Alexander Wang x H&M x Sandra

Nejdřív to bylo omg, Wang x H&M, budu chtít všechno, pak teda zpráva o tom, že to bude sportovní kolekce, é, no, uvidíme, pak se do toho přidaly fotky, hmmm, no možná nějaká ta bundička bude ok..., a pak jsem to konečně viděla naživo a jako tyjo. A pssst všichni, kteří neustále tvrdí, že H&M jde s kvalitou u návrhářských kolekcí dolů, teď tomu tak rozhodně není. Ten můj kožený batoh je nejlepší! Všechny ty detaily a maličkosti, co z toho dělají krásně nadčasovej kousek, mě dostávají do kolen. A ta sukně! Docela ze mě dělá kočičku, co? Navíc žádná Čína, přátelé, je vyrobená v Itálii, kde ji na šicím stroji šil nějakej Luigi a o polední pauze si dal pizzu a pak tiramisu.

Kolekce Alexander Wang x H&M jde do obchodů (teda obchodu, do toho na Příkopech, Myslbek) už 6.11.2014 - tedy ZÍTRA! Pokud ještě přemýšlíte nad tím, co by se vám hodilo nejvíc, tak za mě je to tenhle kožený batoh (spodek má gumový, takže se neošoupe snad nikdy a můžu ho válet i v bahně, i když nic takového nemám v plánu) a boxerské rukavice. Jo, ty se vám možná budou zdát jako blbost, ale..! Kromě toho, že si občas můžete šťouchnout do svého milovaného či do své milované, tak kdekoliv pověšené vypadají super a pokud boxujete, tak budete v ringu nejstylovější. Ale hlavně vás ochrání. Včera v noci jsem se vracela domů a protože se mi nevešly do batohu, měla jsem je kolem krku. Jeden nebezpečně vypadající muž mě v autobuse sledoval, podíval se mi do očí, pak na ty rukavice, pak zas do očí, trochu přimhouřil ty své a rozhodl se, že zbytek cesty se bude dívat z okna ven.

Mikinobunda -

Alexander Wang x H&M

Sukně -

Alexander Wang x H&M

Rukavice -

Alexander Wang x H&M

Pásek -

Alexander Wang x H&M

Batoh -

Alexander Wang x H&M

Boty -

H&M

Rolák -

Zara

Prsteny - gumičky

Fotky -

Linda

Krakov

Před čtvrt rokem jsem se s Answearem skočila podívat do Krakova na dva dny. Bydleli jsme v hotelu Puro, který byl nádherný (a ó, ty snídaně!), osvětlení v pokoji se ovládalo pomocí tabletu, celá koupelna byla prosklená, no paráda. Bylo to mé polské poprvé a naprosto jsem si tu zemi zamilovala. Poláci jsou vlídní a milí, anglicky moc neumí (ale tolik se snaží!) a jsou čestní. Uvedu na příkladu! Zašly jsme si s kamarádkou do jedné čokoládovny (Wedel, mňam, doporučuju), daly si tam nějaký ten dortík a tekuté čokolády... a pak si chtěly koupit ještě nějakou tu dobrůtku na cestu, já kupovala jakousi čokoládu v tubě, mmmmm, czekotubka, kde je jí konec.

Všimly jsme si při placení na zemi desetizlotky (ekvivalent 66 Kč). Podaly jsme bankovku prodavači, kterej poděkoval a že to asi někomu muselo upadnout při placení. No neke. Chvíli jsme uvnitř litovaly, že jsme si ty těžký lováče nenechaly, ale tak... karma by nás za to asi moc po zádech nepoplácala. Čokotuba stála nějakých šest zlotých, tak jsem mu dala papírovou dvacku, on si ji vzal, už začal hledat drobné, pak se na nás podíval, dvacetizlotku vrátil a říká (polsko-anglicky): "To je dobrý, bežte. A mějte krásnej den!" TYJO PROSTĚ! Zvolil nejlepší možnou variantu. Kdybychom si my nechaly těch "60 korun", tak se budeme cítit provinile; kdyby si to nechal on, tak budeme litovat, že jsme mu ty peníze daly. No a takhle? Takhle jsme se pěkně šábli. Poláci mají srdce na správný straně.

Všude prodávají preclíky. A taky jiné dobrůtky, ale ty preclíky jsou opravdu na každém rohu, většinou s nějakou tou ne zcela vlídně vypadající bábrlinkou, popřípadě mladou dívčinou. Všude se taky rozdávají letáky s výlety do okolních měst, solných jeskyní a koncentračních táborů. A nebylo by pravé krakovské ulice bez alespoň pěti vozítek pro turisty, nechápu, JAK se můžou všechny uživit. A kdybyste náhodou nepotkali žádné vozítko, tak nebojte, kočár na vás bude čekat. Hlavní chloubou města je hrad Wawel (jo a přijde mi, že v každém druhém polském slůvku najdete w). Naprosto všechno je (překvapivě) polsky, i Subway. Co se mi líbilo ale nejvíc, byla jejich posedlost koly! To je vončo! Lihovkou pokreslené zvonky, melounový přehoz přes sedlo, nálepky s kotvami, jeďme znova do Polska!

Insta #4

Dneska je 300. den letošního roku a včera se měnil čas, hurá! Prvních 68 dní mého roku 2014 jste si mohli projet TADY, dalších 62 dní TUHLENC, následujících 71 skvělých dní bylo V ČERVENCI, takže teď tu máme říjnovou kolekci s novými a rozkošnými 99 dny. Uf, dalo to práci, ale zas jsem si připomněla všechny ty krásné chvíle Česka, Polska, Chorvatska, Skotska, Ameriky... Pokud mě na Instagramu nesledujete, tak jsem tadyyyy!

Jela jsem s Bárou do Chorvatska, kde jsem si parádně zaběhala, objevovala kočičky po celé pláži, připomněla si, že čínské obchody nestojí za nic, koupila si čokoládu se slanými preclíky, prozradila vám své plážovky, vychutnávala si světlé nebe a osvěžující moře, jela poprvé na vodním skútru... a prostě mi bylo moc fajn.

V srpnu jsme s Janem

letěli

do Skotska! Páni, to vám bylo prostě

nejkrásnější

, celá se tu tetelím a červenám. Byli jsme v

Edinburghu

a byli jsme i v

Glasgow

, občas se díky okolí cítili jako Harry Potter, okusili jsme davové šílenství kolem festivalů (především

Fringe

a paní s obručí), cpali do sebe ty nejlahodnější a nejkaloričtější anglické snídaně (fazole, vejce, hash browns, žampiony, šunčička... French toast, snídaňové burrito a spoustu dalších dobrot) a dokonce jsme navštívili i nějakou tu galerii a muzeum! Vydali jsme se k lodi Britannia, ale bohužel moc pozdě, bylo už zavřeno, takže jsme se klasicky zase nadlábli jako králové. Užívali jsme si čerstvého vzduchu u moře a pobíhali po pláži, hřáli se v malebných kavárničkách, vykupovali skotské charity shops, kupovali pivo u Poláků a čas od času si udělali fotku na Instax. K tomu jsme se na začátku dobývali do špatného bytu a pak v tom správném se klepali zimou pod fialovou dekou a na ten den koupených

luxury

polštářích (a naštěstí potom objevili topení). A autobusy tam mají wi-fi!

V létě jsem si zase zvykla nosit ve vlasech čelenky (a na hlavě sluchátka), taky jsem si pořídila nového mobilního

parťáka

, omrkla novou

Topshopáckou

kolekci

Marques x Almeida

(ó, ta džínovina), nadšeně si koupila srdíčkové rozdělovátko na dvoje sluchátka, poslala překrásný pohled z

Krakowa

a cvakala na kompaktní foťák.

Zase jsem se po době zamilovala do Prahy. Do čínských jídel (to kung-pao! ta zmrzlina s machou! to špenátové goma-ae!), která uvařila Emma, do focení kalendáře

Czech Fashion Illustrated

(těšte se, budu dubnová!), do čínských koláčků štěstí a toho, co mi predikují, do "skoro-synovce" Hajíka, který roste jak z vody (a jeho zuby taky, au), do

fro-yo

ve Vodičkovce, do olivového chleba, který maminka přivezla až z Athén, do skleněné konvice v

Bistru 8

a do

Nikonu

!

Tady asi není ani potřeba komentovat, prostě jsem teď byla nějakou dobu tenisková. Ale nebojte, to teď se změnou času skončilo a v teniskách mě do příštího roku už nepotkáte! A ty moje

Conversky

a

Nike

to budou muset přes zimu vydržet v krabicích.

#sorry

I v Česku jsme se ale s Jeníkem měli nejlíp! Jezdili jsme na chatu, kde jsme grilovali masíčko a kukuřici, zabíjeli vosy (teda spíš... zabíjel), četli si knížky, na které v internety pokryté Praze není čas a dělali si výlety všude kolem (třeba na hrad Lipnice nad Sázavou, tam jsme si pochutnali na bramboráku u Švejka). Pustili jsme slzičku

svatbě za Prahou

, kde jsem poznala skvělou Sandru (stejně vysoká, +- stejně stará, stejně malá noha, Sandry jsou super, ne?) a málem chytila květinu. Nafotili jsme pár krásných fotek

pro IKEA

a Honza mi udělal borůvkové lívance, po kterých dychtím ještě teď. Taky během mého Chorvatska vylezl pětitisícový

Kazbek

a mně poprvé od někoho přišel pohled dřív než odesílatel. No a zjistila jsem, jak je skvělé mít doma levnou (zdarma!) pracovní sílu, která vám s radostí spraví náhrdelník i brýle do dalšího dne. Doporučuju. Si najít taky takovou pracovní sílu.

Kosmeticky jsem tak trochu zamrzlá na levelu

přirozená

, protože na ty kosmetiky nějak nemám tolik náladu a trochu mě i zlobí

ekzém

. Ale

Ultrabalm

z Lush je všemast, která ničemu neuškodí, kamarádkám jsem z Ameriky přivezla

eos mazátka

, nalakovala si nehty perletí a třpytkami z

Topshopu

, očichala celé

Lush

Vánoce, vzala Simpsonovské

MAC

stíny až do LA, navoněla se novou

DKNY

vůní #MyNy a skákala do vzduchu radostí z

Clinique

vzorečků na cesty.

Poprvé v životě jsem letěla letadlem víc než nějaké tři čtyři hodiny. A poprvé takhle velikánským letadlem s toooolika sedadly! V Los Angeles jsem jedla úplně neskutečná a dokonalá jídla, všechno bylo raw, organické, čerstvé, fair trade a tak dále, od banánových palačinek s javorovým sirupem přes růžovou limonádu až po vajíčka v našem

hotýlku

, kde bydlívala i Marilyn. Navštívily jsme s Natálkou

Getty Center

a zatoužila po těch (asi zbytečně drahých)

Wildfox

brýlích.

Rychle jsem si zvykla na to modré nebe, úplně jinak modré než nebe evropské. Na obláčkové vzkazy z letadel, které jsem znala jen z filmů, na palmy, které rostou opravdu všude, na atrakce v

Universal Studios

, na krevetkové večeře u

Bubby Gumpa

, na vylidněné i přeplněné pláže v

Santa Monice

a na ty nejlepší džusové kombinace světa.

Hlavním cílem mého vejletu do Los Angeles byla (díky

Martinovi

) účast na

66. Emmy Awards

, kde jsem ochala nad

Zooey Deschanel

a na parkovišti potkala nějaké ty hvězdičky z

Game Of Thrones

. Mrkla jsem i na

show Jimmyho Kimmela

přímo na chodníku slávy, vážně přemýšlela o nákupu plyšové zmrzliny (not really), dumala nad velikostí kalifornských šťavnatých borůvek a zbaštila nejlepší pizzu mého života /ricotta + máslová dýně + bylinky/ v

Urth Caffé

, kam chodí samé celebritky.

Po devíti dnech v LA jsem jela do San Francisca mexickým autobusem s mexickým řidičem a Mexičany, seděla na nejhorším rozbitém sedadle a na každé zastávce musela dát řidiči dýško

jeden dolar

(aspoň, že tak,

pesos

jsem u sebe neměla). Ale odměnou mi byl sanfranciský slaný oceánský vzduch, čerstvá zmrzlina od

Dreyer's

, každodenní jízdy

Uberem

i ferry z Larkspuru, tu a tam nějaký ten pejsek, výlety po

Corte Madera

,

Sausalitu

a

Tiburónu

, vracení se domů po

Golden Gate Bridge

(toho pohledu jsem se nemohla nabažit). Ono jakéhokoliv pohledu v SF jsem se nemohla nabažit, ty krásné domky, šílené ulice, lázně

Sutro

a příjemné počasí udělají své.

Poprvé ve svém životě jsem také na denní bázi platila dolary. Nyní asi jednou z mých nejoblíbenějších měn. Samosebou jsem si udělala radost u

Viktorky

, vyjela až nahoru na

Coit Tower

, pila džus s chia semínky, trošku se zklamala na

Pier 39

, vyfotila si

#goldengateselfie

, rozzářila se u růžového bouráku a růžové

marshmallow

kuchařky a jedním hltem do sebe hodila sépiové těstoviny s limetkovo-mátovou redukcí a piniovými oříšky, mňam!

Ale musím říct, že mi Praha chyběla. Pohled na

Pražský hrad

z jedné střechy

Václaváku

, automat s plyšáky v Kolíně na nádraží, psí holčičky a chlapečci, natáčení

Ano, šéfe!

v příšerné restauraci na Národce, plavba po Vltavě s mou

papírovou lodí

a můj pokus o

pití kávy

.

Pak přišlo i nadšení z

YAM YAM Express

v centru Prahy, první podzimní mlhy na Žižkově, designový obchod s

Botas 66

, mé pěkňoučké líčení vizážistkou

Štěpánkou

, most v Kolíně, věcičky na stole,

Pau

oslava a filmový festival

Be2Can

. Tadá!

S radostí

Před pár dny jsem jela tramvají do divadla za kamarády a na Andělu si ke mně přisedla paní s dobrůtkami z McDonald's. Celou dobu (asi 15 minut) do sebe ládovala všechny ty cheeseburgery a slané mastné hranolky, ach, ta vůně. Když jsem se kolem ní protahovala, abych vystoupila, vrazila mi do ruky svůj papírový pytlík s odpadky: "Vyhodíte to, prosím? Já jedu až na konečnou." Nebudu popírat, že když jsem v pátek jela do Jihlavy na MFDF, zastavili jsme se v Mekáči u dálnice. Nemohla jsem po letech těm olejem nasáknutým zlatým pokládkům odolat.

P.S.: A hele hele!

Mikina -

H&M

Sukně -

GANT

Bunda -

H&M

Černý přehoz -

H&M

Kabelka -

Rebecca Minkoff Mini Mac

Tenisky -

Nike Air Max

Brýle -

Bershka