The plan of our artsy-fartsy field trip was to hit the road at 8 am, arrive at the Pernštejn Castle at 11:30, check it all out, lunch some munchies at 2 pm, visit a blueprint workshop at 3:30 and finally head home. Our bus driver was really not that capable of driving the actual bus with a bunch of 20-something-year-olds so I had experienced my first bus accident. Yaaay... or actually nay. Kudos to the firefighters who saved us after some 70 minutes.
Plán této artsové exkurze byl následující: vyrazit v 8:00 od školy, dojet v 11:30 na hrad Pernštejn, dát si dvouhodinovou prohlídku, pak ve 14:00 oběd U Medvěda v Nedvědici, v 15:30 navštívit modrotiskovou dílnu Jiřího Danzingera v Olešnici a pak domů. Vezl nás ale kamioňák, který posledních 13 let drandil po španělských silnicích a dálnicích, tak jsme měli menší autobusovou nehodu. Perfektní hasiči dali ale během hodinky všechno do pořádku.
As Gloria Gaynor predicted we survived and instead of the planned castle we got our lunch served first. Dumplings filled with pork rinds swimming in a lard pool together with some nasty sauerkraut. Big apologies to my tummy. After the lunch its majesty the castle and its 390 stairs awaited us. Its coat of arms includes a bison head with a withe in the nostrils (withe is some ropey branchy stuff) and it's everywhere around the castle. Oh and you know what, there were so many raptors flying around! Mostly kestrels and falcons, on one hand so lovely to see and on the other so odd to watch from the library full of stuffed birds and mammals. Taxidermy for the win I guess.
Vše jsme tedy přežili a místo na hrad se jelo hned na oběd, který byl už objednaný na daný čas. Pořádně mastné knedlíky plněné škvarky v hlubokém talíři plném sádla a zelí, to je vončo, pošmákli jsme si. A po obědě konečně hrad Pernštejn a jeho 390 schodů, to asi abychom vytrávili! Tomuto hradu se přezdívá král moravských hradů a to oprávněně. Dostal se do vlastnictví rodu erbu zubří hlavy s houžví v nozdrách, která se objevuje na různých místech jak v interiéru, tak venku nad vstupem ap. Kolem hradu stále poletují různý dravci, hlavně poštolky. Docela zvláštní je sledovat venku, jak poletují, z knihovny, kde je bezmála 200 let starý vycpaný vlk a další zvířectvo - hranostaj, veverky, ptáčci a další.
The highlight of the day was the Moravian blueprint workshop in Olešnice that dates back to 1816 so happy 200th birthday! The workshop belongs to the Danzinger family and they use traditional wooden moulds for stamping the linen and cotton. It's pretty simple but pretty amazing - you "stamp" a pattern you like on the canvas (you can even draw or write something if you want) using a mix of gum arabic and some other magical ingredients, soak it in the indigo water, pull it out, soak it again, wash it and it's done! I had to get myself a bib apron, obviously. The best souvenir ever!
Zlatým hřebem byla moravská modrotisková dílna v Olešnici u Blanska, která letos slaví 200 let. Patří rodině Danzingerových a ta k potiskování lněného a bavlněného plátna používá tradiční dřevěné ruční formy. Na látku se "razítkem" či ručně směsí arabské gumy a dalších kouzelných ingrediencí natiskne či namaluje kýžený vzor, pak se to namočí do vody s indigem, chvíli to schne, pak se to zase namáčí, schne, pere a je hotovo. Tedy ne zcela, z látky se pak dále šijí zástěry, chňapky, plyšové hračky, ubrusy a další radosti. Jedna zástěrka s laclem už se na mě taky směje z kuchyně! : )
Photo credits: Filip.