Od září mám tohle skvělý mini-kolo (pro mini-Sandru jak dělaný) a ačkoliv jsem na něm plánovala drandit denně, tak mi vždycky stálo něco překážkou, ať už čas, počasí nebo chuť a nálada. Když jsem ale na něm naposledy přijela na schůzku v centru, tak jsem hned byla dotázána, čím to tak krásně voním. Potem, hehe, napadlo mě.
Read moreKrakov
Před čtvrt rokem jsem se s Answearem skočila podívat do Krakova na dva dny. Bydleli jsme v hotelu Puro, který byl nádherný (a ó, ty snídaně!), osvětlení v pokoji se ovládalo pomocí tabletu, celá koupelna byla prosklená, no paráda. Bylo to mé polské poprvé a naprosto jsem si tu zemi zamilovala. Poláci jsou vlídní a milí, anglicky moc neumí (ale tolik se snaží!) a jsou čestní. Uvedu na příkladu! Zašly jsme si s kamarádkou do jedné čokoládovny (Wedel, mňam, doporučuju), daly si tam nějaký ten dortík a tekuté čokolády... a pak si chtěly koupit ještě nějakou tu dobrůtku na cestu, já kupovala jakousi čokoládu v tubě, mmmmm, czekotubka, kde je jí konec.
Všimly jsme si při placení na zemi desetizlotky (ekvivalent 66 Kč). Podaly jsme bankovku prodavači, kterej poděkoval a že to asi někomu muselo upadnout při placení. No neke. Chvíli jsme uvnitř litovaly, že jsme si ty těžký lováče nenechaly, ale tak... karma by nás za to asi moc po zádech nepoplácala. Čokotuba stála nějakých šest zlotých, tak jsem mu dala papírovou dvacku, on si ji vzal, už začal hledat drobné, pak se na nás podíval, dvacetizlotku vrátil a říká (polsko-anglicky): "To je dobrý, bežte. A mějte krásnej den!" TYJO PROSTĚ! Zvolil nejlepší možnou variantu. Kdybychom si my nechaly těch "60 korun", tak se budeme cítit provinile; kdyby si to nechal on, tak budeme litovat, že jsme mu ty peníze daly. No a takhle? Takhle jsme se pěkně šábli. Poláci mají srdce na správný straně.
Všude prodávají preclíky. A taky jiné dobrůtky, ale ty preclíky jsou opravdu na každém rohu, většinou s nějakou tou ne zcela vlídně vypadající bábrlinkou, popřípadě mladou dívčinou. Všude se taky rozdávají letáky s výlety do okolních měst, solných jeskyní a koncentračních táborů. A nebylo by pravé krakovské ulice bez alespoň pěti vozítek pro turisty, nechápu, JAK se můžou všechny uživit. A kdybyste náhodou nepotkali žádné vozítko, tak nebojte, kočár na vás bude čekat. Hlavní chloubou města je hrad Wawel (jo a přijde mi, že v každém druhém polském slůvku najdete w). Naprosto všechno je (překvapivě) polsky, i Subway. Co se mi líbilo ale nejvíc, byla jejich posedlost koly! To je vončo! Lihovkou pokreslené zvonky, melounový přehoz přes sedlo, nálepky s kotvami, jeďme znova do Polska!
