Za svůj život jsem stihla zatím jen čtyři svatby. První byla v létě 2011, kam mě vzal kamarád, ženil se jeho bratranec, v Praze. Vzal mě tam proto, protože jsem nikdy na žádné svatbě nebyla a hrozně jsem po tom toužila. Má očekávání to naplnilo, čekaly nás šunkové rolky s křenem a spol., líbilo se mi to, taková klasika. Moje druhá svatba se konala v Chorvatsku, listopad 2012, vdávala se mi kamarádka a já jí šla za svědkyni. Tyjo! Samotný obřad byl maličký a na radnici, jen ona, nastávájící manža, jeho svědkyně a já. Ale party potom /v domě, který si pronajali na tři dny/ byla vydařená, spousta Čechů, spousta Chorvatů, jeden Polák (to vypadá jak začátek vtipu, co?). Někoho chytrého (ehm, mě) napadlo, že by bylo super udělat si společnou fotku v bazénu. Když už tam ten bazén je! Ženich ovšem uklouzl a šíleně si narazil kostrč a do rána mě proklínal. Yay. A ráno se jeden ze svatebčanů probudil s knírkem, se kterým se probudit nechcete. Ahoj Adolfe.
Třetí svatba se konala na statku v Ondříkovicích a vdávala se nám Dita. To byla úplně nejkrásnější svatba. Mám pocit, že každá svatba, na kterou jdu, trumfne tu předchozí, ale asi se mi to jen zdá a všechny jsou vlastně nádherný (a jsou). Ale tuhle bych si hned dala znovu! : ) "Má" poslední svatba byla v sobotu. Poprvé jsem šla na svatbu s partnerem, teda s klukem. S klukem, se kterým jsme se seznámili na té předchozí svatbě.
Proslov kamaráda novomanželů před obřadem byl dokonalý! "A nyní bych poprosil všechny muže, kteří ještě vlastní klíče od Vandina bytu, aby je vhodili do připraveného košíku."Třicet mužů se zvedlo a jalo odevzdávat klíče do košíku! Ach ne, Vando! : )) "A nyní prosím všechny ženy, které ještě vlastní klíče od Tomášova bytu, kanceláře nebo auta, aby je také odevzdaly do košíčku." No... takže... Tomášova maminka se zvedla a klíče odevzdala.
