Od září mám tohle skvělý mini-kolo (pro mini-Sandru jak dělaný) a ačkoliv jsem na něm plánovala drandit denně, tak mi vždycky stálo něco překážkou, ať už čas, počasí nebo chuť a nálada. Když jsem ale na něm naposledy přijela na schůzku v centru, tak jsem hned byla dotázána, čím to tak krásně voním. Potem, hehe, napadlo mě.
Read moreOffline
V pátek večer jsme s Janem šli do Archy na EKG, nečekala jsem od toho vlastně zhola nic, o to víc to pak vlastně bylo dobrý. Potom jsme si dali nějakou tu skleničku vína a já dostala chuť na smažák z Václaváku, prý to tu mám zmínit. Smažák jsem si dala, s majonézou, jasně, pak nás čekala FAMU Mikulášská. Naposledy jsem teda nějak sáhla na mobil kvuli fejsáči a instáči kolem desátý, pak už jen obligátní smska mamince a tím to haslo.
Usnuli jsme kolem třetí v noci, vstali asi v 7:20, zmatená snídaně a klasicky skvělé sobotní vajíčko na hniličku (hnilička byla přezrálá měkká až kašovitá hručka, vejce po 4.5 minutách vaření ji teda konzistencní připomíná). A hnilička je i hanlivé označení pro slabocha, takže až zas někdo nebude chtít někam jít nebo něco udělat, tak mu můžete nadávat do hniliček. Ten mobil jsem si nechala ráno u chlapce v autě a zjistila to asi až po hodině a půl, když už byl na půl cesty do Olomouce. Nedá se svítit, budu bez mobilu.
Karty na stůl, nebyla jsem bez mobilu zcela, jen bez kontaktů, bez internetů, bez her, bez online interakce. Maminka mi půjčila svůj mobil, do kterého jsem si uložila akorát tak číslo na kluka a na kamarádku, ke které jsem na víkend jela. Víte, jak to bylo krásný? Na začátku sice panika, strach, nejistota, co budu dělat, ale pak to byl klid a pohoda. Ve vlaku jsem si četla celých 70 minut bez nutkání se podívat na nový statusy a fotky (stejně bych jen v duchu nadávala na signál na kolejích v polích). Hráli jsme si s pejsky a činčilami, vařili (dochucovali...) dýňový krém, seznamovali se na zámku (ze kterého je "music club") a dýchali čistý vzduch. Je dobrý čas od času, třeba i nechtěně jako já, vypnout a odložit všechny internety a +- všechnu elektroniku (kardiostimulátor nechte zapnutý).
P.S.: Pivo není mé, to bych nedala.
P.P.S.: Jedna bonusovka jen pro vás.
P.P.P.S.: Na předposlední fotce vidíte kus věnce, který jsem si vlastnoručně ozdobila na skvělém IKEA workshopu minulý týden, cítila jsem se jak největší šikulka! ; )) A ty lištičky potřebujete.
Sukně -
Isabel Marant pour H&M
Top -
Zara
Svetr -
Benetton
Kabát -
Kabelka -
H&M
Boty -
G-Star RAW
z
Punčocháče - vůbec nevim odkud, ale zatrhly se a nesnášim to, tak jsem si pak šla koupit záložní skoro stejný
Penti
(na
)
Prsten -
ANTIPEARLE
Jak funguje e-shop?
Doručení do dalšího dne, přes 200 značek, pro muže, ženy i děti (!), no prostě největší a nejlepší český internetový obchod s oblečením, žejo. Answear.cz. Vždycky jsem si zákulisí e-shopu představovala jako Hurvínek válku, někdo si něco přes ty internety objedná, oni to zabalí, pošlou, čau. Easy. Hm... ne. Překvapivě to zas tak jednoduché není. Tisíce a tisíce objednávek, desetitisíce a statisíce kousků oblečení, bot, doplňků. Gigantický sklad. Spousta lidí. A já to zažila všechno na vlastní kůži!
Na web Answearu se denně přidává nové oblečení, takže je potřeba to oblečení fotit. Samo o sobě, na modelovi/modelce a pak se natáčí i catwalk (z toho jsem osobně nadšená, u spousty věcí zjistím, že to při chůzi vůbec nevypadá tak, jak jsem si představovala / a naopak často zjistím, že něco na pohybujícím se těle vypadá o dost půvabněji než na nehybné fotce). Answear má tedy obrovské studio, kde se všechno tohle fotí a natáčí podle předem vymyšlených stylingů (a samozřejmě tu máme i vizážistku, která všechny modelky nalíčí, aby nevypadaly jakože zrovna vstaly). Vedle jsou ženy a dívky u počítačů, které každý kousek v jedné velikosti měří. Rukávy, délku od krku, šířku, hloubku kabelky, tloušťku pásku, no neuvěřitelný. A co je pro mě naprostým kouzlem jsou muži ve skladu. Je tam neskutečný řád, všichni se ve všem vyznají, podle kódů najdou všechno ve všech velikostech a správných barvách... já bych se tam asi zvencla, takže klobouk dolů, pánové! A pak to všechno balit, oštítkovat, poslat, uf.
Takže v bodech, nejdřív tu máme nákupčí, kteří vyberou správné oblečení pro e-shop, to se nakoupí; pak se to všechno zaeviduje a změří, nafotí, natočí a nacení; dá na ty internety /takže i nějaký ten programátor v tom musí figurovat/; vy si to objednáte a pak... pak už víte. Někdo u počítačů se postará o ty objednávky, zašle do skladu, co je třeba najít, vyndat, zabalit, poslat.Já jsem nadšená, dámy a pánové. A jdu nakupovat.
