Banány jsou skvělé, o smažených banánech s medem se mi občas i zdá, jako malá jsem nedala dopustit na banánovou kašičku, banán pomůže, když člověku není hej a ten svět by bez banánů byl o něco méně žlutější, než je. Možná víte, že jednu banánovou bundu už mám, ale ta není moc decentní. Možná nevíte, že jsem fanouškem džínových bund byla akorát v dětství - díky tátovi - ale pak už jsem se tohoto denimového trendu už tolik nedržela. Možná škoda. Možná je listopad časem změn, přece i ten opad listí něco naznačuje. Třeba to, že do mé skříně vplula tahle sekáčová džíska(sakra, proč to není džínska?!) a s ní i banán víc než 5 hodin vyšívaný. Ručně. Jen na to pomyslím a už cítím jehlu v prstu, au.
Svou srdíčkovo-banánovou bundu nesundavám ani v zimě, házím přes ni kabát. Jsem hrozně ráda, že výšivka pořád žije. A to jen díky Evě M. Adamcové, což není žádná osmdesátiletá dáma s košíkem plným zbytečných nití, ale mladá křehká energická dívenka, která se narodila sedmého - jako všechny úžasné osoby světa. Třeba já. Sedmý březen, pište si. Jestli se chcete naučit vyšívat, tak si rychle objednejte knížku s věnováním, kampaň končí skoro dřív, než dočtete! Nebo knížku se sadou motivů na vyšívání od Brunhildy (já už teď tuším, že bez kola a Club Mate se ta moje bunda asi neobejde...). A pokud se necítíte ready na vlastní výšivku, tak je tu nejkrásnější HitHitová odměna - nechte si od Evy vyšít něco úplně na míru. Třeba banán na džísku.