Před necelým měsícem jsme s Janem vzali Mášenku a nasedli do vlaku. Vlak měl výluku, tak jsme jeli chvíli i sto let starým autobusem, vystoupili už-ani-nevím-kde (jo, vlastně vim, v Měchenicích - když je v Praze abnormální hic, chodím k vodě až do Měchenic...) a šli nějakých patnáct kilometrů ke krásné vyhlídce Máj.