Perličková

Před nedávnem za mnou přijel kamarád z Mnichova se čtyřmi Američany, tak jsme si udělali krásný předvánoční večer. Mluvení anglicky je jedna z mých nejoblíbenějších činností a s Američany a Brity obzvlášť, vždycky odejdu s nějakým novým výrazem (a oni taky, angličtina je TAK bohatá). Se Samem z Iowy jsme se bavili o domácích zvířatech, ostatní tvrdili, že se u většiny zvířat nerozlišuje (v názvu) samec od samice, my se Samem tvrdili opak a dokazovali jsme jim to se stále dalšími a dalšími příklady zvířat. Že je ovce sheep, to ví každé malé dítě, každé větší dítě ví, že i množné číslo oveček je sheep (a žádné sheeps!), ale že je beran ram nebo tup, skopec (tedy vykastrovaný beran) wether a ovce ewe už asi nevíte, viďte! U kraviček je to ještě složitější. Dospělá kráva, která už porodila, je cow, jalovice (do tří let!) je heifer, býk je bull, mladý a divoký býk je micky, vůl je steer, starší vůl je bullock, nedostatečně kastrovaný vůl/býk je rig, pozdě kastrovaný vůl je stag - a ten pozná, když je kráva v říji. Telata jsou calves, ale jen během kojení maminčiným mlékem, pak už jsou to weaners (neplést s wieners!), potom z nich jsou feeders a mezi 1-2 roky života se jim říká yearlings nebo stirks. Sam mi vysvětloval, co který býk a vůl dělá, já jsem si to pak opakovala, abych to nezapomněla, a povedl se mi rým, o který bych se tu s vámi ráda podělila: "Cows have had calves, steers are for meat, stags for detecting cows in heat." Mám teď pocit, že vím o turech všechno!

Se svátky přišly kromě spousty vánočních večírků i další příležitosti, kam je potřeba se hezky oblíct, za chvíli budou i silvestrovské oslavy, blíží se plesy a další nóbl události... a já si uvědomila, že nemám žádné extra šaty. Tak jsem se vydala na honbu za perfektními šaty, prošly jsme do detailu asi deset obchodů, až to nakonec vyřešilo H&M na Myslbeku. Nějak mě to volno rozněžnilo, takže potřebuju perličky na všem, na oblečení, doplňcích, opravdu na všem! O Vánocích si musí člověk udělat radost hlavně sobě, no ne? ; ) Princeznovskou korunku jsem dostala asi před pěti lety od kamarádky Natálky, která vždycky věděla, jak na mě. Sehnala ji na bleším trhu a celou ji opravila, přidala perličky... a podle mě by měla častěji věcem vdechovat nový život (a dávat jim smysl). Tohle zrcadlo se šuplíky, u kterého denně postávám pár minutek, je taky od ní, opraveno, spraveno. Jó, to bejvaly ty nejkrásnější Vánoce! : )

P.S.: Byla jsem předvánočně pozdravit všechny ve škole interiérového designu a rovnou tam nechala mou rozmilou dvorní fotografku mě narychlo cvaknout. ; )

Šaty -

H&M

, koruna - dar, kabelečka -

Mango

, prsten -

ANTIPEARLE

, lak -

Essie

, rtěnka -

MAC Ruby Woo

Jako v zrcadle, jen v hádance

Na gymplu, tedy během těch radosti i strastiplných osmi let, mezi mé nejoblíbenější spisovatele patřil Jostein Gaarder. Dalo by se skoro říct, že sem četla knihy norského spisovatele dřív, než to bylo cool, co? Sofiin svět určitě znáte, většině připadal nudný, mě ale fakt bavil. Dvakrát jsem si ho půjčila z knihovny a napotřetí jsem se pro něj vydala rovnou do Luxoru. Už se mi na tu knihu pár let práší, ale je mi jasný, že až na ni zas dostanu chuť, najdu si v ní něco nového. To samý lidi říkají o Malém princi, já vím, kdo by ho neměl rád, ale kdo z vás od něj četl něco jiného? Skočte do knihkupectví pro Principálovu dceru, mou srdeční Dívku s pomeranči, Tajemství karet a taky pro knihu, po které nese dnešní článek název, a aspoň trochu si zpříjemníte svátky.

Dobrá kniha pro mě znamená spoustu hezky dotažených detailů. Tašku od Paula Smitha jsem si objednala na Asosu i přes Anniny řeči, že za ty peníze seženu přece mnohem hezčí. Nedala jsem se a zpětně jsem ráda, prochodila jsem s ní celou Paříž, i když se opravdu blbě zavírá a zavazuje (aspoň se do ní zloději hůře dostanou). Lesklé prsteny s koulemi, jeden antracitový a druhý čistě stříbrný, jsem koupila ve výprodeji F&F doslova za pár korun. Našla jsem je po dlouhé době a mám pocit, že je zas nějakou chvíli z prstů nesundám. Na těch ukazováčcích vypadají překvapivě dobře, no ne? A ty boty, ach ty boty. Ví se, co je mou vášní a pro co jsem zapálená, takže Humanic neváhal a hezky mi před Vánocemi udělal radost botami, pro které buší srdíčka všech žen i mužů. Takové aby člověk pohledal, chtěla jsem podobné pořídit od Tommyho Hilfigera, ale stály dvakrát víc... a co si budem povídat, i já na tu cenu občas koukám! ; ) Mimoto ten Humanicový Pat Calvin boty taky umí ušit, takže nebylo co řešit. Snad jsem nešlápla vedle!

Sako -

H&M

, tričko -

& other stories

, boty -

Humanic

(Pat Calvin), sukně -

GANT

, taška -

Paul Smith

(klasicky z

Asosu

), prsteny -

F&F

, lak -

Essie

Všechno to krásně nafotila

Lindy hop

ve škole interiérového designu

Intermezzo

, kde se teď budu objevovat častěji, tak se tam třeba někdy potkáme!

Tři kroky ke kouzelné tvářičce

Spolupráce se značkami mají samozřejmě spoustu pozitiv, ale i negativ. Ty výhody si každý asi domyslí sám, ne nadarmo mé skříně nespočítáte na prstech jedné ruky (a kosmetika má dva šuplíky jen pro sebe) a když mi něco nesedí, nebo mě to přestane bavit, náruče mých kamarádek to škodolibě a vesele uvítají. Ale nezapomínejme ani na nevýhody! Čas od času na vás někdo tlačí, kdy už /sakra!/ vydáte ten /zatracený!/ článek, čtenáři na vás doráží, že je nezajímá taková prachsprostá reklama, a občas si takto najdete kosmetický produkt nebo kus oblečení, který budete chtít používat a nosit navždy. Takhle jsem si musela koupit ještě jedno sako.

Své první tři kroky od Clinique jsem dostala před více než dvěma lety. Klasicky jsem tomu nevěřila, mému suchému obličeji přece NIKDY NIC nepomůže. Neprobudím se nikdy ráno s mastným obličejem, prostě ne, vždycky ze sebe budu loupat šupiny. Ale ok, darovanému koni na zuby nehleď, zkusila jsem to. To balení mi vydrželo skoro rok, používala jsem vše jednou denně. A po tom roce mi došlo (po tom, co mi to balení došlo, haha), že tohle budu používat asi celý život. Od té doby se snažím vychytávat různé slevy a akce, ať už přímo v obchodě nebo třeba v Sephoře. Nejdřív si musíte líčka i víčka umýt. Díky vzorku jsem časem zjistila, že víc než tekuté mýdlo mi vyhovuje to klasické pevné. Ano, jsme u kroku 1, tedy čištění.

Pak si jemně osušíte obličejík a hurá na krok 2 - exfoliaci. Pryč se zbytečnými nečistotami, mazem /že ho tam mám!/ a mrtvými buňkami. Občas to mýdlo přeskočím, ačkoliv by se to nemělo (!), prostě zapomenu, ale to jen tak mezi námi. Tady mě trošku překvapil alkohol a další složky (jako je třeba vilín - anglicky witch hazel neboli čarodějčina líska), takže jsem si o tom tady trošku početla a uklidnila se. Jak si můžete všimnout na fotkách, jsem jednička. Dobrá, dobrá, to všichni už víme, ale jednička u druhého kroku znamená, že jsem velmi suchá až suchá.

Doufám, že ještě nejste vyčerpaní, protože máme před sebou ještě poslední (a ten nejpříjemnější!) 3. krok. Mazáníčko neboli hydrataci! Z loňska mám DDML a z letoška dokonce DDML+. Třináct složek přibylo, tři ubyly. Plusko víc hydratuje a posiluje pleť. A to "staré" DDML stejně už nikde neseženete, takže je to vlastně jedno. Zkoušeli jste 3 kroky? Taky vám změnily život? ; )

P.S.: Foceno v nádherném růžovém pokoji ve škole interiérového designu INTERMEZZO.