V srpnu se nám s kamarády zachtělo krásného čistého moře a klidu, tak jsme vydali na malebný ostrov Brač. Pronajali jsme si velikánský kamenný dům ve vesničce Sutivan (pochopitelně přes Airbnb, kde máte s mým registračním linkem rovnou něco přes šest stovek slevu na první vejlet). Chtěli jsme soukromí a gril. Dostali jsme dvoupatrový dům, dvě terasy, dvě kuchyně, pět koupelen (z nich jedna byla venku)... a navíc jsme byli 20 metrů od moře. Celý výlet jste tak trochu mohli sledovat pod hashtagem #SandraNaBrači, ale víc bych vám přála být tam s námi! Naše parta hic by vám rozzářila den víc než Dan Nekonečný. Každý den jsme si grilovali a měli jsme skvěle rozdělené úkoly: grafik Míra vždycky přichystal oheň, toho uhlí, co jsme spálili, no tyjo, pak tu byla fotografka Andy, která vždycky perfektně očistila a nakrájela vše, co bylo potřeba, spolu se mnou vybírala ty nejlepší masa a ryby, chystala stůl, no a pak všechnoumim všechnoznám Adam, možná znáte z kapely Calm Season, který se postaral o skvělou hudbu a hry a na závěr bez remcání umyl nádobí (popřípadě dělal, že ho nevidí, tak se na to vrhla Andy). Já jsem byla šéfkuchařkou našeho vejletu, mým revírem byl gril, moje tempo bylo příjemné (až na žampiony, ty trvaly), mými protivníky byly kukuřice a losos. Ba ne, všechno to bylo skvělý a parádně ochucený i díky koření a kanadským nástrojům, které jsme našli v jedné z našich kuchyní. Majitel baráku je sice Chorvat, ale už x let žije v Kanadě a domů vozí světové vychytávky.
Tady máte pár fotek z našeho vejletu na nejvyšší vrchol všech ostrovů Jaderského moře (Vidova Gora) a na jednu z nejkrásnějších pláží Chorvaska - Zlatni Rat poloostrova Bol. Doporučujeme. Já se potápěla (jen na pár nádechů) od rána až do večera, zbytek byl na nafukovacích krokodýlech a matracích tak dlouho, až se divím, že nám plankton nezačal hrát na naše varhánky. Místní mají svůj ostrov rádi opravdu hodně, proto vymýšlí různé slogany, které vás na plakátech a cedulí provází celým Bračem. Naše oblíbené byly "Touch Brač" (a na plakátu byla nějaká paní, tak jsme si říkali, jestli se náhodou ta paní nejmenuje taky Brač a nemáme se jí dotknout) a taky "Never too much of Brač". Měli pravdu, nikdy ho dost. Jen teda jednou, když jsme se vraceli z výletu autem, jsme Brač trochu touchli právě tím autem, to víte, úzké uličky, široké auto, ani se nenadějete a už se ten bračský kámen seznamuje s vaším zrcátkem. A když jsme u bračského kamene - víte, že je z něj Bílý dům a parlament v Budapešti? Tak teď už to víte.
P.S.: A teď si trochu říkám, co tak jet ještě teď v září někam k moři? Počasí v Praze mě úplně nebere.
