Značka mobilu, počítače a empétrojky mi byla vždycky jedno, přišlo mi to všechno na jedno brdo. Pak jsem poznávala čím dál tím víc lidí s Macem, nějak si na ty jejich notebooky zvykla a před rokem a půl si taky jeden koupila, dodnes si myslím, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě, neměnila bych. Pak se mi rozbila Nokia a táta mi dal svůj starej iPhone (po cca dvou letech používání), že ho stejně nevyužije, no tak hurá. Nějakou chvíli mi trvalo si na něj zvyknout a... zase. Už bych se asi nedokázala vrátit k Nokii, Samsungu nebo něčemu jinýmu, funguje to jako hodinky, má to přesně ty aplikace, co potřebuju (a i ty, co si vymyslim - aplikace na opalování se na pláži? Pojďte mi!), jen ta baterka by mohla vydržet víc než jeden den (...když se hodně snažim). Je fakt, že v Chorvatsku mi to bez toho konstantního internetu vydrží i tři dny, no.
A protože mi všechno neustále padá z rukou, s mobilem tomu není jinak, tak ho tak nějak musím chránit. Má nejkrásnější (ale asi nejmíň funkční) ochrana je tenhle Iconemesis plastový kryt. Všechny hrany už jsou zlomené, drží buď silou vůle nebo silou izolepy, nedokážu se těch kočiček prostě vzdát.
Největší tlačítko jsem si na své narozeninyv březnu přelepila CDG srdíčkem od Adélky a nechápu to, ale furt drží, i po bezmála půl roce! : )
Někdy dávám ale před kryty přednost koženým pouzdrům, jsou estetičtější.
Scotch&Soda
neonové pouzdro z
jsem si oblíbila nejen pro barvu (je to něco úplně jinýho, než se mi normálně líbí..!), ale i pro tu konstantní koženou vůni a snadné vyndavání mobilu - mou noční můrou jsou pouzdra, ze kterých se člověk snaží něco dolovat tak silně, až mu to spadne na beton. Škoda, že se mi do pouzdra ten iPhone nevejde spolu s kočičkami, double ochrana!
Ale nejlepší letošní vychytávkou je bez debat Tin Tip Tie. Pětkaři se podle mě bez něj nemůžou obejít, je to jedna z těch věcí, u kterých si řeknete "proč to nenapadlo mě?" a plácnete se do hlavy. V zimě mě vždycky rozčiluje, že v rukavicích ten svůj telefon jen tak neobsloužím, v létě jsem buď celá mokrá z moře, zpocená z vedra a nebo mastná od opalovacích krémů a olejů a musím říct, že ani jednu z těch tekutin na svém displeji nepotřebuju mít. Tohle všechno za mě ale řeší stylus, kterej klidně mastnou nebo mokrou rukou chytnu a jedu si. V Praze mám taky občas strach při ťukání do mobilu a čekání na metro/tramvaj, že někdo půjde kolem mě a prostě mi ho vezme. Paranoia, možná, ale Tin Tip Tie má náramek, kterej jsem nejdřív odsuzovala, ale pak mi přinesl klid do srdce a hned se bojím o ten mobil v metru míň. No a co si budem povídat, silikon ochrání mobil přece jen xkrát líp než plastový kočičky... A nejradši mám překvapivě růžový.
