Ach, ten radostný úsměv, to jsem ještě nevěděla, co nás čeká.
I spent three weeks in Costa Rica and though it may seem a bit odd, for the beginning of my journals I decided to share with you the worst part and the biggest tourist trap. Manuel Antonio National Park. It's located south of Quepos - on the Pacific Coast, about a 2-hour drive from San José. The official website and also the paper travel guides such as Lonely Planet etc. try to attract visitors with a 99.9% guarantee to see a lot of animals.
The first thing that shocked us was the impossibility to pay with card. I mean - what century are we in? Almost everywhere in Costa Rica IT IS possible to pay by card, even in the smallest and weirdest shops and stalls you can imagine. But no, not here in the NATIONAL PARK. We also had to pay at some bank's counter, so not at the official entrance to the park. Weiiiird.
The second matter that really needs to be noted are the tour offers. In the park itself, at the entrance, online, in Quepos, San José and any other place you'd like. And what does the tour comprise? A tour guide with binoculars that shows a group of 5-10 an animal from time to time. For like 30 dollars. The entrance fee was 15 dollars - and believe me, that is a lot.
And now, the last but not least, I'd like to mention the poor animals. A raccoon with a broken leg (but heck, nobody cares), the little monkey suffering in the bushes, all these guys stealing food and bags from people who think it's amusing, sloths being shouted at... I know, it could have been worse. But please, don't support this.
The animals are the saddest part and usually the only reason why people come. There's a huge marketing campaign going on but the animals have really bad living conditions, they don't have sufficient medical care, they gorge themselves on the huge amount of leftovers that people leave or give them, not to mention the tourists shouting at them all the time, disturbing their lives and privacies so they try to hide as much as they can...
However, there are four lovely beaches in the park that would be the only reason for me to come back here.
Na Kostarice jsem strávila tři nádherné týdny a své vyprávění o zážitkách načnu trochu netradičně, z toho špatného konce - o té největší turistické pasti. Národní park Manuel Antonio se nachází cca 2 hodiny od San José, v Pacifiku a kousek od Queposu, odkud k němu jezdí linkové autobusy. Oficiální web i různé turistické publikace se snaží nalákat návštěvníky s 99,9% zárukou zvířátek. A na Forbesu byl tento park dokonce prohlášený za jeden z 12 nejkrásnějších národních parků světa. Co si budeme povídat, je nádherný, ale pár okolností mi prostě nesedí (a taky mi neseděly ty stovky lidí všude, navíc to bylo jediné místo na Kostarice, kde jsem slyšela češtinu jinou než mně a mé spolucestovatelce Katce vlastní).
První věc, co mě dostala, byla nemožnost platit kartou. Tyjo, v jakém století to žijeme, že po nás chtějí cash?! Snad všude na Kostarice se kartou velice jednoduše platit dá, i v těch nejzaplivanějších a nejdivnějších obchodech. Ale né, tady v národním parku né. Navíc si ty vstupenky za patnáct dolarů (místní za tři dolary) nemůžete koupit klasicky u vchodu, ale musíte pár set metrů k přepážce jisté místní banky. Dost divný.
Další šíleností jsou ty jejich prohlídky s průvodcem asi za třicet babek. Nabízí se před parkem, v parku, v Queposu, v San José, v každém městě a na každém místě, které vás napadne, online... No a z čeho sestává? Z průvodce s dalekohledem, který 5-10 lidem ve skupince ukazuje zvířátka čas od času. Což by bylo asi v pohodě, kdyby těch průvodců v parku nebylo přes 100 a zvířata nebyla takoví chudáci. Potkali jsme mývala, který měl pochroumanou packu, tak jsem upozornila jednoho z průvodců (jsou fakt všude, takže vás i zdarma upozorní na nějaké zvíře, které byste asi jen tak neviděli), ten řekl, že to ví a že je to jedno.
Opice i mývali si neustále berou od lidí dobroty, kradou jim pytlíky atd. Do parku se samosebou s jídlem smí pouze omezeně a nikde si tam taky žádné nekoupíte, zvířata se krmit nesmí, ale to víte, že nikoho ta pravidla nezajímají. A pak se člověk diví trpící opici v křoví... Zvířata jsou tím nejsmutnějším na celém tom parku. A vlastně většinou právě tím důvodem, proč sem lid jezdí díky tomu šílenému marketingu tohoto místa. Zvířata tu mají hrozné podmínky, nemají lékařskou péči, jí zbytky od lidí, kteří je ruší od rána až do noci, takže se snaží být zalezlá, jak jen to jde... No není vám z toho do pláče? Jediné, co by mě přesvědčilo se sem vrátit, jsou čtyři nádherné pláže.
Mýval byl prvním zvířátkem, které jsem v parku viděla, tak jsem z toho měla radost, než jsem si dala dvě a dvě dohromady...
Green green leaves of home.
The greens were lovely, animals not so much.
Dominical.
Espadilla Sur.
Tohle už je teda naše pláž v Dominicalu, ale líbilo se mi to sem!