z nich nedostanu jinak než praním nebo profi čištěním. Dřevěná podlaha tak byla ideální náhrada - na pocit podobně teplé jako koberec, ale při boji s ekzémem jasná konkurenční výhoda oproti kobercům.
Lišty a prahy
Co se týče lišt, jsou v zásadě dvě možnosti – lišty v barvě podlahy, nebo bílé lišty, které se dají malovat stejnou barvou jako zdi. My máme nakonec ty bílé ze dvou důvodů: a) ty dřevěné lehce zmenšují prostor a člověk může mít pocit, že je v ohrádce; b) máme pár kulatých zdí a Quick-Step dělá lišty ohebné a natíratelné barvou na zeď. Rozhodnutí tedy zrovna v tomto případě bylo opravdu jednoduché, protože kulatý roh v chodbě a ložnici bychom jinak zalištovat nedokázali.
Ohebná natíratelná lišta je jedním z nejdokonalejších vynálezů poslední doby. Detaily jsou o ní tady a určitě ji použijeme i příště.
Hodně snadnou situaci jsme měli ohledně prahů - nemáme žádné. Chtěli jsme bezprahovou domácnost jednak kvůli roboluxu (ten by si s prahy nicméně poradil), ale hlavně kvůli vizuální čistotě, ucelenosti a jednolitosti. A pokud se ptáte, jestli nám netáhne pod dveřma, tak netáhne. U pokojů máme ve dveřích padací prahy, které při zavření mezeru mezi dveřmi a podlahou utěsní a zabrání tak průvanu.
A mezi wc/koupelnou a chodbou je to vyřešené takto.
Údržba
Lakovanou podlahu jsme si vybrali především kvůli snadné údržbě – na vytírání není potřeba používat speciální přípravky na olejované podlahy, takže podlahu může klidně vytřít i robotický vysavač, u kterého se nedoporučuje nalévat do nádržky jakékoliv preparáty. Na druhou stranu, ani lakovaná podlaha se prý nemá vytírat denně, takže robolux jezdí každý den bez mopu a s mopem jen jednou za čas. Ona ta údržba dřevěné podlahy je spíš o tom průběžně sbírat prach, drobky a vlasy, než nějak systematicky vytírat každý den.
A ještě jeden tip: Robotické vysavače prý na dřevěnou podlahu můžou, problém to není. U nás jede každý den (někdy i dvakrát) a nemůžu si to vynachválit. Ale pozor – některé jsou dobré na pevnou podlahu, jiné na koberce. A některé roboluxy (i ty dražší) mohou podlahu dost nemilosrdně poškrábat. Zjistil to můj muž, který na YouTube „náhodou” pravidelně sleduje kanál Vacuum Wars, který roboluxy testuje. Já se tomu nejdřív (jako manželka a nejlepší kamarádka) pořádně zasmála, na jaké hlouposti to zas kouká. Ale když jsem viděla, jak tenhle vysavači posedlý Američan testuje různé modely, měří, kolik gramů třpytek, cereálií, drobků a kočičího steliva dokáže ten který lux posbírat, vtáhlo to i mě.
Truhlařina skoro ve finálním procesu – myslím, že ta dýha k podlaze sedla velmi dobře.
Závěr
Jestli řešíte podlahu, nepodceňte výběr materiálu. My jsme po všech peripetiích vybrali a položili dubovou podlahu ze série Disegno (Pure Light Oak Extra Matt). Jsme z ní nadšení, je příjemná na dotyk bosou nohou, působí teple, krásně se na ní cvičí jóga (s podložkou) a dělá mi radost na ní čas od času jenom tak ležet a srovnat si záda nebo sedět a přemýšlet.
Kdybychom měli vybírat podlahu s omezenějším rozpočtem, vůbec bych se nebála vinylu nebo laminátu. Chtěla jsem domů podlahu růžovou (hádejte, kdo mi ji zatrhnul) a mít o trošku víc odvahy, tak ji máme. Nicméně nakonec to všechno rozhodování a nejistota, jak co bude vypadat a jestli bude podlaha ladit se stylem bytu, dopadla podle mě vážně dobře.
P.S. Dostala jsem se až na konec článku o podlahách a neudělala jsem jedinou referenci na moderátora Receptáře, což považuji za velký autorský úspěch.
Disclaimer: Článek, který jste právě dočetli, je součástí série příběhů o tom, jak jsme hledali, kupovali a přestavovali byt, ve kterém nyní bydlíme. Jde jen o naši zkušenost, která odpovídá naší životní situaci a našemu přístupu k životu. Není to recept na pravdu a spokojený život – jen nám to zrovna takhle vyšlo :) Tenhle článek jsem sepsala v rámci spolupráce se společností Quick-Step, která mi podlahu poskytla. A všechny fotky jsou od Martina Faltejska, který v tom s námi byl od začátku až do konce.