Pokračování příběhu z tržnice

Původně jsem tomuto tématu opravdu nehodlala věnovat dva články. Ten první rozpoutal bouři - probudili se jak milovníci a obhájci asijských e-shopů, ale objevila se i spousta těch s ne úplně dobrými zkušenostmi. Doufala jsem, že si Sheinside.com minulý článek přeloží a že dostanu nějaký zlý e-mail od nich. Stal se naprostý opak. Přišel mi e-mail s pobídkou vybrat si další čtyři věci. No to nevymyslíš. Doufám, že po dnešku už pochopí, že o jejich tovar už fakt nemám zájem.

Ok, přiznávám, že tuhle nádheru jsem si vybrala schválně. Za á proto, že mě zajímalo, jestli ti "rytíři" opravdu vypadají tak děsivě jako na produktovkách. Ano, vypadají, možná ještě hůř. Za bé taky proto, že tyhle šaty mají jedno z nejlepších hodnocení na tom příšerném webu - a desítky fotek roztomilých děvčat právě v tomto kusu hořlaviny. A jsme u bodu cé, přemýšlela jsem, jak polyester hoří. Chtěla jsem to hezky zkusit na oblázkové pláži - pro jistotu hned u moře. Nakonec jsem se na to vykašlala a jednoduše je vyhodila, žlutý kontejner jsem tu bohužel nenašla. Ale pro vaši informaci, polyester hoří velice rychle a škvaří se, to vše v doprovodu černého dýmu a chemického závanu. #win

Výhodný kup nebo podvod?

Čínské obchody. Neustále na ně nadávám a vždycky jsem je odsuzovala. Nechápala jsem, PROČ je všichni blogeři a všechny blogerky tolik podporují, sama jsem nikdy žádnému z nich na lep nesedla. Pak mi někdo řekl, že přece nemůžu něco odsuzovat bez toho, aniž bych to vyzkoušela. Challenge accepted, řekla jsem si. Dám šanci prvnímu čínskému e-shopu, který mi zase napíše (jsou urputní, i když jim neodpovídám, tak to ob měsíc zkouší znovu). Padlo to na Sheinside. Je možný, že Romwe je ještě horší, ale tohle je peklo pekel. "Objednala" jsem si tyhle šaty, které na fotkách vypadaly docela sympaticky. Jinde už z fotky cítíte ten čínský pach a polyester, tyhle na mě dýchaly docela normálně. Omyl.

Poslali mi dvoje šaty, tyhle a jedny ještě děsivější. Samozřejmě to chytře poslali s cenami, které přes celníky bohužel neprošly. Tak jsem jim napsala hele sorry, je to u celníků a teď musím platit dph a oni, že není problém, že mi to pak pošlou na PayPal. Fajn, celníky jsem nějak překousla (jak to tam probíhá, si můžete přečíst tady). Na PayPal mi samozřejmě kvůli kurzu od Sheinside přišlo míň a ještě jsem musela platit nějakej poplatek. Pecka. Ale konečně jsem aspoň ten svůj kýžený balíček měla. Po otevření na mě vybafly ty nejhorší tovární výpary. Díky.

Nikam jinam než před apartmán v přímořském letovisku, kde mě nikdo nezná, bych si je upřímně nevzala. Je to ten nejhorší polyester, který si umíte představit. Dokonce jsem je i vyprala, ale žehlit je? Na to jsem neměla kuráž, ještě bych si do nich zapekla žehličku. Velikost M jsem skoro nemohla přetáhnout přes ňadérka a to nejsem zrovna nějaká melounová pani. Puntíky samosebou nesedí. A wtf ten název? Sheinside, she inside, ona uvnitř? Uvnitř čeho? Uvnitř kolotoče lidí, co jim to žerou i s navijákem? V čase objednávky stály nějakých padesát dolarů - čili tisícovku. Ten, kdo si je objednal za tu cenu, ba i za těch aktuálních dvacet dolarů, musí plakat. Já prakticky pláču už teď a to jsem je měla blogersky zadarmo. A na internetu jsem moc špatných recenzí nenašla... chm. Zlatej Asos a H&M a podobně, ačkoliv v Asii taky vyrábí, tak holt asi víc dbají na kvalitu a provedení, no. Má někdo jinou zkušenost?

Šaty -

Sheinside

, brýle -

H&M

, boty -

Lacoste

z

Destroy

LV Art Talk peklo

Čtvrteční odpoledne bylo jedním z těch odpolední, kdy se vše, co se může pokazit, prostě pokazí. Skoro. Asi před třemi týdny mi dorazil mail ze CityBee od Míši, se kterou jsem chodila na gympl, zda bych jí nemohla zodpovědět nějakou tu otázku do nového čísla ohledně Designbloku. Jasně, není problém! Tak jsem si teda otevřela stránky Designbloku, abych zjistila, na co se tam vlastně nejvíc těším. TYVOLE! Art Talk v Louis Vuitton s Yayoi Kusama. Hodně dobrý. V létě jsem se procházela Pařížskou a všimla si super červenobílé puntíkaté výlohy s chapadly - LV, no neke. Vygooglila jsem si víc informací o této instalaci, dostala se k třiaosmdesátileté Yayoi, která posledních 35 let tráví v nemocnici lomeno psychiatrické léčebně, ale stále obráží světové výstavy a LV Art Talks. Že by přijela i do Prahy?

Akce byla bohužel na pozvánky, mě nikdo nepozval, ale náhodou jsem se den předtím bavila se Cindy z OnaDnes, která se chystala na otevření Tiffany & Co. a na Art Talk pozvánku měla, ale jít tam neplánovala. Já, jakožto poslední dobou velký japonadšenec, jsem zajásala. Yay, Yayoi bude má! Sraz v sedm před Pařížskou 10. No problem, škola nám s mojí +1 končila v 17:45, času hromada. Aha, déšť. Aha, ona v hedvábných kalhotách a hedvábném kabátu. Já polonemocná. Aha. Voláme Áčka (14014), dvacet minut nám hraje Enya a dvacet minut svorně posloucháme: "Jste první v pořadí, prosíme, vyčkejte." To nemá cenu, voláme Profi Taxi (14015 - všimněte si telefonu na AAA), kteří mají po šesté odpo taxíky za 12,90. Po čtvrt hodině čekání se nám ozve nepříjemná telefonistka, která nám kvůli dešti nabídla nějakou nesmyslnou sazbu - ne, dík, radši si chytneme taxi na ulici.

Inu, vydaly jsme se s mini Mango deštníkem do toho slejváku, chytly extra milého taxikáře (od Áček, prý je 29 aut volných, NO PROSIM!), dojely k Tiffany, vzaly pozvánku, aha, ono je to až od půl osmé. Hmmm, na pozvánce píšou, že je to povídáníčko s (ačkoliv samotné "s" na pozvánce chybí) kurátorkou umění a výtvarnou umělkyní. Je fakt, že v programu nepsali nic o tom, že to bude přímo s Yayoi. I jsem si dopoledne googlila Art Talks v jiných zemích, na půlce z nich byla, na půlce ne, všechny se ale konaly v krásných prostředích s krásnými lidmi, krásným cateringem, krásnou instalaci. Dobrý, neva, do Barcelony Kusama taky nejela, i tak to v Praze bude určitě pecka.

No... nebyla. Paní kurátorka představila paní výtvarnou umělkyni (nebo naopak?) a ta se dala do čtení asi dvou vytisklých stránek. Nejspíš z Wiki nebo takového třetího odkazu odshora, který vám vypadne při googlení Yayoi Kusama. Dobrý. To všechno jsem si načetla večer předtím, abych nebyla za blbce. Jako oukej - kdyby to bylo aspoň poutavý. Ale od někoho, kdo mluví o miláčkovi Markovi jako o "Márk Džákobsovi", to fakt nešlo. Lidé, kteří se sestávali povětšinou z účastníků Tiffany & Co. koktejlové párty (bledě modré stuhy na zápěstí je prozradily), moc neposlouchali a radši se bavili mezi sebou, byli zanedlouho paní kurátorkou okřiknuti a obchodem plným třpytivých kýčovitých hnusů /pardon../ evokujících mi takové ty ruské paničky se neslo: "Poslouchejte, prosím, PŘEDNÁŠKU paní výtvarné umělkyně!" Aha, tak přednáška. Dobrý. Takhle to tam rozhodně nevypadalo. Přitom mohlo!

Na konci přednášky nám bylo řečeno, že se můžeme vyfotit před stěnou by Yayoi Kusama. Aspoň něco! Nebo ne? Aha, slečna hosteska si vás postavila před LCD telku, na které byla vyfocená výloha někde v Londýně nebo kde, cvakla si vás iPadem a časem vám tu fotku pošlou na mail. Nová éra, asi... Na druhou stranu, ať to není jenom zlo, musím uznat, že catering byl perfektní. Milovníci sushi se natláskali rybičkami, já byla nadšená z čerstvých džusů (ananas + bazalka? DOKONALÝ!), číšníci byli milí a hezcí... a obecně to tak člověku zvedlo náladu.

P.S.: Kdybyste někdo jel náhodou v blízké době do Japonska, dejte mi, prosím, vědět!

P.P.S.: Mašle je z Asosu, že.

Insta fotky - Natalia Kuznecova, zbytek Adélka