Vždy jsem nesnášela špičaté boty. Evokují mi červené latexové kozačky laciných děv, nevkusné džínové boty s tkaničkami podivných paní na zastávce (možná stejného povolání jako z první asociace) a osmdesátá léta. Poslední dobou ale vídám kolem sebe samé vkusné lodičky s vkusnými trojúhelníkovitými špičkami. Nechala jsem se zlákat natolik, že jsem si sama jedny pořídila. Nízký podpatek a příjemná špička (aneb vejdou se do ní všechny prsty a nebolí to).
Pokud sledujete tento blog, tak víte, že mám slabost pro boty na vysokém klínu s vysokou platformou. Nejen, že jsou pohodlnější než leckteré kecky, ale hlavně mě velice přitahují vizuálně. Všechny bych si klidně dala do vitríny a koukala na ně každé ráno /kdybych ovšem nějaký ten prostor na vitrínku měla, že/. Tyhle, ač to z mé fotografie nevypadá, jsou vskutku designovým kouskem. Dnes mi je přivezl kurýr, a tak jsem se v nich celý večer promenádovala po bytě.
