V Londýně jsem byla už třikrát, naposledy před necelými 2 měsíci a bylo to bezva, Londýn JE bezva. Ale je tu pár maličkostí, které můžou člověku ten výlet pěkně znepříjemnit, pokud nemá svatou trpělivost. Pokud vás zajímá, co v Londýně dělat a kam zajít, přečtěte si tento a tenhle článek, dozvíte se tam všechna důležitá místa, obchody, blešáky a tak vůbec. Všechny fotky jsou focené maličkým kompaktem Sony A5000 (objektiv 18-50 posloužil skvěle).
1. Všude jsou hordy lidí.
Já vím, je to nejnavštěvovanější město na celém světě, takže logicky to tak prostě být musí. Co z toho plyne? Ulice jsou plné chodců a turistů, musíte chodit stejným tempem jako oni. Pokud nejste flegmatici od kosti, na nákupy jindy než v 9 ráno (a to obzvlášť v Primarku) se vykašlete, protože na sebe budete jen naštvaní - a ne, 12 pokladen je málo a stejně si tak patnáct minut ve frontě postojíte. Na
každé fotce
budete mít lidi. Jen snad do kabinky na toaletách k vám nikdo nevleze...
2. Všechno je extrémně drahé.
Nevím, z jakého kraje jste, ale pokud jedete do Londýna, tak doufám, že ne z laciného. Byla jsem ve
, vím, že tam je taky draho. Teď mám na mysli hlavně ubytování a jídlo. Pokud máte menší rozpočet, tak do Londýna nelezte. Ne, žertuju, když se chce, všechno jde. Na
si pronajměte levnější pokoj (nebo byt) v zóně 2 - neděste se, i
Camden Town
je ve dvojce,
na mapu metra. Hlavně buďte blízko metra, pak je všechno snazší. Oželte klasické turistické atrakce. Stojí půlhodinové
London Eye
za těch třicet liber? A
Madame Tussauds
za dalších třicet? To je jedna tisícovka a pak druhá. Asi nestojí. K jídlu se dostaneme v příštím článku.
3. Stále se něco staví a rekonstruuje.
Ok, to v Praze taky, sama vím, jak
příjemné
je mít dva roky zavřenou Národní třídu (nebo dva měsíce Václavák), ale pokud jste ve městě, které neznáte zrovna dobře - a máte tam třeba jen 3 dny, tak to dokáže pěkně naštvat. Nevíte, jak se dostat tam, kam chcete, když se někoho zeptáte, tak je velká šance, že to bude turista se stejným problémem jako vy. Nebo to bude uspěchaný Londýňan, co sám neví, kde mu hlava stojí, natož aby
VÁM
hledal cestu k Abbey Road. A nebó to bude někdo fakt milej a ochotnej pomoct. Hehe.
4. The Tube.
Londýnské metro dokáže být rozkošné, některé stanice jsou překrásné, když funguje tak, jak má, tak lepšího metra asi není, ale... Občas se vám při večerním návratu domů stane to, že celá souprava stojí na jedné stanici půl hodiny. Pan řidič [nebo kdo vlastně] občas zahlásí nějakou omluvu, ale nikdo neví,
proč se stojí
a
jak dlouho to vlastně ještě potrvá
. A poslední věc, kterou chcete v jedenáct večer řešit je alternativní cesta domů, když už máte tuhle jasnou, navyklou a vyježděnou. Stávky a víkendové výluky jsou na (tý)denním pořádku. V metru je taky vedro. Občas mě štve, že v tom pražském metru je chladno, ale po zkušenosti s Tube bych neměnila. Vůně lidu se v teple taky mnohem rychleji šíří než v zimě.
5. V noci není nikde nikdo.
Tohle se moc neslučuje s bodem jedna, ale věřte mi, je tomu tak. Pokud nejste v klubových a barových částech města, popřípadě kolem restaurací, tak nepotkáte ani živáčka, což vždycky nemusí být úplně příjemné, hlavně v metru. Ale ono i kolem těch turistických míst. :|
Tower Bridge
v noci? Máte ho prakticky celý jen pro sebe i s celým jeho okolím.
Big Ben
? Je
jenom
váš.
6. Otevírací doba.
Během svátků a v neděli mají obchody otevřeno od poledne do šesti, v týdnu normálně od desíti do devíti, to je fajn. Nejvíc mě rozčilují sámošky jako třeba Sainsbury's. Otevírací doba je sice do devíti večer, ale už ve 45 nebo 50 je zamčeno a za dveřmi stojí pán s rukou na klíčku, který jen lidi vypouští. Co mě to stálo úsměvů, aby mě dovnitř pustili na dvě minuty! Alespoň to metro je cca od půl šesté ráno až do jedné/půl druhé, yay.
7. Telefonní budky jsou počůrané.
Proto v nich nikdo nikdy není. Telefonovat domů asi nebudete, ale fotku v budce prostě
chcete
! U jedné jsem viděla i krysu (ale tak to nebylo budkou, snad).
8. Sladkosti na každém kroku.
Věřte mi, že z Londýna odjete buď s kufrem plným dobrot nebo se zubními kazy. Všechno od Cadbury! Čokolády od Wonky! Milky Way hvězdičky, které jsme v dětství všichni milovali! Slané preclíky v čokoládě! Maltesers! Jelly Belly! Na jednu stranu jsou to věci, které miluju, ale na druhou stranu nikdo nechce po pětidenním výletu mít o pět kilo víc. Ale člověku to prostě nedá... Achjo.
9. Počasí.
Je skutečně nevyzpytatelné. Všichni vám budou tvrdit, že
v Londýně jenom prší
, takže s sebou budete neustále nosit deštník a šestý den už se jen modlit, aby zapršelo. Abyste ten deštník mohli použít. Všichni vám taky řeknou, že
londýnský květen/červen je na halenku a svetřík
. Skoro jsem plakala zimou a litovala, že jsem si nevzala ten svůj zimní kabát. Nezbývalo, než si na místě koupit podzimní kabát, na košili s mikinou obléct tátův svetr a hřát se v metru. Zas nám ale kromě posledního dne stále svítilo.
10. Zlobivé stánky.
Spíš stánkaři. Všichni vás lákají na své dobroty, své oblečení, své šperky, ale kvalita je povětšinou dost nízká. U toho jídla se i něco vybrat dá, ale neskočte na lep čínským stánkařům v Camden Town, budete pak litovat, že jste si radši nedali to jihoamerické maso. Samosebou smlouvejte - nechci ani pomýšlet na to, kolikrát jsem se nechala napálit (v Chinatownu jsem si koupila fortune cookies po cca 10 korunách, abych další den našla místo o kousek vedle, kde jste jich za +- 10 korun dostali tři, ach né). Zní to vtipně, ale i u stánků s jídlem se dá smlouvat (ale je to pro silnější žaludky a ostřejší jazyky, než mám já).
11. Vždycky plná přední řada nahoře v buse.
Ty červené doubledeckery miluju, jsou všude, je jich hodně, ale VŽDYCKY tam vepředu někdo sedí. Když se v nich naučíte jezdit, tak vám dost dobře poslouží jako náhrada za předražené (viz bod 2) turistické busy na prohlídky města. Pff, z červeného autobusu uvidíte to samé a bude vás to stát třeba 20x nebo 30x míň!
Ale jinak je Londýn super. FAKT!
