Tento týden jsem se čtyřikrát vrátila domů kolem čtvrté, okouzlila Pavla Opočenského (trochu mne teď s odstupem času děsí, že jsem s ním strávila skoro hodinku), vypila nejvíc zlatých tequil a zakuckala se ze skořice, shořely mi vlasy... No znáte to, prosinec.
V úterý byla vernisáž Davida LaChapella v Rudolfinu, na výstavu si určitě zajděte, sto třicet káčé za taková díla není vůbec moc. Překrásný černoch lomeno černoška s dlouhými blond vlasy a podpatky pravděpodobně většími než jeho penis, LaChapelle vypadající značně použitě a banda blogerů. Klasika. A samozřejmě taky Pája Opočenský!
Na sobě jsem měla šaty H&M (děkuji showroomu), čelenku z H&M (Myslbek, 249,-, mají ji i v bílé), boty z Asosu a náhrdelník z Manga.
Vypadá trochu jako Johnny Depp.
Ve čtvrtek se konala dekadentní Limbo Club Night, kde sice nebyl žádný (zne)uživatel nezletilých dívek, zato tam byli troubící liliputáni, cirkusoví pudlové, Bruno Ferrari, pan Vejce, měsíc nemytá dáma... a stovky svíček, které pro mě byly osudové, jelikož mi zapálily vlasy. Napsala jsem o tom článek na Kraus magazín cézet, takže si těch pár odstavců přečtěte tam. Ani jedno oko nezůstane suché! Po půl hodině už jsem ten traumatický zážitek neviděla tak tragicky. Seděla jsem u Marka Vašuta v maskérně a stěžovala si na uhořelé vlasy. "Ser na vlasy, Sandro. Ser na ně, ti říkám," zněla jeho slova podpory.
P.S.: Více o Limbo Club Night v článku Olgy Path Štiplové.
