Botanicky boží

Že já se obtěžuju brát si fotoaparát někam, kde je Martin Faltejsek. No co, jsem poučena pro příště, že ty nejlepší fotky budou vždycky od něj. Původně jsem sem vložila tři své - podle mě silně povedené - ale mezi těmito všemi ostatními překrásnými svítily jak zlaté zuby. H&M Conscious Exclusive je jednou z těch fakt wow kolekcí, které člověk musí mít skoro celé. Včetně paruk z figurín. Nejkrásnější jsou ty dlouhatánské modré šaty, v těch bych pořádala čajové dýchánky a občasné pikniky... Mmmmm! Prostředí botanické zahrady bylo magické, mohla bych tam trávit celé hodiny (ok, tomu tak i bylo). Naposledy jsem tam byla ještě někdy snad v minulém tisíciletí - a teď vůbec nechápu, jak jsem botanickou a všechn ty papoušky mohla takové roky opomíjet.

Moc se mi zamlouval i dress code - botanically chic. Říkala jsem si, že ze sebe udělám kýč světa, vezmu si tričko s motýly, kalhoty s květinami, do uší třešně, banánovou bundu a na hlavu věnec z květin. Nakonec jsem skončila jen s těmi kalhotami a náušnicemi. Všichni na sobě měli nějaké kytičky (čtyři muži dokonce přišli ve stejných bundách), Eduard šel celý v černém za pohřební květinu, Martin Váša přišel s květnatým slovníkem, Miloš Harajda zas s květinovou duší. Bylo to bezva!

O catering se jako vždy postaralo Zátiší (zdravím svého oblíbeného číšníka a čtenáře!). Jednohubky na špejli - losos, králík, jarní nádivka, kuře a grilovaná zelenina; dále potom mrkvička ve svařeném pomerančovém džemu, jednohubky s pstruhem, BOŽSKÝ KRÁLÍK NA ČIPSÍKU, ostrá tomatová polévka s celerem, salátek, dortíčky, pistáciová a mangová zmrzlina... Mám hlad. Už zase. Pokud vás zajímá, jaké pochoutky připravili loni, tak klik sem, tadyhlenc a taky semhle. A předloni!

P.S.: Teď jsem se vrátila z vaflové párty ve FRESHLABELS, kam za mnou přišla dívenka, co mě čte už dva roky (takže půlku času, co ten blog mám), to není vůbec krátká chvíle! Posílám pozdrav děvčátku, co to se mnou vydržela takovou dobu. ; )

Sandra a Tim Burton

V pondělí jsem s kamarády šla do kina na 10 pravidel jak sbalit holku. Ač nejsem velkým fanouškem českých filmů (a obzvlášť ne těch, které se snaží být vtipné), tak mě to mile překvapilo, taková zábavná oddechovka, fakt jsem se nasmála. Ve středu jsem byla na Sametových teroristech a pak jsme si i popovídali s Vladimírem Hučínem (třetí protagonista), zajděte si na to. No a taky jsem skočila na Grandhotel Budapešť Wese Andersona, kterého já bezmezně zbožňuju - spolu s Timem Burtonem patří mezi mé nejoblíbenější režiséry.

No a když jsme u toho Tima Burtona... Od pátku je v Domě U Kamenného zvonu jeho výstava - Tim Burton a jeho svět. Asi před měsícem jsem se dozvěděla, že přijede i sám velký Tim, ale nevědělo se přesně kdy. Cca dva týdny zpět vyšla zpráva, že tu Tim bude na vernisáž a že bude autogramiáda v první den výstavy, na kterou se budou prodávat vstupenky. Vstupenek bude 250, budou stát 190,- korun - čili stejně jako normální lístek na výstavu a budou se prodávat pouze online od toho a toho dne. Ok. Byla jsem ready, ale i tak jsem to prokaučovala, stále se mi to načítalo a najednou po dvou minutách aktualizací byly všechny vstupenky pryč. PARÁDA. Občas jsem checkla FB událost, často tam někdo nabízel lístek na autogramiádu za šílené tři či čtyři tisíce, na Aukru to samé. V předvečer události (či v přednoc události, inu, kolem půlnoci) jsem se tam jen tak nahodile podívala, zas pár nabídek za tisíc a půl či dva (přece jen autogramiáda byla už za 11 hodin) a jeden příspěvek od chlapce jménem Robo, že nabízí vstupenku. Cenu nenapsal. Tak jsem mu zkusila napsat, kolik by si představoval. A on že prý 190,- a že nechápe lidi, co na tom chtějí takhle rejžovat. Ha, můj člověk! Mám mu ale věřit? Důvěřuj, ale prověřuj, se říká, žejo, abych tam nešla ráno zbytečně (všichni ví, jak moc ráda vstávám). Ale Robo je poctivka a na FB máme dva společné kamarády, tak jsem se tedy sešla s naprosto cizím člověkem na Staromáku a prožila s ním i jeho dvěma kamarádkami skvělé dopoledne. Čekání ve frontě, pak konečně Tim! Hele, jak jsem byla šťastná! : )

Nesla jsem si svou knížku Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy z roku 2005 (fanouškům se nelíbil překlad, a tak si nedávno vydupali nový, takže ta můj už se nikdo neprodává... a na autogramiádě jsem ho u nikoho neviděla - se ví, kdo je pravej fanoušek, no!) a celá jsem se na Tima třásla. V pravidlech této akce bylo, že si lze cokoliv fotit z fronty, že se nelze fotit s Timem, že nelze žádat o věnování, že je na to vyhrazeno 120 minut a že si člověk smí nechat podepsat pouze jednu knihu. Ok, to je pochopitelné, kdyby každý z těch 250 lidí (plus třeba 50 hostů/známých organizátorů) si přinesl deset knížek a chtěl věnování pro celou rodinu, tak by to asi nebylo úplně v pohodě. Ale organizace podle mě byla dost šílená, o tom raději třeba někdy osobně - stejně jako jsem si postěžovala rozkošně křehcé kurátorce Jenny He, která se tam procházela zcela obyčejně a nikým nerušená, protože kdo by tušil cokoliv o této maličcé Číňance, viďte. Teda krom Sandry všechno-ví-všechno-zná. Vystojíte si teda tu frontičku, dáte svou knihu ženě po Timově levici (seděli za stolem), žena ji zkontroluje - zřejmě zda je opravdu jeho (že těch knih má), otevře ji, podá ji Timovi, Tim podepíše, dá ženě po své pravici, ta ji podá následně vám. Za mnou už nikdo nebyl (byla jsem ještě v knihkupectví, vrátila jsem se v 12:10, autogramiáda byla od 11:30), což bylo zvláštní, ale tak fajn. Podala jsem knihu první ženě, ta ji otevřela, dala Timovi, Tim mi podal ruku, zeptal se, jak se mám, pochválil mi vlasy (I love your hair!), podepsal knížku a já se ho troufale zeptala, zda by mi tam mohl napsat i věnování. "Ne, v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ, žádná věnování!" odbila mě žena vpravo zvučným hlasem plným arogance. Tim se na ni podíval, pak se otočil na mě a otázal se: "What's your name?". Awww. In your face, ženštino. Jak to věnováníčko Sandře dopadlo, se můžete podívat níže. Možná se tu najde někdo, kdo v tom své jméno uvidí víc než já. : )

P.S.: Klobouk dolů, pokud jste si to celý opravdu přečetli!

P.P.S.: Mám bezednou kabelku, vypadá, že se do ní nevejde ani ň, přitom tam v klidu dám peněženku, kosmetickou taštičku, iPad, knihu, zrcadlovku (!) a další důležité propriety.

Rolák - Zara, sluneční brýle - H&M, kožená sukně - Zara, kabelečka - H&M, boty - Asos, kabát - Zara, řetěz - H&M, prsten - ANTIPEARLE

FRESHLABELS x Vans x Sandra

Určitě znáte e-shop FRESHLABELS, ale kdo z vás ví, že už mají i kamenný obchod pár kroků od Václaváku? Ano, je tomu tak! Tam jsem si předevčírem přetvářela a vytvářela a dotvářela Vansky. Nejdřív byly bílé, kreslit a malovat já neumím, takže jsem se rozhodla je pocákat barvami, cha, to úplně nebylo možné, takže jsem je začla lehce stříkat černým sprejem, až jsem je najednou měla celé černé. Ojoj. Tak jsem čekala, ony schly a schly... A nakonec jsem se rozhodla, že je poliju kečupem a hořčicí. Ta žlutá ("béžová"?) je ve skutečnosti fakt žlutá. Co vy na ně? : )

P.S.: Přijďte si se mnou ve čtvrtek dát vafličku na Waffle Party! : )

Řetězová Boo

Sladit si kabelku s botami? Nuda, dávno passé. Dneska se, milé dámy a pánové, kabelky ladí zásadně se šperky. Tudíž je nejlepší mít na krku stejný řetěz, jaký je i na kabelce. Možná se to na té druhé fotografii tolik nezdá, ale tyhle zlaté řetězy jsou opravdu pokrevními sestrami. Doufám, že to H&M udělalo úmyslně a brzy se toho řetězu dočkám třeba i ve formě náramku nebo náušnic! Když jsme u těch řetězů, co je řetězovka? Ok, nějaká kytka a nějaká křivka, ale nebyly řetězovky i takové ty hrozivé maily plné výstrah o injekčních stříkačkách v tramvajových sedačkách a inzerátů s desítkami opuštěných štěňat zlatého retrívra?

P.S.: Až někde uvidíte boty s takovýmhle zlatým doplňkem, houkněte.

P.P.S.: V Řetězové ulici v Praze je moc příjemná Literární kavárna.

Košile -

H&M

, šortky -

Mango

, kabelka -

H&M

, prsten -

ANTIPEARLE

, řetěz na krku -

H&M

, tenisky -

Converse Shoreline

, punčochy -

Asos