Dortový průvodce Prahou - seznam míst, kde u dortu proberete sex, peníze i politiku

V Colore to sice občas vypadá jako ve sborovně nedaleké ekonomky, ale aspoň si tam můžete přes stůl vyměňovat pohledy s moderátory televizních novin. Ahoj Reyi. Jako skoro v každém podniku si vás obsluha pamatuje, pokud sem chodíte často. Ale narozdíl od většiny jiných míst tady vypadají, že mají opravdu radost, když přijdete znova. Velkým plusem jsou zásuvky - jsou snad u každého stolu, který je u okna nebo u zdi, což se dost hodí, pokud jste notebookovými či mobilovými maniaky. Pokud jdete na dort sami, rozhodně si nedávejte dort Tricolore (ok, takhle jsem si ho pojmenovala já, mezi přáteli mu říkáme spíše Killer Cake). Je to čistý koncentrát bílé čokolády, nugátu a hořké čokolády, sami nemáte šanci ho zdolat. Naopak se nebojte dát si tu čokoládový dort s lesním ovocem, na marcipánu se nešetří, dort není přepiškotovaný (zato zdejší Míša řez má piškotu víc než dost) a kyselost ostružin je adekvátní. A nebo prostě jen obyčejný čokoládový dort, u toho se snad nikde vedle šlápnout nedá. Pistáciový mě osobně nebaví, možná proto, že nejsem velkým fanouškem pistácií, vlastně mi dost v kombinaci se sladkým vadí.

Snídaně v Savoyi jsou snad proslulejší než u Tiffanyho, ale my se bavíme o dortech. Pokud máte rádi ty lehké a ovocné, dejte si malinový. Já dávám raději přednost pravým dortům, těm, které jsou alespoň z půlky čokoládové. Vynikající je dort Savoy - vskutku mistrovské dílo. Nejen že na něj savoyští cukráři používají tu nejkvalitnější hořkou čokoládu, ale ty višně! A ten černý rybíz! Orgasmus chuťových buněk. Celý dort je potažený marcipánem a jednotlivé díly na sobě nesou ozdobné S jako Sandra. A onou pověstnou třešničkou na dortu je zde čokoládová pečeť se zlatým nápisem Café Savoy. Pokud bych si ze všech dortů z tohoto článku měla vybrat jeden, byl by to Savoy. Dokonce jsem na něj na internetech našla recept, ale jelikož nejsem zrovna pečící typ, budete ho muset vyzkoušet za mě. A pak mi třeba kousek pošlete...

Ač ovocné dorty nevyhledávám, v Cafe-Cafe si malinový dám s radostí. Zdá se mi to, nebo jsou všude jen malinové a ostružinové dorty? Kde jsou jahody, kde je kiwi, kde je ananas? Trochu invence, přátelé. Malinový dort nepřesytí, ale ani nezasytí. Kdo má v oblibě dát si místo oběda dortík, ten si na své nepřijde. Zato čokoládový dort je tu větším zabijákem než onen tříbarevný dort v Colore. I když jsem z něj snědla jen dvě třetiny, trávila jsem pak déle než had, co zrovna pozřel slona. Trochu mě zklamalo, že šlehačka byla sprejová a ne domácí, jak se sluší a patří v podniku takového jména. Pokud domácí byla, rozhodně tak nechutnala. Ale uznávám, že je možné, že jsem neměla svůj den, jelikož všichni mí přátelé pějí ódy jak na dorty, tak hlavně na šlehačku. A asi mají pravdu, Cafe-Cafe používá 33% - 35% čerstvou smetanu ke šlehání, kterou používám taky, když už nějaký ten dort peču, takže... si tam skočte na nejlepší čokoladový a malinový dorty na světě.

Snem všech borůvek je, že po utržení skončí na koláči v Amandine, aby se pak o ně mohly postarat servírky v úzkých černých šatech s bílými límečky. Co si budeme povídat, já se od nich také ráda nechávám obskakovat. Co tu dále mohu doporučit, je pomerančová limonáda se skořicí a toalety. Nedělám si srandu, jsou tam nádherné zdi, osvětlení a vodní baterie.

Musíte k Hájkovi. Na ten nejlepší čokoládovo-pomerančový dort na světě. Stačí mi si na něj vzpomenout a hned je mi dobře. Není sladký moc ani málo, prostě ideálně; žádný zbytečný piškoty, jen kolik je opravdu potřeba; a hlavně ta čokoláda a ten pomeranč! I když je sice ze všech dnešních dortů nejlevnější (a jo, co se týče dortů, tak vyšší cena opravdu implikuje kvalitu), dám za něj ruku do ohně.

Znáte Saint Tropez? Myslím tu cukrárnu v pasáži u Václaváku. I když je tam často prázdno - nebo chodím ve špatný čas, mají tam naprosto ty chuťově nejdokonalejší zákusky, jaké si jen dokážete představit. S ničím tam nešlápnete vedle. Pokud zrovna pospícháte na nějakou oslavu a nemáte dárek, kupte oslavencovi dva tři mini dortíky po devíti pětkách a uvidíte, jak se bude tetelit blahem. A ještě vám to krásně zabalí.

Mrkvové dorty jsou pro mne samotnou kapitolou. Vůči spojení mrkve se sladkou pochoutkou jsem byla léta skeptická a zvládla akorát tak nastrouhanou mrkev s jablkem, ale pak jsem v Londýně ochutnala ten nejdokonalejší carrot cake - snad z Marks&Spencera.. A v Praze marně hledám obdobu. Ochutnala jsem mrkvový dort v Café Globe i ve Starbucksu, ale ani jeden mě neposlal do kolen jako onen výše zmíněný anglický... Až objevíte nějaký lepší, hoďte echo.

No, tak to tady máte. Ty nejlepší dortíky, jedla jsem je celý víkend. Uf. Je mi blbě.

Kam v Praze na jídlo?

Dnes vám dám pár tipů na to, kam zajít po škole, práci, náročném dni, o víkendu, před víkendem, po víkendu, hladoví a žízniví v Praze na něco dobrého za studentské ceny. Spolu s tím se podělím i o nějaké ne_moc_dobré zkušenosti, aneb co už si příště asi nedám. Kam (a na co) chodíte vy dělat radost svým chuťovým pohárkům?

Začnu slaně. Swiss Burger v Globe Café (minutka od tramvajové zastávky Myslíkova)  nasytí, ale nepřesytí, což není vždy špatně! Salát jsem vyndala, nemám ho ráda, ale maso bylo perfektně připravené, sýr příjemně rozpeklý, grilované žampiony a cibule tomu dodaly říz. Určitě bych si ho dala znova. Výtku mám ovšem na stranu hranolek, které se zřejmě ohřívaly tři minuty v mikrovlnce po vyndání z mrazáku. Horší než u strýčka Ronalda McDonalda, vám řeknu.

P.S.: Mají tu mangový džus.

Bramborové plátky s horkým sýrovým dipem zvané Čízy v Atmosféře (2 min od Karlových Lázní) jsou to pravé, pokud máte "na něco" chuť. Je jich přes půl kilogramu, takže nasytí vás i vaše dva kamarády. Kape z nich mastnota, ale právě z toho důvodu dostanete košík plný ubrousků a můžete sušit do aleluja. Doporučuji i obyčejné bramborové plátky se třemi druhy omáček (čili, česneková a křenová - já osobně křen nesnáším, proto si radši vždy poručíme dvě čili nebo dvě česnekové). K tomu vás na jazyku pohladí i jejich citronáda nebo domácí ledový čaj, obojí mám ozkoušené a pravidelně si to tam objednávám.

Ovšem Fettuccine Coloseum, kde jinde než v Coloseu (dvě minutky od metra Můstek, pokud vylezete šikovně)  na Václaváku, byly pro mne obrovským zklamáním. Nejen, že byly tvrdé a při každém skousnutí měl člověk pocit, že žvýká polotovar, ale byly i studené. Člověk by čekal, že když těstoviny nesou název po samotné restauraci, tak budou delikatesní. Jak říkám, bylo to přímo naopak. Coloseum mě tímto odradilo tam opět někdy jít.

Na druhou stranu těstoviny na bylinkách ve Velrybě (dvě minutky z Národní třídy) na mě opravdu zapůsobily. Žádný hóch nóbl název, na rozdíl od těch výše zmiňovaných, ale chuť výtečná. Pouhé bylinkové máslo, trochu česneku a hora parmezánu mě rozparádily na celý den. Mohu doporučit i těstoviny na olivách (se sušenými rajčaty, česnekem... a olivami), taky výtečné!

Pokud jste neochutnali provensálské máslo s opečeným chlebem v Krásných Ztrátách (pět min od ND), běžte to co nejrychleji napravit. Mísí s v něm chuť provensálských bylinek s levandulí, správným množstvím soli a ostatního koření. Chléb je domácí a vždy horký, takže se na něm máslo polehounku rozplývá... mmm. I ve dvou lidech si dejte porci pro čtyři, neprohloupíte.

A kam na správný hermelín? To je těžké. Mí přátelé si je dali (a já směla ochutnat!) na výše zmíněných třech adresách - Krásný ZtrátyVelryba a Atmosphere. Nejsem odborník na Pepu, tudíž vám neřeknu, který byl nejlepší, je to kus od kusu. V Atmošce ho podávájí s hromadou feferonek na dřevěném prkně, ve Velrybě nešetří i jinou zeleninou a hermelín ve Ztrátách pochází z chráněné dílny a kromě feferon k němu dostanete i černé olivy a domácí chléb.

Krokety v Hany Bany (minuta ze Staroměstské) jsou ideální k "zakousnutí" k citronádě, pivu či vašemu oblíbenému nápoji. Hodně nivy, hodně tatarky, hodně kroket (když se na pana číšníka usmějete) za studentskou cenu, stejně jako všechno ostatní v Hany.

Inu, posuňme se od těch slaných pochoutek dál. V Café Colore (dvě minutky od tram Vodičkova) si musíte dát jejich Kubýnský dort. Osvědčená klasika. Čokoláda, banán, čokoláda, jemné čokoládové hoblinky a... čokoláda.

Nemáte čas, máte chuť na něco sladkého a nestačí vám Marska z automatu? Šup do Bageterie Boulevard pro jejich čokoládové truffle. Mousse au chocolat s piškoty. JE NEJLEPŠÍ.

P.S.: Po deváté hodině večerní jsou všechny dobroty z ledničky (jogurty, tiramisu, truffle, saláty) za poloviční cenu. Ale pšššt.

Na žízeň je citronáda v Krásných Ztrátách. Je mnohem lepší než ta v Atmosféře i lepší než v Hany Bany. Citrusy se zde nešetří, na přání vám udělají i neperlivou (ale to všude) a pohladí tělo i duši ; )

Čerstvě vymačkané pomerančové džusy můžu ve dve v noci, ten v Café Colore není výjimkou. Fresh je zde i rozkošně doplněn pomerančíčkem na sklenici. Používají tu super pomeranče, bála jsem se, že budou suché či hořké, ale díkybohu byly dokonalé.

A na závěr Krvavý rybník v Kávovarně (minutka od Václaváku, ukryta v Lucerně) vás opravdu probudí. Bohužel se mi nedaří najít webové stránky Kávovarny, takže vám přesně neřeknu, zda je ten červený sirup třešňový či jahodový, ale ten dolní zelený je mátový. K tomu voda (opět na požádání neperlivá), lístky máty, plátky limetky a led. Zamíchat a užívat si těch 480 ml osvěžujícího nápoje.