Every year I try to recall all the adventures I went on during this past year. So let's see if 2017 treated me well enough, right? And if you'd like to dig deeper in my past, here is 2016, 2015, 2014 and 2013. I did want to put this all together a bit sooner but... oh well. Though it's my birthday today so we're good, right?
Začátkem roku se vždycky snažím dát dohromady zážitky předchozího roku, tak se rovnou pojďme podívat na 2017! A pokud chcete jít ještě hlouběji do mé minulosti, tak tady je 2016, 2015, 2014 a 2013. Jo, chtěla jsem to dát letos pochopitelně dohromady o něco dříve, ale mám dneska narozky, tak snad se mi to promine!
JANUARY: I cut my hair. A LOT. I mean, my favourite journalist turned hairdresser did it for me. Then there was a bit of Milano and also some chilly days in Germany and Austria – from Salzburg to Königssee and Hallstatt (the Instagram classic).
LEDEN: V lednu jsem se ostříhala. O HODNĚ MOC! Šmikla mě už poněkolikáté moje oblíbená Martina Matyášová, která to s vlasy prostě umí. Taky jsem jela na několik dní do Milána, pak i do Německa a Rakouska – od Salzburgu přes Königssee až po Hallstatt.
Hallstatt a pohled jak z Wese Andersona. Možná.
FEBRUARY: Short escape to Dresden after visiting one of the most Instagrammable German bridges: Rakotzbrücke. Somehow I also ended up in Switzerland (Züri and Lugano) and Italy again (Milano again and also Como).
ÚNOR: Krátký výlet do Drážďan a ke slavnému instagramovému mostu Rakotzbrücke. Taky jsem se nějakou podivnou náhodou vydala na několik dní do Švýcarska (Zürich a Lugano) a zase do Itálie (a zase do Milána plus pak i do Coma).
MARCH: Me, myself and Martin in Stockholm, the health app kept squaking with excitement as we walked and walked those tens of kilometres (all-time high!). This was one of last year’s highlights though my whole body ached from all the laughing and fun we had.
BŘEZEN: Jeli jsme s Martinem na výlet do Stockholmu, prochodili desítky kilometrů (a tedy i ušetřili stovky korun za mhd!), jedli velké dobrůtky a smáli se 24/7. Aneb jeden z velkých highlightů loňska! A pak jsem taky jela na krátký výlet do Mnichova.
APRIL: Spring was pretty much microeconomics oriented but I did agree on one little trip to Saxon Switzerland to see another Insta-bridge Bastei. Plus we also had the most bizarre lunch in the most bizarre airplane restaurant in Petrovice, close to the borders. Gotta love me some fried-food reek.
DUBEN: Celé jaro jsem vlastně řešila jen mikroekonomii, ale jeden víkend jsme si udělali malý výlet do Saského Švýcarska mrknout na další instagramový most Bastei. Cestou tam jsme potkali letadlovou restauraci v Petrovicích, ano, opravdové letadlo přeměněné v ráj smažených sýrů. Bizárek.
MAY: So May was the month that made one of my greatest dreams come true: I went to see my favourite singer’s concert for the first time in my life and let me tell you, Đorđe Balašević is truly the best thing that Yugoslavia ever had. I’m actually listening to his ballads while writing this (and if you speak any ex-Yu language, you should be too). So my dad and I did some Croatia sightseeing (Vodice, Zadar, Drvenik and Brist) and of course a few days in Sarajevo where I got interviewed by Al Jazeera, thanks!
KVĚTEN: V květnu se mi splnil jeden z mých největších snů: šla jsem na koncert svého nejoblíbenějšího zpěváka Đorđa Balaševiće. Đorđe je podle mě to úplně nejlepší, co Jugoslávie kdy měla a stvořila, teď při psaní si ho taky pouštím a v těch písních je prostě všechno. V květnu jsem si trochu projela Chorvatsko – Vodice, kde jsem pracovala 5 let jako delegátka, Zadar, kde byl koncert, Drvenik, kde jsem venčila od rána do večera pejska Boda, a Brist, kde jsou ty nejhezčí západy slunce. A pak i několik dní v Sarajevu – pořádné jídlo, rodina, hřbitov, focení s dronem, vyhození z mešity a rozhovor pro Al Jazeeru, všechno bylo.
JUNE: Microeconomics. I finally made it after two years of trying, I MADE IT. Fortunately I got my favourite topic of them all at the oral exam – oligopoly. I also got a very special visit from my friend who came all the way from Singapore just to go paddle boating and bone-monuments visiting with me.
ČERVEN: Tak červen byl opět ve znamení mikroekonomie, poslední mikroekonomický test – přece jen jsem ten předmět měla POTŘETÍ, hanba mi. Pak byla ústní, učily jsme se na to s kamarádkami DLOUHO a mně se to stejně nepodařilo, 4+, tedy další pokus za týden. Smutek. Kamarád z Oldies rádia mi ten den pustil pro zlepšení nálady Dancing In The Moonlight od King Harvest, tak mi bylo o fous líp. Kousla jsem se a učila se dalších 6 dní a bum, po týdnu jsem si vytáhla tu nejlepší otázku na světě (oligopol, ahój) a dostala dokonce dvojku. Yass.
JULY:** Dresden and its galleries are always a good plan, especially when you travel with an architect-friend. She told me one of the heaviest stories I've ever heard – about a tsunami experience she had a few years ago in Thailand. Very intense.
ČERVENEC: Jely jsme s kamarádkou Markétou do Drážďan na galerie, bylo to boží, i když teda bylo dost teplo. Markéta mi vyprávěla o tom, jak ji s maminkou v Thajsku zastihla tsunami a to byl pro mě jeden z nejsilnějších příběhů loňska, uf.
AUGUST: August was tough! Me and my friends travelled to Vis which is one of the prettiest Croatian islands, we did some paddleboarding and we also visited magical sea caves. Then I flew to Miami where I spent four days at the airport (on my way home) but that's another story. And I got the loveliest surprise ever: a quick taste of South America – MEXICO! I loved CDMX and I fell in love with Oaxaca even more. We ate a lot of Mexican caviar (escamoles - edible larvae and pupae of ants), some grasshopper salsa and a bit of cochineal pudding. Yummy.
SRPEN: Srpen byl náročný! Jela jsem s kamarády na Vis, což je jeden z nejhezčích ostrovů Chorvatska, dali jsme si tam paddleboarding a nádherný výlet loďkou do jeskyněk, ach. Potom jsem se z ničeho nic ocitla v Miami, kde jsem pak na konci pobytu strávila čtyři dny na letišti, ale to je příběh zas na někdy jindy. K tomu i krátký výlet do Mexika – NÁDHERA! Boží CDMX (hlavní město) a Oaxaca (velmi tradiční město). Jedli jsme mexický kaviár (mravenčí vajíčka), salsu z kobylek a pudink z červce nopálového. Mňam.
SEPTEMBER: I discovered that coincidences happen when you need them the most and I somehow ended up in Toronto for three nights instead of 15 hours so.
ZÁŘÍ: Nesmyslnou náhodou jsem v Torontu místo 15 hodin přestupu získala celé tři dny (a tři noci), tím pádem jsem stihla i celodenní výlet (tzv. cédéčko) k Niagarským vodopádům a troufla jsem si tam i na loď Hornblower, což byl zážitek, po kterém jsem byla i přes pláštěnku mokrá až na kost. Ale stálo to za každou tu kapku vody! V Torontu bydlí kus mé rodiny, takže jsme trávili čas i hraním her, ježděním na kole po dokonalé kanadské přírodě a koukáním na telku. Bylo to skvělý. Na konci září mě čekal holčičí výlet do Budapešti (jedna pokuta v Maďarsku za parkování, druhá na Slovensku za rychlou jízdu, no jo, děvčata na vejletě). Každé dívence jsem udělala v různých restauracích spiklenecky narozeniny, personál si samosebou myslel, že opravdu slavíme, jednou i zhasli celou luxusní restauraci, pustili Happy Birthday a nesli dortík se svíčkou. PROSTĚ SEN.
OCTOBER: If somebody told me I'd be flying to India and staying at the Czech embassy despite not even being Czech at the time and then also flying to Assam... I wouldn't believe you.
ŘÍJEN: Kdyby mi někdo řekl, že poletíme s kamarádkou a jejím filmem do Indie a tam budeme spát v Dillí na českém velvyslanectví, ač ani nejsme Češky, pak pojedeme do Ásámu (jeden ze severovýchodních států Indie, odkud je ten nej čaj) a užijeme si několik dní hektického filmového festivalu v Guváhátí, který má stejně obyvatel jako Praha, tak bych si dost ťukala na hlavu. A když se k tomu přidá i safari se slony a nosorožci při východu slunce za doprovodu indických veřejnoprávních médií, tak to nedává smysl už vůbec. Ale to všechno se koncem října událo a bylo to fakt něco.
NOVEMBER: As a teenager I always wanted to come to NYC and see all the places where the Friends and the Gossip Girl gang hung out but I never got the chance. And puff, suddenly I was in New York City with all its bliss and the best local guide one could imagine. Almost two weeks of the best food possible – my favourites were the cookies in Levain, Korean in Atoboy, chocolate mousse at Olmsted, sushi in Sugarfish and Luke's Lobster. And although everything was very much new and exciting for me, it did feel like home for a bit. Weird, innit? Oh, and also a bit of Philly and one amazing super secret Italian club.
LISTOPAD: Jako teenagerka jsem vždycky toužila navštívit New York, ale čím jsem byla starší, tím mě NYC lákal míň a míň. A najednou bum, 12 dní v New Yorku se skvělým průvodcem a spoustou tak dobrého jídla, že se mi o něm ještě stále občas zdá. Namátkou – sušenky v Levain Bakery, korejská kuchyně v Atoboy, čokoládová pěna v Olmsted, sushi v Sugarfish, humr u Luke’s Lobster a... ach. Mmmmmm, je to tam snové a ač totálně pro mě nové, tak jsem se tam cítila jako doma. Zvláštní, ne? Jo, k tomu se ještě přidal nějaký ten den ve Filadelfii a extra tajný soukromý klub, kde můžete mít členství jen v případě, že v sobě máte aspoň kapku italské krve.
DECEMBER: I became Czech. Not really suddenly though it was almost overnight. It indeed cost me a lot of energy, time and tenacity but it was worth it, I could finally vote! After Christmas I flew to Italy with crutches because I'm clumsy. I forgot how to properly walk down the stairs and crack, there goes my sole and ankle.
PROSINEC: DOSTALA JSEM ČESKÉ OBČANSTVÍ! Woot woot! Stálo mě to spoustu píle, úsilí, času a energie, ale JE TO TAM! Je ze mě (i) Češka! Konečně můžu volit! Po Vánocích hurá do Itálie na silvestrovské oslavy hezky s berlemi, protože jsem blbě došlápla na schod a křuplo mi uprostřed chodidla, PŘÍJEMNÉ.
Nuselská radnice a Honza Lukačevič!
And finally, my favourite summa summarum: in the year 2017 I visited Italy (three times), Germany (also three times), Austria, Switzerland (for the first time!), Sweden, Hungary, Croatia, Bosnia and Herzegovina, USA (twice!), Mexico (also for the first time), India (while transferring in Qatar, should I count that, too?) and Canada (first timer too but definitely not the last time). That's more countries than last year (9) and even more than the year before (11). Though we all know it's not about the quantity as much as about the quality, don't we?
A nakonec mé oblíbené suma sumárum: v roce 2017 jsem krom výletů po Česku navštívila i Itálii (třikrát!), Německo (taky třikrát!), Rakousko, Švýcarsko (poprvé), Švédsko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Ameriku (dvakrát!), Mexiko (poprvé), Indii (let s přestupem v Kataru, počítá se i to?) a Kanadu (poprvé a určitě ne naposledy). To je víc cizích zemí než loni (9) a dokonce i víc než předloni (11). Ale všichni víme, že to stejně není o kvantitě, ale o kvalite, no ne? A co se týká dní stravených v zahraničí? ROVNÝCH 100.