Nikdy jsem neměla ráda ohrnuté kalhoty, i když jako malé mi je rodiče vždy ohrnovali. Byla jsem prostě vždy nějaká taková... krátká. Většinu kalhot mám zkrácenou, ale někdy ve svém šatníku objevím nějaké, co jsou stále o toho půl metru delší. Jako třeba tyhle růžové. Mermomocí jsem si je chtěla na sebe vzít, ale nahrnuté u kotníků nebo u kolen se mi opravdu nezdály, tak jsem je zkusila ohrnout... a... proč ne, nakonec?
A mikina? Ta je nejlepší na světě. Na promo fotkách jsem si těch stříbrných 'odrazek' nevšimla, ale pro mě jsou jedině plusem! Mám tendenci chodit neustále se zdviženými lokty, aby si je každý pohledem dosyta vychutnal. Mikiny moc nenosím, ale tuhle už čtyři dny v kuse. Mám ráda široké mikiny, které vypadají, jako byste je ukradly svému chlapci či bratrovi (leč ani jedno nemám, v této mikině si přímo lebedím!) a dodávají vám pocit bezpečí. Nebo aspoň mně. Ráda se do té mikiny schoulím, narazím si na hlavu kapuci a nevšímám si okolního světa.
P.S.: Je to unisexové eSko, ale menší bych nechtěla ani za mák (nevím, kdo by vlastně něco za mák chtěl. Pro mě to moc relevantní komodita není.)
(omluvte absenci obličeje - jako někteří mívají bad-hair day, já mívám bad-face day, asi proto, že bad-hair dny nemívám. Hoho.)
