Čaukýsek!
Pardon, že jsem se tak dlouho neozvala, ale.. znáte to. Nebo ne? Vstát, nasnídat se, jít na pláž, do města, ovoce, pláž, "kafe", večeře, město, bar, spát, vstát, snídaně.. Kdo to má vydržet měsíc a půl! ; )
Měla jsem tu týden kamarádku a tím spíš neměla čas na ty Internety! Byly jsme v olivovém háji a na vinici, degustovaly jsme hory masa a vína (hora vína. Haha.), chytaly bronz (neúspěšně), no prostě si užívaly. Kolegové delegáti jsou taky bezvadní, je mi tu dobře - a je toho tolik, co bych napsala, ale jsem nějak líná ; ) Uvěříte mi, že za těch devět dní, co tu jsem, jsem se ještě nedostala do moře? Času dost.
Včera jsem potkala kapitána místního námořnictva. Chlap jak hora, teda spíš pohoří, vousy zažloutlé od cigaret, na ruce rozpité 42 let staré tetování s kotvou a ptáčky, košile s kotvami, na ramenou kotvy, a to ani nemluvím o jeho fáru s kotvami... a na krku? Zlatý řetěz s kotvou a dvěma delfíny, díky kterému jsem si uvědomila, že taky potřebuju zlatou kotvu na krk, takže si tu teď během těch pár týdnů nějakou pořídím.
Stala jsem se závislá na mandarinkovém Schweppesu a lidé kolem mě zas na mém mobilu. Fotky jsou trochu bez ladu a skladu, ale věřím, že to přežijete.
Tak zas někdy.
