Sushi královna

K narozeninám jsem dostala pro sebe a pro Jana skoro čtyřhodinový kurz sushi. Akci pořádal DinnerClub a já vůbec nevěděla, co od toho čekat, nikdy jsem na žádném kurzu asijské kuchyně nebyla. Na šestou jsme dorazili do Tančící kuchyně (naproti Tančícímu domu), hned u dveří jsme dostali skleničku vína a vydali se pomalu k velkému stolu. Celý večer vedl Lee anglicky. Lee má rodiče z Tchaj-wanu, ale narodil se v Coloradu, pak procestoval celou Asii, usadil se na chvíli na Novém Zélandu a pak se konečně dostal do Prahy! Stál u zrodu restaurace Sansho, kam se snad taky brzo vydáme. : )

A jak to celé probíhalo? Nejdříve jsme si dali tradiční japonskou miso polévku a fazolové lusky edamame, ty byly TAK super! Naučili jsme se připravit si rýži na sushi, nakrájeli jsme si ryby a zeleninu, cpali do sebe velikánské kusy sashimi (prostě syrový losos) a už to jelo. Hosomaki. Prostě maki, to, co si většina lidí pod termínem "sushi" představí. Futomaki, trochu složitější a macatější kousky! Roztahovat rýži a pokládat na ni věcičky, potom to celé zarolovat, jo, to mě bavilo, ale krájení mi vůbec nešlo - naštěstí jsme tam byli ve dvou a ten můj milý rozmilý muž to s nožem umí úplně neskutečně, tak jsem tuhle část raději vždycky nechala na něm. Uramaki čili California rolls, jó, ty já moc ráda! Bála jsem se, že tyhle nám vůbec nepůjdou - a hle, s trochou pomoci pana šéfkuchaře jsme měli prvotřídní rolky. Temaki - největší sranda večera. Tohle je prostě kornout, do kterého dáte trošku rýže a pak tam nacpete, co hrdlo ráčí, já si ho napěchovala avokádem a lososem, Lee se mé závislosti na avokádu docela smál - a po kurzu mi přinesl avokádo, co nám zbylo. : ) Nigiri jsou prostě válečkem rýže s nějakou tou dobrotou nahoře, mně nejvíc zachutnal úhoř, měla jsem ho úplně poprvé.

Celou dobu jsme stále jedli a jedli a jedli, samosebou jsme vyráběli mnohem více, než jsme dokázali sníst, po kurzu jsme si ještě sedli a pili víno, ochutnávali japonské saké a já vyjídala avokádo, povídali jsme si s Leem o jeho kuchařské minulosti a o všem možném. Zbyly nám dva obrovské přeplněné talíře našich geniálních výtvorů, ze kterého se další ráno (a den) najedlo pět lidí! Abych pravdu řekla, dříve mi ceny různých kulinářských kurzů přišly trošku přemrštěné (byla jsem ještě třeba na kurzu výroby makronků), ale po tomhle dokonalém večeru (s tááákovouhle vejslužkou) ho ráda doporučím úplně každému. Hned bych si ho zopakovala, takže sledujte DinnerClub a třeba si nějakou příští akci dáme spolu! : )

P.S.: Kulturní a jídelní dárky jsou podle mě nejlepší - taky jsme dostali lístky na dost vyprodané představení Požitkáři, na ten nadcházející čtvrtek se těším už měsíc!

Nejradši máááám...

1. Jan. Jana mám nejradši, protože umí uvařit vajíčko naměkko (a nejen to), plete mi copy, učí mě čínsky, nechá mě ostříhat ho, hraje mi na klavír, spraví mi brýle i kabelku, vozí mě v kolečku plném listí a nevyklopí mě, hraje se mnou karetní hry, dojídá po mně, ale zároveň mi nechá poslední kousek čehokoliv, co je dobrý. A vo tom to je.

2. Čokoláda.

Jmenujte mi nějakou potravinu, která je lepší než čokoláda. Nebo nějaké jídlo. Jasně, taky mám ráda sušená rajčata, sushi, piniové oříšky, bun bo nam bo, artyčoky, guacamole, šťouchané brambory s cibulkou a parmezánem... Ale na čokoládu nic z toho [v dlouhodobějším měřítku] nedosáhne. Všechny ty

Lindor

kuličky, ty Janovy brownies (nojo, krom vajíčka umí i brownies),

Kinder Bueno

, kokosová

Ritter Sport

. Život bez nich by byl hořký a kyselý.

3. Sony Xperia Z2.

Vydrží s klidem dva dny, je voděodolná (jako ta

zet dvojka

), můžete si na ni nainstalovat aplikaci

Avocado

pro páry (můžete si tam posílat fotky a obrázky, sdílet lokaci, mít společný kalendář na randíčka a díky aplikaci i vzpomínat na ty krásné společné chvilky, ale taky můžete posílat objetí a polibky. Fakt. Když si dáte mobil na hruď, tak se partnerovi pošle virtuální objetí ve formě vibrace.) a natáčí tak kvalitní videa, že si je budete s radostí pouštět doma na telce.

4. iPhone 4.

Je stařičký, je pomalý, ale jako záložní mobil na cesty je skvělý. iPhone roky jsou podle mě úplně jinde než ty kočičí.

Jeden iPhone rok

vydá za zhruba

25 lidských

. Většině ten iPhone umře

"v padesáti"

, ale spoustě vydrží třeba i do

"pětasedmdesátky"

. Musím zaklepat na dřevo nebo zuby, tomu mému bude v červnu

"125 let"

. Často jezdím do různých zemí a občas si tam také koupím místní simku s nějakým nízkým kreditem, protože je to na smsky a volání mnohem výhodnější. Překvapivě. Nedávno jsem mu i v Primarku koupila silikonový obleček ve tvaru stromečku, přece jen už má docela křehké kosti, plus si mezi ten kryt a mobil může člověk něco dát, třeba SD kartu nebo papírek s telefonním číslem na dermatologa.