Před měsícem jsme s Adélou a Robinem měli skvělou příležitost navštívit nově otevřenou restauraci KOBE v Pánské pasáži. Když jsem si pročítala to naše sedmichodové degustační menu, byla jsem trošku ve stresu a bála jsem se, že půlku pokrmů radši přeskočím. Jako předkrm tu byly připravené mini hamburgery a sushi, já jsem si raději nedala z (oprávněného!) strachu, že bych si v půlce degustačního menu musela lehnout pod stůl. A po dvou a půl hodinách ochutnávání jsem se cítila jako v ráji - na mě musíte přes jídlo, ne s kytkou, však se ví, čím prochází láska, no ne? Ten večer mi připomněl každoroční přejídání se s přáteli. Bylo mi tak krásně!
Carpaccio z chobotnice
dušené v bílém víně bylo na mě docela slaný (nesolim ani neslané věci, zabte mě), ale TAK dobrý. Jestli začínáme tímhle, tak co bude dál, proboha? Ta paní chobotnice nakrájená na tenké plátky byla v dokonalé omáčce, na kterou jsem si pro vás vydyndala recept -
na salsu ogrilujeme jarní cibulku, kterou rozmixujeme s olivovým olejem, čerstvým chilli, vinným octem a opraženými mandlemi. Osolíme, opepříme dle chuti. Posypeme olivami.
Snad se mi to někdy rozumně povede (základem budou asi ty pražené mandle, mhmmm).
Prakticky syrové hovězí maso? Nejsem tataráková holka, ale
sashimi Kobe
(plátky hovězího masa Kobe zprudka pečené na pánvi, sypané jarní cibulkou) se staly během chvilky mou doživotní láskou. Plátkovou sůl jsem měla podruhé v životě a učinila jsem rozhodnutí koupit si jí nejmíň dvě kila domů, toho zázvoru (to oranžové nalevo) také tak. Jedla bych ho klidně i samotný, ale s tím masem to bylo neskutečný. Kobe je město v Japonsku, odkud prý pochází to nejchutnější hovězí na celém světě. Hovězí Kobe pochází ze zvláštního plemene skotu Wagyu, kterému ostatní kravičky nesahají ani po kopýtka. Češou je a masírují, dostávají pivo (to ničí škodlivé bakterie a udržuje skot zdravým, šeptá se) a pak si na nich pochutnává Spielberg nebo Tom Cruise během předávání Oscarů.
Smažená líčka z mořského ďasa v sezamové tempuře
, zeleninka v sójové omáčce, wasabi pyré, omáčka ze šalotky a rýžového octa... Mořský ďas je božský na všechny způsoby, takže tohle pro mě byla jistota (ač jsem se obávala wasabi pyré), která opravdu nezklamala - ba naopak. Taky mě tu zajímala omáčka, pokud vás taky, tak
orestujte šalotku, zalijte rýžovým octem, nechte trochu svařit, přidejte smetanu, opět svařte, osolte a opepřete
a jsme doma. Ne, taky jsem nevěděla, co je to tempura - ale je to jednoduše to těstíčko, které vidíte na fotce. Nom nom.
Filátko z růžové pražmy
ocenili všichni kolem mě zlatou medailí, ale u mě ta pražmička byla ráda za bronzovou, ač se jí ty minibrambůrky, kapary, olivy a domácí salsa musí opravdu nechat. Ryba je u mě skoro na denním pořádku, pražmu jím v Chorvatsku často, takže tady mě nic nepřekvapilo, ale ani nezklamalo. Grilovaného tuňáka bych ocenila asi víc. : )
Chobotnice s bylinkami a bílým vínem
s pikantní tomatovou omáčkou a domácím bramborovým chlebem - mmmm, něco podobného jsem měla na své narozeniny před půl rokem v
Le Patio
na Národce a obojí bylo skvostné. Sice to chapadlo nebylo zlatým hřebem večera, ale i tak bych si ho teď dala s radostí znova. Ta omáčka byla s kousky rajčat a ještě horký chlebík se stal mou top přílohou degustačního menu. Recept, prosím!
Grilovaný steak z nízkého roštěnce
z chovu Wagyu mě nedostal tolik, jak bych si přála - a jak bych očekávala. Možná to bylo tím, co všechno už jsem ten večer ochutnala, možná i tím, že jsem už byla prakticky plná a na další maso neměla chuť, ale zvládla jsem ho jak královna. Restované fazolky s tomaty a jemná krémová omáčka ze smržů mě taky moc mile překvapily, nejsem fazolková, ale tyhle byly fakt super. Nedokážu si to vysvětlit, ale za celý večer se neobjevilo NIC, co bych nesnědla, co by mi nechutnalo. To se u mě nestává často, to mi věřte.
Nugátový dortík
s pistáciovou omáčkou jsem zhltla jak hladová rybička. Částečně už jsem opravdu potřebovala něco sladkého, taky jsem pospíchala na předpremiéru třetího nejlepšího filmu -
(VŘELE doporučuju!) a vypadal jednoduše dokonale. A chutnal snad ještě líp, nic příjemnějšího jsem na jazyku neměla hodně dlouho. Do
se zas vrátím minimálně zas pro tenhle dezertík.