Dneska jsem si uvědomila, že se na sebe neustále dívám. Jak v zrcadlech, tak ve skleněných výlohách, lesklých kachličkách, zbožňuji svůj odraz v prstenu, který zvětšuje tu část, kterou zrovna sledujete (mým favoritem jsou oči). Máte to tak taky? Že milujete pohled na své štíhlé nohy ve skleněných dveřích metra /ta štíhlost je beztak klamným odrazem skutečnosti. U mě aspoň./? Že neprojdete obchodem bez ledabylého pohledu do zrcadla? Jsem asi narcis.
P.S.: do té tašky se vešel 500 stránkový román, peněženka, 750 gramů mandarinek, 1.5 litru vody, dvě trička, zrcadlovka, kompakt a další hlouposti. Už vím, z čeho mě bolí krk.
Do you just ADORE the look at your glassy self while walking past the shop windows like me? Every possible mirror/glass/shiny tile/ring/anything is becomes one of my victims. The reflexions make me look thin. Sometimes. I'm so narcissistic, right?
P.S.: you can put your whole world in this bag. Though your neck might die. (just sayin'!)
skirt - Zara, tights - Asos, top - Mango, sunnies - Mango, bag - H&M, boots - Dr. Martens, ring - H&M