Costa Rica. A week full of wonderful experiences and the best places under the sun. Pura Vida. Pura Vida in Spanish means “pure life” but locals use it all the time and even I had to use it like 20 times a day - hola, buenos días, pura vida, gracias, pura vida, hasta luego, pura vida, you pick up the phone and say hello, pura vida. And then yeah, you realize that actually everything in Costa Rica is Pura Vida. Just like our week with my lovely girls was. Irene from Firenze, Nat from Madrid, Josephine from London and Clio from Athens.
Kostarika. Týden plný úžasných zážitků a nejkrásnějších míst pod sluncem, dny a noci s novými přáteli… prostě Pura Vida. Pura Vida znamená v doslovném překladu “čistý život,” ale místní to používají úplně neustále. Sama jsem to použila minimálně 20x denně - dobrý den, pura vida, díky, pura vida, nashle, pura vida, zvednete telefon a je to samé haló, pura vida… A člověk si uvědomí, že vlastně jo, všechno na Kostarice je prostě Pura Vida! Stejně jako náš výlet s Italkou Irene, Španělkou Nat, Britkou Josie a Řekyní Clio.
Costa Rica Essentials: Clinique Chubby Stick, Antipearle rings, H&M x Coachella sunglasses, Instax, Piz Buin Protect and Cool, Teva sandals, H&M shorts, Morena Beachwear swimsuit, GAP hat.
DAY 1: The journey took me about 24 hours and I saw 5 airports and hopped on 4 airplanes - from Prague to Amsterdam, from Amsterdam to Detroit, from Detroit to Atlanta, from Atlanta finally to San José. And I loved it even though I was all by myself. Upon my midnight arrival I was picked up by local production manager Tania who was wearing shorts. I was wearing jeans and a parka with fake fur. Oh well. Pura Vida. I got in the car heading towards paradise about one hour from the capital city and just after a short drive the driver stopped and we got out to gaze at San José all lit up. Neat!
PRVNÍ DEN: Cesta sem mi trvala 24 hodin (5 letišť a 4 letadla v jeden den, z Prahy do Amsterdamu, z Amsterdamu do Detroitu, z Detroitu do Atlanty, z Atlanty do San José), ale bylo to super, vůbec jsem se nenudila - i když jsem letěla sama, vždycky byl u mě někdo povídavý. Po příletu mě o půlnoci hnedle vyzvedla místní produkční Tania v šortkách a tričku. Já na sobě měla džíny a parku s kožíškem. Pura Vida. Posadila mě do auťáku a nechala odvézt hodinku od hlavního města: do ráje. Řidič byl srandista a nad San José zastavil, abychom se mohli pokochat výhledem na rozsvícené městečko. Ubytovat se, dát si sprchu a sendvič, který mi mile připravili k noční večeři, a spát.
DAY 2: Josie and I woke up in the amazing El Silencio Lodge where we shared a big house. The breakfast was more or less a showcase of the best (of the best) of Costa Rica's crop. Can I have a breakfast like this all the time? Pretty please?
DRUHÝ DEN. Probudily jsme se s Josie v nádherném El Silencio Lodge, každá jsme měla obrovský pokoj se třemi postelemi (proč jen třemi?), velkou koupelnou, terasou… a úžasný společný “obývák” se vším, co dvě holky můžou ráno chtít.
And then we went for a hike to a great waterfall Catarata del Toro close to the village of Bajos del Toro. The rocks were really slippery and I fell pretty badly and the rocks scraped off some skin from my shin. Blood everywhere. Fancyyy. Now more than two months later I have a really nice scar as a memory from Costa Rica. Souvenir tip: get a scar!
Po snídani, která byla přehlídkou toho nejlepšího z místní úrody, jsme se s celým velkým týmem Piz Buin vydali k vodopádu Catarata del Toro, který se nachází u vesničky Bajos del Toro. Cesta k němu sice nebyla trnitá, ale byla hodně kamenitá a kluzká, takže jsem si hned první den sedřela levou holeň, krev všude a jizva dodnes. A to jsme všichni měli dřevěné hole a hráli si na Gandalfy. Nový tip na suvenýr: jizvy! U 90metrového vodopádu bylo překrásně a nás pět si u něj dalo i chvilku meditace.
Clio, Josie, Irene, me and Nat.
H&M shirt, H&M x Coachella shorts, Converse Shoreline.
After the waterfall hike we got on our midi bus (mini bus would be for 10 people, this one was for about 20 so I call it a midi). Whoa, Eco Termales hot springs? Natural hot springs? 40°C hot springs naturally heated by a volcano? Yes, please. Well, this was some real relaxation, guys. Actually it was so relaxing it made us sleepy so we headed to the hotel and then with Josie, Clio and her photographer we hit the town of Tamarindo as in eat sushi, go back to hotel and sleep, that’s just how we roll.
Po vodopádu nás čekala cesta autobusíkem asi pro 20 lidí, kterým jsme se přesouvali celý týden. A cesta kam? K termálním lázním. K přírodním termálním lázním. Že jste ještě nikdy nebyli ve 40°C horké vodě, kterou ohřívá sopka? Ne? Tak to musíte minimálně jednou zažít. Je to pecka. Pak už jsme všichni byli docela unavení, takže přesun do hotelu Esplendor Tamarindo a volný večer. Vydaly jsme se tedy s Josie, Clio a její fotografkou do města na sushi. A já si tam rovnou koupila bílé plavky, které se mi (haha, v lednu) v Praze nepodařilo sehnat. Z hotelu byl úžasný výhled na moře i na bazén, s dalekohledem by se člověk poměl!
H&M swimsuit & H&M shirt.
DAY 3: Cocoa plantation! Our guide broke a cocoa pod and gave us the seeds and some juicy pulp to suck on. It's bitter when you bite though, so no teeth! We made our own hot chocolate, woo. And we also mixed some cocoa powder with cane sugar, cinnamon, vanilla, cardamom and other spices and believe me, it was SO DELICIOUS!
TŘETÍ DEN. Vyrazili jsme na kakaovou plantáž, kde jsme ochutnávali boby. Cucali jsme sladký bílý plod, který je ale hořký, pokud se do něj zakousnete, vyráběli jsme si vlastní horkou čokoládu a nejlepší bylo, když jsme smíchali kakaový prášek s třtinovým cukrem, skořicí, kardamonem a vším, co srdce ráčilo. A pak si to z dlaní jemně jazýčkem ulízávali. Poprvé jsem viděla na vlastní oči, jak vlastně ta moje oblíbená čokoláda roste. A vanilka. A skořice!
After the cocoa fantasyland we visited the hammock guy named Daniel. He makes hammocks out of recycled materials and for jewelry he uses cow teeth. Unfortunately I didn't have enough space in my suitcase to bring all my friends a colorful hammock so the cow and shark teeth saved me. In the afternoon we returned to our hotel Esplendor Tamarindo which was the only hotel where we spent two nights.
Po kakau jsme se podívali k Danielovi, který vyrábí hamaky z recyklovaných materiálů a šperky z kravích zubů. Hned mi bylo líto, že nemám dost místa na to všem svým blízkým po jedné hamace přivézt, takže kraví a žraločí zuby ty dary jistily. A po sítích hurá zpátky na hotel, do bazénu a na skvostnou večeři za líbivé hudby kytaristy Marita. Poprvé (a naposledy) spíme v jednom hotelu dvakrát.
DAY 4: This was the most exhausting day but oh-we-did-so-many-things! We had to wake up at 7 am and have a quick breakfast before our transfer to playa Avellanas. The locals actually call it Lola's beach because the (only) beach restaurant here owns a piggy named Lola. Actually now it's Lola no. 7 but whatever. All Lolas loved the sea and this one can surf, can you imagine?! I was really looking forward to the beach horse ride but that was before I knew my horse Caramelo would be a suicidal loony freak. At one moment he started moving backwards so I started to panic a bit, the guys on the horses around stopped and looked at me in terror. Finally Caramelo stopped too and I looked behind me in shock - he almost threw me at a scary reef. Thanks, Caramelo. Straight off the horses we hopped on a jeep with Fernando Bolaños who's apparently a very famous Costa Rican actor. Celebratory dinner, bbq, bonfire on the beach under the stars, could I ask for more? Oh, I guess I could because after the dinner we checked in the most amazing hotel I've ever been to: Royal Corin. Double jacuzzi bath is definitely one of the things I need in my life so badly.
ČTVRTÝ DEN. Nejnáročnější den, ale ach, těch zážitků! Ráno vstávačka o sedmé, rychlá snídaně a přesun na pláž Avellanas neboli Lola, které se takto přezdívá proto, že jediná místní plážová restaurace má prasátko Lolu. Teď už je to Lola číslo 7, ale to nikomu nevadí. Všechny Loly milovaly moře a tahle dokonce umí i surfovat! Na projížďku po pláži na koních jsem se moc těšila, ale to jsem nevěděla, že můj kůň Caramelo bude blázen a sebevrah - jednou začal couvat do moře, já trochu panikařit, všichni na mě s vyvalenýma očima koukali a tajili dech, až se konečně Caramelo zastavil a já se podívala dva metry za sebe na velikánská skaliska. Přežili jsme, uf. A super to taky bylo, hned bych si to zopakovala. I s Caramelem. Pak hop do džípu, kterým jsme s kostarickým hercem Fernandem Bolañosem objeli okolí. Večer slavnostní večeře s grilováním a nakonec i vatra na pláži. Já si sedla do písku a koukala na hvězdy. Bylo to nádherný. Cestou na hotel Royal Corin jsme si v autobuse zpívali a pak už jen padli a usnuli, co na tom, že máme všichni na pokojích vélikou vířivku pro dva. No dobře, ještě v noci jsem se do ní naložila a koukala na televizi. Televize ve vířivce, normálka, viďte.
DAY 5: Playa Juanillo! Our team already comprising production managers, photographers, social media experts and cameramen got boosted by a local drone cameraman. How exciting, right? Getting some really nice aerial shots from a profesionall, ha. The sun was shining but thanks to our Piz Buin protection none of us got burnt. SPF 30 and 50 rock - and obviously there's Piz Buin Allergy just for me. Developed with dermatologists and ideal for us with eczema and other sad skin conditions. We released about 40 hellium-filled balloons to celebrate Piz Buin's 70th birthday! Should have kept a few balloons though, I'd love to hear the girls talk like a chipmunk. We spent our fifth night in lovely Azul Ocean Club (can I move there?) where we shared some surf'n'turf, ceviche and other sea monsters.
PÁTÝ DEN. A jede se na pláž Juanillo! K našemu týmu se přidal i místní kameraman s dronem, abychom měli ty nejkrásnější záběry přímo z nebe. Slunce pálilo, ale naštěstí díky našim Piz Buin přípravkům se SPF 30 a 50 nikoho nespálilo, uf. Nejvíc jsem se pochopitelně bála o sebe a svou citlivou kůži, leč přímo pro mě měli Allergy řadu. Pro všechny alergiky, atopiky a další kožní citlivky ideál. Pustily jsme do vzduchu nějakých čtyřicet oranžových balónů na oslavu 70 let značky Piz Buin a radovaly se ze života! Na pláži jsme s týmem našli i veliké pavoučí kraby, se kterými jsme si trošku pohráli při čekání na západ slunce. : ) A západ slunce u Pacifiku na Kostarice, to vám je něco! Tentokrát jsme jeli do hotelu Azul Ocean Club, který jako byste vystřihli z katalogu. No ne? K večeři klasicky hody - surf'n'turf, každodenní ceviche a další dobrůtky.
DAY 6: Catching some rays at the pool accompanied by fresh fruit and coconuts. Jeep again - this time with a drone over our heads, cray cray! In the afternoon we drove to a small airport in the village of Nosara. However, there were no airplanes at all so we had to wait (and wait and wait). I took a stroll with the girls and found a Red Cross vehicle parked in front of their office so I asked one of the doctors (were they actual doctors?) about my dark periwinkle swollen little toe that I kicked the door with early in the morning. Chica, you'll be alright, they said. And if not, we'll have to cut the whole leg off. Not funny. When our Cessna 208 Caravan arrived the pilot weighed each one of us with our carry-ons. We saw the sun set in the air. Whoa. After the check-in in Alta Las Palomas in Escazú we were welcomed with a huge pile of GUACAMOLE! I couldn't wish for a better last evening with the gang. Later we were accompanied by Rafa Chinchilla who's the boss of the local production company that made sure everything was in order. By the way, Rafa's sister was a Costa Rican president till last year - the only female president of this Latin American state, whoa!
ŠESTÝ DEN. Chytání paprsků u bazénu s kokosem v ruce a opět projížďka v džípu - a tentokrát i s dronem nad námi! Po příjemném dopoledni jsme se vydali na malé letiště, kde nebylo žádné letadlo. Čekali jsme hodinku, během které jsme se alespoň procházeli po okolí Nosary, kde se letišťátko nacházelo. Já potkala kluky z Červeného kříže, tak jsem jim ukázala svůj malíček na noze, který byl modrý, fialový a trojitý po tom, co jsem si ho ráno nakopla o dveře. Bude to dobrý, slečno, ujistili mě, a když ne, tak vám tu nohu odřízneme. Srandisti. Letadýlko na baterky Cessna 208 Caravan přiletělo, pilot nás každého zvážil i s příručním zavazadlem a všechny údaje si zapsal, aby věděli s jakým nákladem se poletí. Do San José jsme přiletěli během západu slunce a při letu se kochali jak výhledy na moře, tak na pevninu a mraky. V hotelu Alta Las Palomas v Escazú nás přivítali s KOPCEM GUACAMOLE a barbecue. Lepší poslední večer s touhle svou novou partou jsem si snad ani nemohla přát. Později se s námi přišel seznámit Rafa Chinchilla, majitel místní kostarické agentury, která vše zajišťovala, a taky brácha ex-prezidentky Kostariky, která byla zatím v historii jedinou ženskou hlavou tohoto latinskoamerického státu.
Piz Buin Protect & Cool - the new mousse that feels so light and cools you instantly for a degree or two. And shiny PIz Buin Instant Glow, everybody's favourite!
DAY 7: The day when everybody left. Some of the guys were leaving later so we spent a few hours at the pool. Fun in the sun, literally. We splished and splashed and we danced and jumped in the pool and we sang some Bruno Mars and made our vows to see each other again. And I'll never forget this day's breakfast with Josie! After the eggs she ordered a coffee and received a check for 1500 CRC to sign. 1500 CRC, she thought, let's make the tip 300 then. Sandra, how much is 300 CRC? I tell her it's a bit more than 50 cents. WHAT? I can't give the guy 50 cents. Soooo she added a zero and 50 cents turned into 5 dollars immediately. I miss her and everybody else so much already! Big big thanks to Piz Buin for ths amazing adventure.
SEDMÝ DEN. Den, kdy všichni kromě mě odjížděli. S těmi, co odjížděli později, jsme se plácali u bazénu, skákali do něj a smáli se a smáli. Snídaně s Josie byla geniální, dala si po ní totiž kávu a přišel jí účet na 1500 CRC, což jsou zhruba tři dolary. Účet šel na pokoj, měla se tedy jen podepsat, případně přidat spropitné. Podívala se na cifru, hmm, 1500 CRC, tak to dám tak 300, řekla si. Sandro, kolik je 300 CRC? Tak odpovídám, že něco přes půl dolaru. Cože? Přece nemůžu dát takhle malé dýško. Tak přidala nulu a rázem se z půl dolaru stalo dolarů pět. Velký dík a klobouk dolů pro Piz Buin za tohle neuvěřitelné dobrodružství!
Photo credits go to Irene and Giovanni, Josie, Nat and Hugo and Clio. Thanks!