Kožená

To ráno jsem vůbec nestíhala, vzala jsem si na sebe to první, co mě cvrnklo do nosu. Až v někdy v tramvaji jsem si začla říkat, že to vlastně není tak špatná kombinace. Kruhovou šálo-kuklu nosím skoro celou zimu (a možná si na ni vzpomenete z článku s každou botou jinou) a i po dvou letech furt vypadá jak nová, což je skvělý, protože najít něco tak dobrýho, co mi ochrání krk i kudrny od mrazu, je těžký. Představte si, že vám nasněží na vlasy. Můžete je pak lámat jak rampouchy. I tak doufám, že ještě nějakou chvíli nebude sněžit, ale je mi jasný, že se nám to pak vrátí a sníh bude ještě v květnu. Tohle počasí s občasným sluníčkem mi vyhovuje mnohem víc, kdy jindy bych si pak na sebe mohla vzít tuhle koženou bundu s průstřihy? Je fakt, že loni jsem ji měla na sobě i v prosinci, ale vsadím boty, že muselo být nad nulou. Ale taky si pamatuju, že letos mi v ní bylo vedro i v březnu, takže nevim, kdy byla zima a kdy byl sníh.

Tyhle boty z Destroy, ač vypadají dost tvrďácky, jsou ve skutečnosti nádherně měkké a přítulné. Ideální obuv na cestování, uvnitř v nich není vedro a venku v nich zas není zima. Vejdou se do nich i huňaté ponožky, ale s punčochami je to taky v cajku. Jsem tak ráda, že jsem ukořistila (snad?) poslední černé sedmatřicítky! Jedou jak blázen, chtěla jsem s nimi počkat až do Vánoc, ale tak nějak jsem si je musela nadělit už dřív, aby to Děda Mráz s vymýšlením dárků neměl tak jednoduché. Před necelými dvěma týdny jsem se vracela do Prahy v kožených polobotkách a musím říct, že mi v tom letadle byla chvílemi ukrutná kosa. O tom, že jsem se vracela třemi letadly a to vídeňské musela dobíhat (naštěstí na mě všichni pasažéři tolerantně a dávno už usazeně čekali), ani nemluvě.

Šortky -

Zara

, kožená bunda -

MMM x H&M

, košile -

French Connection

(ale z

Asosu

), mikina -

Diesel

, boty -

Diesel

(ale z

Destroy

), taška -

Black Secret

(a z

Asosu

), šál - H&M (Trish Sumerville) & & & fotky -

Hanka a Linda nejsou ženy?!

Sandřička třešnička (na dortu)

Dva předměty kompletně uzavřené, zítra, doufám, další tři přibudou. A pak zůstane to největší peklo na světě. Taky si ty nejhorší věci necháváte na konec? Myslím ty, co víte, že musíte udělat. Jasně, že u jídla si člověk nechává to nejlepší na konec! Jako malinká jsem milovala křehkou slanou kůžičku z pečeného kuřete (teď se mi i z myšlenek na ni skoro dělá zle, haha) a vždycky jsem si ji dávala na kraj talíře. Děda se často nabídl, že to sní, když to teda nemám ráda, ale já se bránila, že přece to je na tom to nejlepší a brala jsem to jako takový "dezert". I když je pravdou, že čím jsem starší, tím silnější je ta tendence sníst to nejlepší na začátku a pak prostě ten zbytek. Jako malá jsem při rozdělování sušenky/čokolády (překvapivě) vždy chtěla tu větší půlku, ale dnes automaticky sahám po té menší.

Kožená bunda - Gant, kalhoty - Mango, tílko - H&M, sluneční brýle - Weekday, mašle - Topshop, taška - French Connection (yay, zase ji tam mají, tak rychle objednávejte), Conversky - Sarenza (yay, 40% sleva vždycky dobrá), rtěnka - MAC

Fotky - Adélka

Neotevřu

Do té tašky se vejde celý svět. Což je sice fajn, ale na druhou stranu si vemte, že sama ta taška váží třeba kilo nebo kilo a půl. Tahám v ní MacBook, který s obalem váží asi kilo sedm. A ještě foťák. Peněženku. Vodu. Svetr. Nabíječky, kdyby náhodou. Občas nějaká ta kniha, časopis. Sváča. A pak se večer divím, že mě bolí ramena a záda a ruce z každodenního pětikilového nákladu. Zítra si ten svetr brát nebudu... Jo, to určitě pomůže. Mám skoro radost, že začíná zkouškové. Budu totiž neustále doma s horou knih (a komedií a seriálů), nebudu muset nosit těžké tašky, budu skákat z jednoho pyžama do druhého místo z krajky do hedvábí, Conversky a lodičky na chvíli vystřídají huňaté papuče, místo oběda v menze si budu pořádně vařit, uklidím celý pokoj, podívám se na všechny natočené díly všech seriálů, co existují, a budu snít o těch nenatočených, budu vymýšlet vánoční dárky a číst si časopisy, ke kterým jsem se dlouho nedostala, no prostě to bude paráda! Ne, žertuju, mé pocity vystihuje spíše tento obrázek. Držte mi palce příští týden. I ten další. Dík!

Taška - French Connection (via Asos), košile - H&M Trend, kožená bunda - Zara, řetěz - Mango, punčocháče - H&M, boty - Topshop, saténové šortky - Mango

Když se to má podařit

Kamarád pořádal v sobotu kostýmovou kolaudačku. V pozvánce stály pouze dvě podmínky - přijít v kostýmu a s masem. Maso jsem naložila v pátek večer a po celém týdnu přemýšlení nad kostýmem mě konečně něco napadlo. Geniální myšlenka, opravdu. Takový kostým jste ještě neviděli! Na kolaudačce nás nakonec bylo pět a půl. Krát dva. Minus dva. Kostým měli pouze pořadatelé (karatista a Indka, why not) a my - já s kamarádkou. Inu, zpět k tomu převleku. Nechtěly jsme se převlíkat ani za prostitutky, jelikož by to asi dopadlo jako u Bridget Jones, ani jsme nehodlaly přijít bez kostýmu. Takže?

Takže jsme jely koupit čtyři dřevěné laťky a připínáčky. Doma jsme vyhrabaly staré prostěradlo, krabici s nářadím (a pavoukem), kde bylo příšerné gumové kladivo a pár hřebíků. Plán byl takový: laťky sbít k sobě hřebíky, na to připínáčky "připnout" prostěradlo. A vlézt si do toho. První rána kladivem a laťka už byla skoro vejpůl. Ok, takhle to nepůjde. Hm, co teď. HA, LEUKOPLAST! Použily jsme asi 15 metrů, ale nevadí, drželo to. Ještě vyrobit cedulku s malířem a názvem obrazu - Dvě dámy na kolaudačce... a je to. Krásný obraz s námi dvěma.

Taška - French Connection (ale z Asosu), legíny - Sparkle&Fade (z UO), košile - Topshop, řetěz - Mango, boty - Finsk x UO, brýle - Weekday