Před několika týdny jsem s partou z dejmidarek.cz vyrazila na čajový obřad do japonské restaurace Miyabi. A díky té dejmidárkové stránce jsem si teď zas uvědomila, jak moc teď zas potřebuju kvalitní žlutou gumovou pláštěnku, velikánskou vlněnou šálu (a deku), sušičku na ovoce, 4TB LaCie externí disk na všechny ty fotky a filmy, pořádnej kartáč od Mason Pearson, černého Eames House Bird a další tunu velice důležitých věcí. Ale to stranou! Dneska vám povím o té naší japonské čajové zkušenosti.
Nejdříve jsme si odložili kabáty, tašky a boty. Sedli si či klekli k japonskému servírovacímu podnosu, což je ten stoleček, který vidíte hnedle na první fotce. Povídat jsme si mohli pouze o tom, co se děje v místnosti, o chutích, které zažíváme, o tom, jak se cítíme, ale bez jakýchkoliv negativních a špatných reakcí a slov. A žádné řešení práce, vztahů a tak vůbec všeho, o čem si vlastně normálně povídáte, na jednu stranu to bylo vlastně dost osvobozující a osvěžující. Celým večerem nás provázela Darja Kawasumi, majitelka restaurace, která si ještě za minulého režimu vzala Japonce a strávila s ním třicet let - a po těch všech letech a čtyřech dětech nám prozradila, že si myslí, že svatby osob z jiných zemí (či minimálně kultur) by měly být kompletně zakázané. Vzpomínala, jak byla ještě v -teen letech zamilovaná, jak za ním letěla do Japonska (a nebylo to úplně snadné), tam si uvědomila, že tohle teda opravdu ne, v letadle zpět si ještě srovnávala myšlenky, tohle by prostě nefungovalo, na letišti čekali rodiče, kteří původně jejich vztahu odporovali, ti se jí nedočkavě zeptali: "Tak coooo!? a Darja... Darja jim řekla, že super, že bude svatba. Z ničeho nic, jen tak. Ale nelituje ničeho - a to je správně.
P.S.: A co jsme ochutnali? Od sushi a zeleninu v tempuře přes marinovaného lososa, chobotnici a mořského vlka až po konjaku a čaj Matcha. Do japonské sladkůstky mochi z rýžové a fazolové pasty jsem se zamilovala, takže když jsme v Berlíně v kavárně Qua Phe objevili mochi v zázvorové omáčce, málem jsem praskla blahem.
P.P.S.: Dík za super zážitek, Evo, Matěji a Iri, všichni víme, že zážitky jsou lepší než tuna materiálních radůstek! I když ta žlutá pláštěnka...
Dík moc za fotky, Iri!