Vánoce jsme oslavili v Praze (s kaprem!), pak šli na půlnoční mši do kláštera Pražského Jezulátka (moje první půlnoční!), Boží hod vánoční jsme strávili na Letné s úžasnou svíčkovou (aby nebyla úžasná, když je od Dity!), 26. jsme se sbalili, usnuli dost pozdě a 27. vstali dost brzo, abychom na šestou už byli v kombíku na Míráku, který nás odvezl do Sarajeva. Jeli jsme přes Slovensko a Maďarsko, pospávali, četli si nudné knížky a v deset večer byli konečně v Sarajevu.
Den po našem příjezdu začalo krutě sněžit, mně nateklo do bot, protože měly díru, které jsem si nikdy v suché Praze nevšimla. Venku -20°C, tak jsme šli raději na Hobita trojku, ale cokoliv jiného by asi byla větší zábava. Během devíti dní v Sarajevu jsme stihli ještě jít na Noc v muzeu; zajít si dvakrát na oběd do Vapiana (a vždycky se podivovat nad tím, že je v Německu, Polsku, Maďarsku, Srbsku, na Ukrajině, v Rumunsku, Holandsku... no i v té Bosně, ale v Praze stále ne); zahřát se do koncertního stanu na náměstí (kde většina pila stejně nealko); oslavit Nový rok u bosenských turbo šansonů v bedně; jet asi milionkrát taxíkem za pár drobných; jíst (pitu, ćevapy, tortilly, pizzy) a pít (rakije, vína, piva, kávy, džusy, vody) skoro zadarmo; nechat si opravit boty i oblečení za pár marek; koupit si tkaničky; podívat se na Lásku nebeskou (...někdo ji totiž předtím ještě neviděl); dát si novoroční oběd u tety & strejdy & sestřenice - volská oka z křepelčích vajíček, vepřové řízečky, telecí polévku a další dobrůtky; navštívit dědu a povídat si s nim o encyklopediích; prohlédnout si tunel a muzeum u tunelu; projet se místní (českou!) tramvají a spoustu dalších zábavných věci. No líp jsme se v minus dvaceti stopro nemohli mít! : )
