Buffalo Bill

Je středa, je patnáctého února, je rok 2012, venku sněží, bolí mě břicho, svědí mě podkolenní jamky, rozbila jsem /nechtěně/ N9, mám tu pět litrů moštu (a pokušení vypít to najednou)... a to všechno může znamenat jedinou věc: POTŘEBUJU NOVÝ BOTY. Jo, boty řeší každý problém, aneb když máš srdce zjihlé, když máš potíže, kup si nový boty, kup si lanýže. A hlavně zůstaň v pohodě.

Včera jsem si v Drážďanech koupila tyhle Buffalo kráááááááásky. Hrozně mi vadí, když někdo mluví o botách jako o kráskách. Nebo jim dokonce dává jména. Ale co já vím, já tomu nerozumím, třeba mi za dva roky budou trůnit v botníku kočičky, krásky, Irenky, Emičky, Pepičky, Barunky, Ivanky, Aničky, Marušky, Silvinky, Lindičky, Zuzanky, Verunky a bůh ví, jaký ještě. Prozatím tu mám nějaký ty Conversky, Martensky, Kedsky a lodičky/baleríny z *doplň libovolný obchod* a jsem spokojená.