Jehlové pohodlí

Znáte to, přišel duben a s ním i potřeba nových bot. Ač venku sněží a jaro ani léto se ještě chvíli zřejmě nestaví, měla jsem nutkání si pořídit nějaké boty do teplejšího počasí. Většinou nosím spíš nízké boty, dávám přednost pohodlí, když už se rozhodnu pro nějaké ty vysoké, v 90 % případů jsou na klínu a s platformou. "Tak proč si proboha koupila tyhle jehly?!" ptáte se, možná. Nejspíš tomu nebudete věřit, já bych sobě asi taky nevěřila, ale pohodlnější lodičky jsem na sobě nikdy předtím v životě neměla - a to jsem jich vyzkoušela stovky. Jsou stabilní, měkké, příjemné, uvnitř je kvalitní kůže a celkově jsem z nich neuvěřitelně nadšená. Pásek kolem kotníku dovoluje dobíhat tramvaj, aniž by se lodičky vyzouvaly... a vůbec. Možná vám budou připadat obyč, ale mně se do botníku dost hodí. Značka je to G-Star RAW (já je mám z Destroy - měli tam i krásné sandálky na podpatku, taky /pro mě/ překvapivě pohodlné!) a musím přiznat, že jsem G-Star měla spojený spíše s tričky s obrovskými třpytivými nápisy a rozhodně bych si tuto značku nespojovala s kvalitou, ale opak je pravdou. Pokud sháníte hezké a vysoké boty, ve kterých budete moci strávit den a možná i noc, doporučuju nade vše! Líbí? : )

P.S.: Plánuju se v létě naučit lyžovat, myslíte, že bude ve Špindlu ještě dost sněhu?

Konec Brežněva

Vždycky jsem měla obočí jako kretén. I jako šestiletá. Na vnitřní straně ho rostla tuna, na té druhé půlce skoro nic. V dětství jsem to neřešila, v pubertě zašla párkrát ke kosmetičkám, které mě vždycky seřvaly za to, že to mám moc vytrhaný po stranách - nevěřily mi, že mi to tam prostě neroste. Nesnášela jsem je. A nesnášela jsem i to ležení při vytrhávání, kdy na mě koukaly úplně z druhé strany. Podle mě by bylo logické trhat obočí face-to-face, aby člověk prostě hned viděl, jak to vypadá, ne?

No. Jo. Asi před rokem jsem v Praze objevila Benefit Brow Bar, kde si nemusíte lehnout. Sedíte. A koukáte a povídáte si. Poprvé jsem tam šla na zkoušku v březnu. Konkrétně devátého března, dva dny po narozeninách. K narozeninám vám tam totiž vytrhají obočí zdarma, i dva dny před i dva dny po. Nemám co ztratit, řekla jsem si a vydala se do Palladia. Měla jsem dost co ztratit, ten večer jsem přece měla narozeninovou oslavu! Co vám budu povídat, od té doby jsem tam co měsíc (někdy měsíc a půl). Je to naprostá pecka. S každým obočím si tam ty dámy prostě poradí. V Palladiu jsem byla hodně spokojená, na Andělu ještě víc. A teď nově vytrhávají i v Arkádách, což jsem opravdu uvítala, protože bydlím nedaleko, yay!

Na začátku si s vámi vyplní takovou kartičku, každý deváté trhání je zdarma, pak vyzkouší vosk na vašem zápěstí, potom na vás, papírek, trhnout, takhle dokola párkrát, nějaké ty tvrdohlavé chloupky pinzetou... a za chvíli je z vás mega kočička. Dámy mě tam vždycky i krásně nalíčily Benefit produkty tak, že jsem si připadala jako mrkací panenka. Ne taková ta, se kterou si hrajete, ale taková ta, co ji dáte do vitrínky a obdivujete. Kůže mi potom skoro nerudne, ale je dost dobře možné, že vám rudnout bude. Pro mě je taky velkým pozitivem to, že to ve všech zemích stojí stejně. Patnáct éček. V Praze tedy 375 korun. Jo, já vim, řeknete si, že je to strašně moc peněz za vytrhání obočí, vždyť u kosmetičky to stojí stovku! Já po svých zkušenostech na obočí ke kosmetičce už nikdy nejdu, tohle je diametrálně jiná služba. A jednou za pět týdnů si zajít na tohle hýčkání mi přijde cenově opravdu v klidu. Nevěříte? Dejte si stranou CELÝCH DESET KORUN každý den a máte to. : ) Plus mi vyhovuje, že se nemusím objednávat (i když si radši zavolám, zda je volno / kdy tam vlastně jsou), prostě přijdu a za půl hoďky nadšená odcházím.

Dole vám přikládám nějaké ty fotky nových a osvědčených produktů, nevím jak vy, ale já na Benefit kosmetice miluju to balení. Bože, potřebuju všechno, říkám si vždycky, když vyjdou s nějakými novými produkty. Tady má Benefit i svoji Školu krásy, jasně, škoda, že to není česky, ale třeba to zvládnete, je to docela fajn podle mě. A na stránkách jsou samozřejmě vypsané i všechny produkty, NE, NEMŮŽU SE NA NĚ UŽ DÍVAT, hned mám zas tenhle pocit. Nemám bohužel žádné fotky "před" a "po", ale když se mrknete na fotky mě na blogísku někdy před rokem a pak tento rok, tak třeba uvidíte změnu. Třeba ne. Hlavní je, že já to vidím a cítím, že!

Překvápko!