Nevím, jak vy, ale já mám v peněžence asi patnáct karet. Do kina, do drogerie, na poštu, do knihkupectví, do lékárny, do parfumerie, občanku... Ale při cestování je všechny vyházím a nechám si tam krom karty pojištěnce jen tři. Tři karty, které kdybych doma zapomněla, tak se celý výlet jemně (možná i silně) mlátím do hlavy a toužím vrátit se domů a neudělat znova stejnou chybu. Ale tyhle karty já doma snad nikdy nenechám. Jo a deku z téhle úvodní fotky mám díky poslední kartě, protože když si tady na Sarajevo Film Festivalu člověk koupí lístky do kina MasterCard kartou, dostane parádní dárek dle výběru. A deka je do letního kina prostě potřeba!
Kartou číslo 1 je pro mě má nová a krásná potápěčská kartička. S Janem jsme si udělali PADI OWD kurz potápění, takže teď si můžeme směle půjčit výstroj a potopit se do 18 metrů kdekoliv, kde se dá potápět. Od Německa přes Španělsko až po Malajsii a Austrálii, ach. Pochopitelně tedy pouze s kartičkou, která nás k tomu opravňuje. Na tuhle kartu jsem pyšná jak blázen. Řidičák si budu dělat po létě, ale i tak si myslím, že mi to potápění bude vždycky dělat větší radost.
Druhou nepostradatelnou kartou je pro mě od letoška EYCA. Víte, jak vám vždycky ve škole tvrdili, že ISIC je nejlepší na světě a že ho uplatníte úplně všude a že tu novou revalidační známku prostě potřebujete? Kecy. ISIC mi v cizině velice často neberou. Neznáme, nechceme, plné vstupné, prosím, díky. Nesmysl, jsme přece mladí a studenti a tak dále, dávejte slevy. Letos jsme při online nákupu vstupenek do Alhambry zjistili, že s EYCA kartou je to hnedle skoro o půlku levnější - a kdo by nechtěl ušetřit stopade. Tak jsme si zjistili, co je to EYCA, jeli si ji do České rady dětí a mládeže (v centru, na Senovážném náměstí) udělat a bylo. Báli jsme se, že na ni budeme čekat třeba měsíc, ale vyrobí vám ji hned na místě - musíte jen přinést svou fotku a potvrzení o studiu, pokud máte. A sto kaček. Picassovo muzeum v Málaze, které normálně stojí přes deset euro a s ISICem si tam ani neškrtnete, bylo díky EYCA kartičce zcela zadarmo. Docela mě mrzí, že jsem o ní nevěděla dřív!
A třetí karta do party, bez které bych se cestovat občas i bála, je MasterCard kreditka. Znáte to, jsou sice okamžiky k nezaplacení, jako je třeba pohled do očí jedovaté rybě nebo ten pocit, když mávnete studentskou kartičkou a máte celé muzeum zadarmo, ale na všechno ostatní je tu MasterCard, žejo. Nebo jak je to v té reklamě. : ) Ráda vychytávám akce na letenky, každá korunka dobrá, viďte, a nejradši jezdím na výlety s různými kamarády, vy možná taky, tak to třeba znáte, vše se dlouho vymýšlí, plánuje, řeší se peníze, komu se kolik pošle, aby co zaplatil... A pak jsou ty levné letenky v tahu. Kreditkou je vždycky koupím hned pro všechny a jsem úplně oukej s tím, že mi to posílají až za týden dva, protože mi ty peníze nikde nechybí. Navíc v cizině člověk nikdy neví, kdy se dostane do trablí a bude muset něco mastně platit, od různých nemocničních výloh, které vám pojišťovna sice proplatí, ale až zpětně, přes nečekanou opravu auta až po pět nových letenek pro celou rodinu, když si spletete den odletu. Ehm. Stane se. A musím taky říct, že mě baví mít věci pod kontrolou. Jinak to, čemu říkáme všichni kreditka, je vlastně normální platební karta. Tahlencta moje s mapou krásné Barcelony, po které jsme drandili na Vespě, má ještě výhodu v tom, že na věci, které si s ní koupíte, se vztahuje zadarmo pojištění proti krádeži i poškození (!), takže když si koupíte mobil, pak vám spadne na zem a rozbije se vám displej... Tak vám to zaplatí. A ještě se u toho mobilu nebo jiné elektroniky automaticky prodlouží záruka o rok. Pro tele jako jsem já naprosto geniální.
P.S.: Já sama jsem u ČSOB už spoustu a spoustu letbyla to moje úplně první banka a snad zůstane i tou poslední. Teď mají navíc soutěž Měsíc bez hotovosti, kde se vyhrává prostým nakupováním, takže doufám, že eurovíkend v Paříži nebo Římě bude můj!
